Většině zvířat zabírá boj o život všechen jejich čas. Obstarávání jídla a pití, udržování tepla a čistoty, vyhýbání se nepřátelům, stěhování a rozmnožování jim spotřebovává všechnu energii. Pokud jim nějaký čas zbývá, tráví ho odpočinkem nebo spánkem. Pouze velmi mladí živočichové, kteří jsou ještě pod ochranou svých rodičů, mají dostatečný nadbytek energie, aby se pustili do veselého hraní.
U našich pradávných předků tomu bylo také tak. Neustálé hledání potravy na ně kladlo velké požadavky. Jak se však vyvíjeli ve více či méně schopné lovce, situace se měnila. Tajemstvím jejich úspěchu bylo rozvinutí mnohem větší inteligence. Při lovení kořisti pracovali nikoli jen muskulaturou, ale hlavně mozkem. Ke konci loveckého období, než se začali zabývat zemědělstvím, se již těšili jistému stupni nadbytku. V některých ročních obdobích byl v určitých oblastech dostatek kořisti a jejich lovecké techniky již byly dostatečně vyspělé, aby jim poskytly pozoruhodný stupeň rozkvětu. Mohli již disponovat svým časem.
Právě v tomto okamžiku se naši předkové stali opravdu lidmi a začali projevovat výraznou odlišnost oproti jiným úspěšným živočišným druhům. Když je například užitek z lovu pro smečku lvů mimořádně dobrý, loví lvi rychle a účelně a potom zbytek dne leží a líně tráví to, co ulovili. Naši předkové se v podobné situaci chovali novým zvláštním způsobem. Možná, že také dřímali, ale brzy začali být neposední. Velký mozek, který je dovedl k rozmachu, je nutil k činorodosti. Lidé, místo aby si přestali hrát, když dospějí, si dětskou hravost podrželi a rozvinuli ji do vážnějších, dospělých forem.
Dnes nazýváme dospělé hry mnoha způsoby. Označujeme je různými nálepkami, jako umění, poezie, písemnictví, hudba, tanec, divadlo, film, filozofie, věda nebo sport. Většinu těchto slov naši předkové neznali. Neviděli v nich samostatné kategorie. Veškeré hraní dospělých jedinců se prolínalo životem lidí jako součást jejich kmenové existence. Žádní specialisté neexistovali a hrou se zabývali všichni.
Potom se s rozvojem městského způsobu života vyvinula dělba práce a vyrojili se specialisté. Různé formy hravosti se stávaly stále vyspělejšími a vynalézavějšími a pro obyčejné lidi bylo stále obtížnější držet krok se specializovanými dovednostmi. Objevila se rozličná povolání umělců, spisovatelů, skladatelů, tanečníků, herců a tak dále. Všichni ostatní se stali prostě obecenstvem.
Hrajeme sexuální hry zvané tanec. Hrajeme válečné a lovné hry zvané sport. Hrajeme cestovatelské hry zvané turistika - když navštěvujeme místa, která vůbec navštívit nepotřebujeme, ale zvědavost nás nutí, abychom vystrčili nos alespoň na pár vzrušujících týdnů ročně. Jakmile jsou uspokojeny naše základní potřeby, jakmile se dostaneme dále, než jen k zajištěnému živobytí, hned nám otrne.
V nejlepším případě zůstaneme po celý život dospělými dětmi, ochotnými oddávat se pod sebemenší záminkou vyspělým hrám. Pokud se jich někdy vzdáme a začneme být pochmurně rozumní, chvályhodně dospěle dospělí, pak jakožto nejbujnější, uličnicky nejvynalézavější živočich na této planetě zradíme své velké biologické dědictví.
Až se to stane, pokud k tomu někdy dojde, nastane čas, abychom ustoupili a udělali místo nějakému sympatičtějšímu druhu, který nás nahradí. Do té doby však patří nádherná hra života nám.
Z knihy Desmonda Morrise "Lidský živočich"