Hadi, háďátka, hadičky

Lišák

Inkubátor

V minulém čísle jsem vám ve svém článku slíbil informace o inkubátoru a inkubaci hadích vajec. Je jich několik druhů a každý terarista preferuje jiný typ. V dnešní době se dají inkubátory dokonce koupit v nějaké specializované prodejně, ale mají jednu velkou nevýhodu. Jejich pořizovací cena je značná a pro mnoho normálních lidí nedostupná.

Nejlepší asi je, když si inkubátor vyrobíte podomácku. Já jsem vyráběl a používal jednoduchý typ, který zvládne vyrobit snad každý. Využil jsem staré nepoužité terárium s víkem v horní části o rozměrech 40 x 30 x 40 cm. Jeho všechny stěny, dno a strop jsem obložil polystyrenem o síle 2 cm, víko zůstalo zčásti volné pro snadnější vizuální kontrolu vajec. Pořídil jsem si topný kabel v délce 5 m o příkonu 16 W a rovnoměrně jej rozprostřel po polystyrenu uvnitř inkubátoru. Poté již stačí kabel připojit na spínač s termostatem pro udržení konstantní teploty případně ještě celé propojit na časový spínač pro vytvoření cyklu den / noc. Tento celý propletenec drátů samozřejmě musí končit v zásuvce. (Teď se asi elektrikáři drží za hlavu, ale někdy to i funguje. Fakt!)

Inkubátor je třeba umístit někam, kde dochází k co nejmenším výkyvům teplot. Potíže nastávají třeba v létě, kdy pálící slunce neúměrně přehřívá celý byt a tím i obsah inkubátoru. Na konec všech těchto těžkostí už zbývá jen čekání na nějakou tu snůšku.

Velké ještěrky z Maroka

A po nudném čtení se pokusím napsat něco méně nudného o "velkých ještěrkách" z Maroka. Druh, který vám přiblížím, patří do rodu LACERTA a celé jméno je LACERTA LEPIDA, pravděpodobně poddruh LACERTA LEPIDA PATER. Je to veliká robustní ještěrka dorůstající délky až 50 cm. Základní zbarvení samců je hráškově zelené se sytě modrými oválnými skvrnami na stranách těla. Hlava je mohutná bez znatelného rozlišení od těla. Samice oproti tomu jsou drobnější, menší a mají menší hlavu. Zbarvení je hnědošedé s nevýraznými oválnými skvrnami na bocích.

Terárium pro chov těchto zvířat postačí zhruba velikosti 80 x 40 x 40 cm. Zadní stěnu upravíme tak, aby ještěrky mohly šplhat až ke stropu (terasy) a mohly se zde vyhřívat. Na dno terária použijeme směs jemného písku s rašelinou v poměru 2:1 až 3:1. Vytvoříme zde také hromádku kamení tak, aby tvořily úkryty a možnosti pro šplhání. Rostliny do ubikace nedoporučuji, protože ještěrky hodně hrabou a vše zničí. Vzdušnou vlhkost udržíme snadno tak, že do misky vložíme napevno travní drn, který zaléváme. Veškerou manipulaci v teráriu (i se zvířaty) provádíme pomalými pohyby a také s opatrností, protože kousnutí od těchto ještěrek je citelné. Při krmení je třeba zajistit dostatek živé a rozmanité potravy, ale nesmí se opomenout ani doplňková strava. Tím mám na mysli kompotované ovoce, slazené tvarohy, smetanové krémy nebo syrové kuřecí drůbky. Jako hlavní potrava slouží především cvrčci, švábi, občas červi, larvy zlatohlávků, sarančata a smýkaný hmyz.

Ještěrky se napájí především dvěma způsoby a to buď z mělké misky, do které s oblibou lezou celé (a zanesou ji nepořádkem zpravidla chvilku poté, co jste dali vodu čerstvou) nebo při rosení terária olizují kapičky vody, které ulpívají na stěnách.

Pro zdravý růst a chuť k rozmnožování je nutno ještěrky zazimovat na dobu 3 měsíců při teplotě 5 °C. Není možné tuto činnost nějak opomenout, protože zvířata pak neprospívají, jsou vyčerpaná, nerozmnožují se a nakonec upadají do letargie, která končí smrtí.

Tak to už předbíhám, protože o zimování se dozvíte v dalším pokračování. Také se těšte na něco o varanech.