BBD

Rybča

Z besídky v bezbariérovém domě jsem se vrátila asi před dvěma hodinami, takže to, co o ní napíšu, bude asi hodně ovlivněné atmosférou, která tam byla. Co se týče té besídky celkově, musím říct, že teda nic moc. Mohla za to spousta věcí. Předně to, že se do poslední chvíle nevědělo, kdy a jestli vůbec bude. Neustálé přesouvání termínu způsobilo, že spousta lidí, kteří měli na starosti některou část, vůbec nemohla přijít.

K programu BBD jsem přišla upřímně jako slepý k houslím, ale docela jsem do toho měla chuť, a tak jsem se ho částečně ujala. Udělala jsem obrovskou chybu, každému jsem totiž vysvětlila jen ten základ bez podrobností a pak to, co by měl dělat on. To asi nejvíc přispělo k tomu, že program byl strašně rozkouskovaný a plný prostojů, protože nikdo pořádně nevěděl, kdy má co dělat. Omlouvám se za to, beru si z toho poučení a uklidňuji se myšlenkou, že chybami se člověk učí. Dalším velkým problémem bylo hrozné předávání informací. Když řeknu, že se o něco postarám, mělo by to podle mě znamenat, že si i seženu lidi, které k tomu potřebuji. Nemyslím si, že by bylo málo ochotných lidí, spíš jen těch "aktivně ochotných", kteří něco nejen udělají, ale vezmou si za to i zodpovědnost. Asi jsem hodně kritická, ale právě kvůli tomuhle nám vypadly ty zpestřující části programu. Někdo totiž "zrovna tohle zapomněl" nebo mu "to ale nikdo neřek". Takže se vždycky, když mělo přijít na řadu něco zajímavějšího, zjistilo, že to asi nepůjde.

Z mého pohledu vypadá celá besídka dost pesimisticky, bude to asi tím, že ze začátku jsem měla mnohem růžovější představu o tom, jak by to mohlo vypadat. Zas takový propadák to snad nebyl, i když myslím, že spíše díky toleranci diváků. I přes to všechno samozřejmě moc děkuji všem, kteří to tam zoufalou improvizací zachraňovali, a především našemu hudebnímu tělesu, které se ctí zaplnilo v podstatě celý program, i když to původně nebylo v plánu. No - nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. Doufám, že příští rok bude na bezbariérák víc času i chuti.