Plky

Bodlák

To, co budu psát, jsou hrozný plky, ale chci, abyste to věděli.

Rovery beru jako jednu velkou rodinu, ale jsou asi tři lidi, kteří mi pomáhají s mými psychickými problémy. Ano, teď si možná někdo řekne: "Co nám to cpe do hlavy, to je jeho problém, to je normální, já se taky občas někomu svěřím."

Teď bych si dovolil citovat část dopisu, který jsem dostal asi před rokem od Křemly:

Nevaž se na jednoho či dva lidi, není to dobrý jak pro ně, tak pro tebe. Oni se ti nebudou moci věnovat pořád! Musí si hledět ostatních a ty se budeš cítit zrazený.

Já se na ně nevážu, pouze se radím, nejde se radit se všemi.

Každý má za sebou různé životní nástrahy, ale asi nikdo ne rázu jako já (myslím v RKC). Nechci ze sebe dělat chudinku, i když to tak vypadá. Hlavně chci veřejně poděkovat těm lidem, co mě ve Švýcarsku drželi na hladině. Nebýt jich, asi bych po příjezdu skončil hodně špatně.

Dík Johny. Dík Kapso. Dík Rybčo.