| Je libo malé holčičky? |
|
Toho nadpisu si vůbec nevšímejte, nemá nic společného s obsahem tohoto článku (rozhodně ne v té podobě, jaká vás nejspíš napadla). Jen jde těžko vymyslet něco rozumnějšího, je-li člověk momentálně pod vlivem Wanastovek, antibiotik (ano, už zase simuluju) a předávkován francouzštinou. (Teda nejhorší vliv na mou psychiku má to, že zítřejší komisky asi stejně nic moc nedopadnou. Mais, on ne sais jamais...) Takže se snad není proč divit, že mě napadla zrovna takováto formulace.
Je úterý 5. ledna něco po osmý večer a od Lužin přijíždí druhý metro. Vysoká copatá blondýnka v červený bundě se na mě už z dálky směje. "Ahoj, já jsem Jana ... tady máš klíče ... zejtra v pět ... ta nejstarší o tobě ví ... hodně štěstí!!!" Ještě zamávat a metro je fuč i s ní. Jdu domů a v kapse si pohrávám s klíčema od cizí klubovny.
Středa. Pátá se neúprosně blíží a já lituju, že jsem se nezeptala, ze který strany baráku mám čekat. Kolek proběhlo pár holek. Že by?! "Prej má přijít ňáká nová vedoucí." Zastavily se asi 10 metrů ode mě. "Doufám, že to nebude ňáká baba." "Lenka říkala, že snad ňáká Káťa, či co." A je to tady. Tak to abych se k ním přihlásila, je nejvyšší čas.
Dopadlo to výborně (jsem jen trochu v šoku). Dvě hodinky utekly jako voda, zasmály jsme se nad Malou ubohou kočičkou a Sněhulákem a po (snad ve všech oddílech oblíbeným) Palermu se šlo domů. Nic nemohlo utvrdit můj dobrej pocit víc, než věta: "Příště přijdeš zas, viď!"
Tímto vám tedy veřejně oznamuji, že Kašpra vede na Ohradě ty již dlouho očekávané světlušky a že jí to zatím všechno klape jako na drátku.