Jen tak na vysvětlenou...
Piškotka

Chtěla bych vám říct pár věcí.

Vždycky, když měl někdo hnusnou náladu, tak jsem se snažila chápat, i když ne vždy se mi to povedlo. Když někdo začal kašlat na roverský kmen, to už mi vadilo mnohem víc. Ten nezájem na mě působil jako namyšlenost a snad i pohrdavost. Občas to i tak z prohozené řeči vyznělo. A vůbec mě nezajímalo, že ten dotyčný se asi v něčem topí, něco mu nevychází, zkrátka že to asi má nějakou příčinu. Ono to tak bývá většinou pořád. Šuškáme si jeden druhému, že ten či ten se špatně vyspal, že ten se mračí nebo že ta je naprosto nepříčetná. Jo, i já jsem taková. Vadí mi, když někdo do poklidné atmosféry vnáší ponurou náladu a když se nedokáže kontrolovat.

Bohužel tentokrát jsem se do té obrácené role dostala já. Jenže ono není jednoduché chovat se podle představ druhých. Není jednoduché tvářit se podle představ druhých a už vůbec není jednoduché dělat jakoby nic. Aspoň teda já to nedokážu. Občas mi přijde, že už si ani nedáváme další příležitost. Že jakmile jednou nejsem v pohodě, nejsem ve vašich očích v pohodě už nikdy. Kolikrát bych to nejradši vzdala, ale neudělám to, protože život je opravdu jen náhoda a já jsem teď zkrátka na nějaký čas dole, i když zas tak tragické to není. Někdy je asi dobré vyzkoušet si obě úlohy. Člověk se pak na všechno dívá trochu jinak a věci, na které byl dříve háklivý, mu už tolik nevadí. Myslím, že propříště už budu asi více zdrženlivější v posuzování člověka se špatnou náladou. Ona je to opravdu dobrá zkušenost.

A pokud na vás občas moje chování působí namyšleně nebo pohrdavě, tak takhle to nikdy nemyslím, ať už říkám cokoliv. A úplně nakonec vám chci ještě říct, že zájem jsem taky neztratila, i když musím říct, že se poněkud ztlumil. Ale ono všechno zase časem přijde. Když už ničemu, tak tomuhle věřím. Tímto považuji tento článek na vysvětlenou za ukončený. Děkuji za pozornost.