Možná Vám to přijde jako strašná škoda, ale já Silvestr prospal. Byli jsme s kmenem Ligy lesní moudrosti Walden. Bylo to jako každé táboření, ale bylo jen trochu zima. Postavili jsme týpka hned vedle Blanice. Mimochodem tahle řeka je krásně průhledná a hlavně studená i v létě. Po zabydlení začíná hlavní náplň táboření a to dřevo, dřevo a dřevo. Potom jsme sedli kolem ohně a povídali a povídali o všem a ničem. Spát jdeme už po desáté a vůbec mi to nevadilo. Ráno se jde tradičně na dřevo, ale tentokrát se ho musí udělat mnohem více, aby ho bylo dostatek na vaření a taky na večerní inity. Jelikož nejsme peciválové, rozhodli jsme se podniknout menší výpravičku na Malý Blaník. Pole jsou zamrzlá a přes mokasíny to pěkně bolí. Malý Blaník je opravdu pěkné místečko. Překrásný bukový les podtrhuje krásu zříceniny, ze které čouhá koruna obrovského smrku. Pojedli jsme trochu bukvic a jabko, udělali zápis do knihy a vypadli, protože se začíná stmívat. Cestou jsme se ještě sklouzli na rybníce. Na tábořiště jsme došli až za tmy. Vrhli jsme se na dělání večeře a inity. Když byly kameny rozžhavený, mohli jsme začít. Horká pára prostupuje celým tělem a vypaluje bacily a očišťuje duši. Říká se, že sdílení takové bolesti lidi stmeluje v jeden celek. Můžu jen říct, že jsem tu noc spal jak neviňátko, no možná trošku zmrzlé neviňátko.
