Clavis 8


Obsah


AkceSymbol moci: Křemla, Ferda

po 5.4.18:00 klubovna - Clavis
út 6.4.|19:10 Palacké nám., 19:30 klub Trojická - koncert skupiny Lístek
st 7.4.|16:10 klubovna - Rozverné hrátky s kuličkami, kuličky s sebou (Zajda, Křemla)
čt 8.4.17:00-19:00 tělocvična Ohrada
pá 9.4.DDM - Den 97 (Marka)
ne 11.4.|14:00 klubovna - Povídání o zvířátkách se zvířátky (Lišák)
st 14.4.|16:00 klubovna - Piráti, hra (Marťa)
čt 15.4.17:00-19:00 tělocvična Ohrada
čt 15.4.19:30 DDM - Schůzka na přípravu Svojsíkova závodu
16-18.4.|Vlajková
so 17.4.|Den Země pořádaný DDM (Míša prosí o pomoc)
po 19.4.|16:00 klubovna - Sochání (Lišák)
čt 22.4.17:00-19:00 tělocvična Ohrada
pá 23.4.16:30-18:30 tělocvična 08 - Taneční pro páry (Lišák, Alča)
so 24.4.Volejbalový turnaj
ne 25.4.|13:30 Anděl - ZOO (Lišák)
út 27.4.|19:00 klub Klamovka - koncert "V klidu"
st 28.4.|18:00 Gymnázium Jana Keplera - Postrach vesmíru (Pařez)
pá 30.4.|Čarodějnice pořádané DDM (Míša prosí o pomoc), večer zpívání
30.4.-1.5.Noční pochod s lahví oblíbeného nápoje (Marťa)
so 1.5.Svojsíkáč
ne 2.5.8:30 celodenní Hemerovky (Muwín)
ne 2.5.poslední termín přihlášky na Pomoc přírodě (Muwín)
po 3.5.18:00 klubovna - Clavis
út 4.5.|19:10 Palacké nám. - koncert skupiny Lístek
pátkyRK tělocvičny
poznámka|na akce označená čárkou mají volný přístup oddíláci a neClavisáci

st 7.4. Bodlák 17 let
ne 11.4. Marťa 18 let
po 12.4. Lišák 23 let
so 24.4. Peggi svátek

V příštím Clavisu se můžete těšit na rozhovor s Petrem Novotným od Bodláka.

Pozvánka na noční pochod s lahví oblíbeného nápoje

Tak, kamarádi, blíží se nám opět 30. dubna, den, kdy se všechny čarodějnice třesou strachy, den, kdy všude září ohně a do tmy zní pějící (někdy i opilecky vijící) hlasy. Doufám, že se nedáte zlákat a přijmete mé pozvání na třetí ročník pochodu s láhví oblíbeného nápoje. Letos se půjde poněkud jiná trasa z Mnichovic, tak se třeste! Sraz bude ještě upřesněn. Nezapomeňte své oblíbené alko / nealko pití, ale hlavně sebe.

Těší se Marťa

Zprávy týmu

Naši milí přátelé! Jak jste si jistě přečetli v minulých číslech Clavisu, naši klubovnu je možno zapůjčit i lidem z jiných roverských kmenů. A podle přísloví "Opakování - matka moudrosti" teď připomeneme některé drobnosti. Veškeré veřejné i vnitrokmenové používání klubovny má na starost Křemla, která zároveň půjčuje klíče. Z toho vyplývá, že pokud chcete cokoliv podnikat v klubovně (platí i pro Clavisáky), zavolejte Křemle a zeptejte se, zdali není klubovna již obsazená. Nezlobte se na nás za stálé opakování toho samého, ale chceme nejen pro tento měsíc předejít dalším nedorozuměním. Děkujeme za pozornost a přejeme krásné prožití prvních jarních dně v tomto roce.

Pomoc přírodě (Muwín)

Před dvěma lety jsem vás na stránkách Clavisu zval na pomoc přírodě do PR Babín u Žďáru nad Sázavou. Teď mám pro vás stejnou pozvánku. Spaní je pod střechou na terénní základně CHKO Žďárské vrchy. Pracovat se bude na údržbě rašeliniště. Kdo jste tam nebyl minule, vězte, že to bylo skvělý. V blízkosti jsou dva rybníky, ve kterých se určitě vykoupeme! Klidně si vezměte dalekohled (kdo ho máte), protože si určitě najdeme čas na procházku po okolí bohatém na ptactvo. Jo, akci opět pořádá KODAS. Jídlo asi domluvíme hromadně, aby mohla většina pracovat a na vaření stačili tak dva. S sebou si kromě běžných obvyklostí vezměte holiny nebo jiné boty do mokra, pracovní oblečení a rukavice a ručník (na to koupání). Nezapomeňte ešus, kuchyňka je spíš symbolická a nádobím nepřekypuje, a spacák. Jsou tam postele, ale ne peřiny.

Úpěnlivě prosím všechny zájemce, aby se mi nahlásili nejpozději do neděle 2. května, nejlépe svým podpisem na IPA, případně osobně nebo po telefonu. Bude-li nás alespoň sedm, vyřídím slevu na vlak - je to dost daleko. Sraz dopíšu na IPA hned jak ho tam Honza vyvěsí.

V plánování uvedený vandr do Českého ráje se nekoná a místo něj vás zvu právě na tuto akci. Ještě jednou se také omlouvám Křemle a Zajdě, že jsem jim oddálil jejich vandr. Doufám, že bude dostatek příležitostí si to vynahradit.

Ptačí budky (Muwín)

Ptal se mě pan Kadeřábek (hajný u kterého pracuju), zdali bychom byli schopni a ochotni vyvěsit budky pro hnízdění ptáků v Prokopském údolí, Klukovicích a možná ještě někde jinde. Má jich opravdu hodně a tak by to bylo na více odpolední nebo jeden víkendový den. Ozvěte se mi prosím co nejdřív, abychom alespoň částečně zachytili ještě letošní hnízdění. Pokud nestihneme to letošní, mohli bychom udělat dobrý skutek pro rok příští.

Hemerovy skály (Muwín)

Pokud si ještě vzpomenete na můj poslední článek na tohle téma, tak vám musí být jasné, co od vás budu na příštích řádcích chtít. Máme ještě nějaké ty resty z podzima a měli bychom je zvládnout i s tímto jarním dílem práce. Inzeruji to jako celodenní práci, ale pokud nemůžete celý den obětovat, přijďte alespoň na pár hodin. A ještě jednu věc - nemohu pro každého zajistit pracovní rukavice ani nářadí. Přineste si proto svoje. Zvláště myslete na rukavice. Ty zdrápaniny vypadají možná drsně nebo mužně, ale jsou zbytečné. Část lidí bude muset odklízet větve (a na to není nářadí třeba), ale někdo je musí ořezat a ostříhat.

Vezměte si jídlo a pití. Sejdeme se v půl deváté už dole u Hemerových skal. Bobře, Piškote, Alčo oznamte to prosím také Vlčákům a Parádnicím. Moc se na vás těším.

Pozvánka na Den 97 (Marka)

Setkání všech "starých známých":

Kde? Koná se v Domě dětí a mládeže na Lužinách (od stanice metra směrem k nádrži - dřevěný hnědý domek)

Kdy? V pátek 9.4.1999 od 19:00.

Co? S sebou vezměte fotky, případně živé exempláře manželů, manželek, milenců, milenek (atd.), popřípadě dětí. Dále přezůvky a sklenku či hrnek.

Kontaktní telefon: 90059707 (DDM), 0603 / 752415 (Marka).

Brdská 100
Martin

Tak tento příspěvek jsem chtěl napsat bezprostředně po návratu, ale nějak se to nepovedlo, tak to bude pohled s odstupem. Předně chci napsat, že jsem rád, že jsem na B100 přijel a proběhlo to tak, jak to bylo. A jak to vlastně bylo?

No to jsem si přečetl v Clavisu (tedy v jeho Internetové podobě, za níž veřejně Kubovi děkuji), že se pořádá nějaký pochod a propagační článek Muwína. Zjistil jsem, že je v Čechách zima, hodně sněhu, tak jsem neváhal a mailoval na různé strany, kdo pojede a co a jak. Dokonce mě napadlo, že kdyby se šla non-stop, bylo by to náročnější a snažil jsem se přemluvit některé lidi, aby do toho šli. Neúspěšně.

Ale na sraz jsem dorazil s kompletním vybavení, pro podporu non-stop přechodu v limitu 24 hodin. Byl jsem sice naštvaný, že se oteplilo, celou dobu jsem počítal, jak bude mrznout a bude spousta sněhu a nakonec čtu v pátek na zpravodajském serveru o nějaké jižní teplé frontě a teplotách okolo 5°C. To nepotěšilo, tak jsem aspoň v kanceláři nechal většinu oblečení.

Potěšila mě přítomnost Marcela a samozřejmě i dalších, ale ti nebyli nadšení non-stop přechodem. Začátek pochodu byl nejlehčí, jelo se autobusem. Jak jsme se svěřili, nebyl jsem jediný, kdo ten týden skoro nespal, tak jsme od zastávky hnali na kutě. Bohužel Marcel a jakýsi Lišákův kamarád hodili flintu do lesa (žito pod sněhem neroste) už před Mníškem pod Brdy, tedy na začátku.

Na cestě k seníku se ukázalo, kdo je správný prestižák a s Bobrem nám to vydrželo celkem dlouho. Na seníku, kde byl bivak, jsme našli nějaké chcíplé myši, zrovna náhodou na takovém stolečku, kam si většina vybalila jídlo, ale ono to bylo jedno, ty zdechliny byly i v seně a všude okolo.

V sobotu jsme se celkem prospali, dál jemně pršelo a za sněhu byla břečka, z které jsme měli mokro v botech. Pěkný den, takže go on. Šlo se, už ani nevím, o čem se mluvilo, občas se počkalo na opozdilce a často jsme doplňovali energii, řekl bych, že hitem byly müsli tyčinky Twigy. A kilometry vesele ubíhaly, někomu možná už nevesele.

Další pěkný pohled byl před tradiční zastávkou v hospodě v Obecnici, kdy byly podél cesty nahrnuty velmi vysoké sněhové bariéry, cca. 2 metry vysoké, v tloušťce 3 metry a všude okolo po sněhu ani památky, k tomu ocelově šedá obloha, ostrý vítr, nádherný okamžik.

V hospodě, když se prohlížela mapa a počítaly ušlé a neušlé kilometry dne, jsme asi všichni byli překvapeni, že nejsme ani v polovině denní dávky. Samozřejmě milé překvapení. No a od hospody odpadli další dva - Marka a Puštík.

Dál vedly naše kroky po asfaltkách VVP a v celku vysokém tempu, aspoň to rychle odbývalo.

Celkem normální situace z pochodu, byli jsme už trochu unavení, ale přesto ten první žene zběsilým tempem a když už nemůže, nahradí ho další a při každém vhodném okamžiku někdo navrhuje - zvolníme - a jo, prvních deset metrů, pak se tempo ještě zvýší.

Další šou, vidíme světla nějakého vozu, tak běžíme (!) schovat se do lesa - no comment.

Jo a ufologům bych chtěl vzkázat, že jsme viděli přistání mimozemských vesmírných plavidel, příště byste měli vyrazit s námi. Byli průhlední a měli anténky.

Nezdálo se to a už jsme měli závěrečné kilometry. Do kopce.

Nejhorší ze všeho jsou zastávky, to vždy tak zatuhnou nohy, že rozejít se je porod.

Seník Aliance. Konec. Soutěž o největší puchýř vyhrává snad Bobr nebo Lišák. A ještě došel Myšák a já, ale na puchýř trofej nemáme šanci. Jasná filozofie, lehnout a zemřít - spát. Než dovařím čaj, všichni usnou, asi nemají žízeň.

V neděli si zase pospíme, celkem se nechce vstávat, nohy jsou tuhé, ne-li bolavé. Marka má olivy, mňam.

Po něčem jako snídaně další pochod, už celkem setrvačný k civilizaci, v nohách víc jak 100 km. Heavy fun.

Byla to pěkná akce, asi trochu náročnější než zelený vandr, mě to přišlo celkem v pohodě. Jen jsem se podivoval, že z tak bohaté členské základny přijede na akci jen 5 lidí. Jasně, já asi nemám co řešit, protože ani nevím, kde je klubovna a polovinu lidí asi neznám a druhou polovinu bych nepoznal. Chtěl jsem Vás zase jen vidět a akce takovéhoto typu mě aspoň trochu oslovují, tak si rád na ně udělám čas, ale jak vidím, tak budu asi výjimka. Hodně lidí, co mě teď zná, mě považuje za extrémistu. Tak co, jeli byste na non-stop 24 hodinový přechod?

Život je jen náhoda
Káčula

Teď vám budu vyprávět příběh jako z pohádky. Od pohádky se liší pouze tím, že se skutečně stal. Tak pozor, začínám.

Bylo, nebylo. Jednoho sobotního slunečného jarního odpoledne si vyrazila jedna holka a jeden kluk na legendární pražskou Matějskou pouť. Když uviděli ty návaly lidí, tak se nejprve zděsili, ale nakonec šli. "Je to jenom jednou za rok. Stejně tam budem tak maximálně hodinu, navíc nám nervy ani peníze nestačí" říkali si.

U vchodu zaplatili každý po dvacce za vstup a začli proplouvat obrovským davem. Míjeli stánky s perníkovými srdci, odolali vůni připálených, karcinogenních párků, sledovali děti, které se snažily uprosit rodiče, aby mohly ještě TAM...

Hledali atrakce, které vypadaly nejstrašlivěji a přitom nejbezpečněji. Chtěli se tu vybít, odreagovat, zapomenout na problémy... Nakonec je našli. Váhali, jestli tam nakonec vlezou, když slyšeli hrozný řev těch, kteří právě na nejrůznějších přístrojích seděli, viseli, točili se, zvraceli a když viděli zelené tváře těch, kteří už to měli za sebou. Nakonec na ně vlezli hnáni pravidlem: "Všechno (nebo skoro všechno) se jednou musí zkusit."

Nasedli. Pak na ně přitiskli umělohmotné bezpečnostní pásy, tak těsně, že se málem pozvraceli ještě než začala samotná jízda smrti. Ta stála za to. Točilo to s nima všemi směry. Pak byl konec - spása.

Pak už jenom pro pouť tak typická autíčka a rychlý úprk ze zvětšujícího se davu.

Pro vzpamatování zvolili procházku v nedalekém parku ve Stromovce. Asi tak po hodince, když byli od pouti vzdáleni tak 3 kilometry, začala holka poskakovat a blbnout, jak je pro ní typické. A co to? Z kapsy jí vypadla dvacetikoruna. "Jak je to možné", říkala si. "Vždyť mám kapsu na zip a jiný otvor tam nikde není. Leda, že by tam byla někde díra. Byla tam. Mrška, taková malá. "Následoval šok, prohledávání kapes. Peněženka, posmrkaný kapesník, pozornosti z pouti, pár drobných... "Klíče! Chybí mi klíče!" Co bylo potom, si asi každý z vás dokáže dost dobře představit. Zběsilé hledání,úvahy o tom, co na to řeknou doma a samozřejmě cesta zpátky na pouť. Ta i s veškerým hledáním na nejrůznějších místech trvala asi 20 minut.

Vchod. Už bylo pozdě. Nikdo tam nebyl, dvacka se neplatila. Nepořádek po stáncích. Nalezený dvacetník pro štěstí.

První atrakce. Za sklem měli cedulku: "Mluvíme jen anglicky nebo německy." Holka v nouzi sesmolila anglicky větu. Prodavačka vstupenek ji laskavě odpověděla a vyhověla. Vystavila před ní několik svazků klíčů, bohužel žádné nebyly její.

Druhá atrakce - ignorace, nezájem.

Třetí atrakce - autíčka. Zeptala se postávající, kouřící obsluhy. Odeslal ji k okýnku, kde se prodávají žetony. "Prosim vás, nenašli jste tady náhodou klíče?" zeptala se holka s minimální nadějí v hlase. "Jaké?"zeptala se paní za mikrofonem. "S takovou bílou karabinkou." "Myslíte tyhle?" na to ta paní za okýnkem. Byly to oni. Holka měla sto chutí tu paní obejmout, nakonec to neudělala a místo toho si s klukem koupili každý jednu jízdu. Klukovi to ježdění moc šlo, asi to měl v krvi. Zato ona neustále do něčeho bourala. Majitelé na ní řvali: "Kruť volantem." A ona je prosila, aby ji odstavili ke kraji. Nakonec to jeden z nich vzdal a řídil za ní v domnění, že jí to naučí. Všechno marné. Když byl konec jízdy, tak si oddychla.

Pak už opravdu šli domů.

Tak, to je konec mojí pohádky. Jestli se opravdu stal, kdy to bylo a kdože byla ta holka s klukem není důležité, vždyť toto se může stát úplně každému. Důležité jsou ponaučení, která z něj plynou:


Ze zálesajdy
Marťa

Tak jsem si tak jednou listovala starými, staršími i novějšími zápisky v zálesajdě a našla jsem jedny z prvních.

14. den měsíce hromu

Už z dálky je slyšet smích, povyk a jásot mých nových přátel. V hlavě mi blikla obava: "Jak mě asi přijmou?" "Snad dobře, uklidňuje mě mé optimističtější Já." Už vidím českou vlajku a okolo stany... Během přípravy večeře se rozplynuly veškeré mé obavy. Zatím tu jsou jen roveři, oddíly mají hru.

Večer jsme čekali na družinky až do dvou. Já, Zajda, Petra a Honzina. Povídali jsme si v kuchyni, oheň v kamnech slastně praskal a kreslil nám na tváře groteskní stíny. Spát jsme šli ve tři. Roveři spí v takovém přístřešku s konstrukcí ze dřeva a celtovými zdmi. Říkají tomu "sodoma". Postele jsou rozděleny uličkou a jsou patrové. Na jedné straně nahoře i dole spí celkem 12 lidí, na druhé nahoře šest a dole všechny kufry. Zbytek roverů spí ve srubu.

15. den měsíce hromu

Už včera mi Honzina vysvětlil význam tzv. Antidnu. Je to den, kdy se roveři seberou, odejdou z tábora a oddíláci, necháni vlastnímu osudu, se o sebe musí postarat a ještě vymyslet program pro rovery.

Vzbudili mě v šest ráno. Šli jsme ranním lesem, slunce se snažilo prodrat korunami smrků a zahřát všechnu zem pod sebou. Ptáčci zpívali a potůček jen do taktu bublal. Vše nasvědčovalo dalšímu krásnému dnu. Našli jsme si místečko u krmelce, blízko borůvčí ve vysokém smrkovém lese a opět ulehli ke spánku. Nespala jsem dlouho. Vzbudila mě šišková válka, do které se skoro všichni zapojili. I Pušťa s chromou nohou, do které si vrazil nůž.

Teď se vymyslela nová hra s UFEM. "Vypusťte holuba," zvolal Honzina a Marcel hodil červené ufo. V tom okamžiku se zvedlo mračno šišek, "holub" byl sestřelen jednou z nich a když dopadl, kluci se na něj radostně vrhli a znovu a znovu ho bombardovali.

"Koukejte, zajíc," ukázal najednou padající Pušťa na Honzinu a už se všichni s křikem a šiškama vrhají na "zajíce". Teprve když byl i zajíc zasažen, vrátili se k holubovi. Čas utíkal. Smíšek se vrátila z nákupu s čerstvými rohlíky. Kolem čtvrté jsme nacvičovali Romea a Julii a vyplňovali několik minianket. Večer jsme se vrátili do tábora. Pak jsme si šli ještě zahrát přehazku a soft...

19. den měsíce hromu

... Po obědě se Parádnice sešli na "Hodinu Pravdy" a Vlčáci na "Korálkování". Pušťa se oblékl do bederky, přehodil přes sebe deku (nutno podotknout, že my ostatní jsme chodili ve svetrech), zapletl si dva copy a obličej si pomaloval zeleně a žlutě.

... Lišák mě upozornil na sraz v jedenáct hodin za táborem u javoru. Tiše jsme se chytili za ruce a "hadem" kráčeli do právě začínající noci. Hvězdy (a baterka vepředu) nám svítily na cestu. Lišák nás vedl. Zastavil se na místě, kde jsme trávili Antiden. Sesedli jsme se do kruhu a v jeho prostředku zapálili svíci. Padlo tu moc dojemných a pravdivých slov, ale jedna věta se opakovala stále: "Mám vás všechny moc rád(a)." A ten pocit, který jsem cítila, bylo přátelství tak silné, že šlo téměř nahmatat. Nikdy se nerozejdeme...

Zpozorovala jsem, jak se Lišák zvedl a odešel do noci. Netrvalo dlouho a zaslechli jsme v tichém lese něžné tóny flétny, jako noční pohlazení. Byl to valčík na rozloučenou. Přemístili jsme se za zvukem. Mezi stromy zářil ze svíček vytyčen obraz kotvy - naděje. Tady jsme dostali čtverečky z kůže a na nich kotvičky. Nakonec jsme sebrali svíčky a jako průvod duchů se vraceli, v myslích rozbouřené myšlenky, zpět do tábora...

Murphologie
Káčula

Základní výzkum

pokračování příště

Zdravotnický kurs
Káčula

Konečně jsem se dovolala na Červený kříž a tak vám mohu poskytnout slíbené informace. I když... Moc toho nevím. Posuďte sami.

V období kolem 13. dubna 1999 začíná probíhat zdravotnický kurs u Červeného kříže. Tento kurs je určen pro starší 18 let. Probíhá jedenkrát týdně po jedné hodině. Celkem má 40 hodin. Každému účastníkovi tohoto kursu budou zapůjčeny materiály, ze kterých se musí doma učit. Na konci kursu se píší testy. Pokud je člověk napíše dobře, dostane osvědčení, které má platnost 5 let. Tento kurs je vhodný pro ty, kteří chtějí získat vyšší než obecné vzdělání v oblasti zdravovědy. Je vhodné pro vedoucí na tábory, lektory lyžařských kursů apod. Cena kurzovného je 650 Kč.

Další informace získáte na tel. 77 08 15 p. Špurek.

Dále prosím ty, kteří jsou mladší 18 let a měli by také zájem o zdravotnický kurs, ať mi dají vědět nejpozději 5. dubna 1999 (tj. dnes). Jsem totiž dohodnuta s panem Špurkem, že mu zítra budu volat. On mi sdělí, zda se podobný kurs bude konat i pro nás "nedospělé" (mládežnický kurs). Pokud ano, počítejte s tím, že počáteční termín bude stejný jako pro "dospělé". Situace je ale poněkud zkomplikována tím, že zítra odjíždím na lyžařský kurs a tak ještě musím vymyslet řešení, jak vám předat od něj získané informace. Ale zájemci mi, prosím, dejte určitě vědět, protože p. Špurek se na počet zájemců bude určitě ptát! To je zatím vše, co vám k tomu mohu napsat. S informacemi, které jsou psány kurzívou, si nejsem jistá.

Noční obloha
Muwín

Hvězdárna a planetárium hl. m. Prahy vydává každoročně publikaci Malý astronomický kalendář. Vybral jsem z ní pro vás do tohoto čísla Clavisu několik informací.

Rok 1999 řehořského (gregoriánského) kalendáře, který používáme je rok obyčejný o 365 dnech a začal 1. ledna v 0 h 00 min. středoevropského času (SEČ). Tento rok se shoduje:

Jaro začalo 21. března ve 2h 46 min vstupem Slunce do znamení Berana. Léto začne vstupem Slunce do znamení Raka 21. června ve 20h 49 min.

Viditelnost planet

Merkur: S ohledem na počasí a postavení planety máme největší šanci spatřit planetu v srpnu a v prosinci. V srpnu jako jitřenku a to po páté hodině ráno.

Venuše: Od začátku února zapadá již za astronomické noci a její večerní viditelnost se prodlužuje až do května, poté se začíná zkracovat. Ještě v červnu a v první polovině července zůstává výraznou večernicí. V září se Venuše znovu objeví, tentokrát jako jitřenka.

Mars: Bude dobře viditelný po celý rok, ale nejvhodnější situace nastává v březnu až červnu. V dubnu je Mars viditelný prakticky celou noc, v květnu se jeho viditelnost zkracuje v ranních hodinách a planeta vrcholí v první polovině noci, v průběhu června již zapadá krátce po půlnoci a vrcholí večer. Od července do konce roku je viditelný ve večerních hodinách. Najdeme ho v souhvězdích Panny a Vah.

Jupiter: Koncem května se objeví nad východním obzorem ze svítání. Počátkem června bude viditelný zpočátku na ranní obloze a koncem měsíce bude vycházet už krátce po půlnoci. V červenci ho můžeme spatřit ve druhé polovině noci, v srpnu vychází ve večerních hodinách a vrcholí ráno.

Saturn: Během června se planeta objeví ráno nad východním obzorem a doba její viditelnosti se prodlužuje, takže koncem června je dobře viditelná na ranní obloze. V červenci můžeme Saturn pozorovat ve druhé polovině noci. V srpnu již vychází v pozdních večerních hodinách, nad obzorem je viditelný většinu noci a za svítání vrcholí na jihu. Najdeme ho v souhvězdí Berana.

Na Uran, Neptun a Pluto se budete muset zajít podívat na hvězdárnu dalekohledem a to hlavně v druhé polovině roku.

To je zatím vše. Do červnového čísla ještě napíšu něco o očekávaných a zajímavých prázdninových úkazech nejen na noční obloze.

Borrelioza
Muwín

Tenhle příspěvek jsem objevil v jednom odborném časopise a vybral jsem pro vás to podstatné a důležité. Sezóna klíšťat začíná a tak tyhle informace nejsou určitě zbytečné.

Původce lymské borreliozy (LB) byl objeven až v roce 1982. Jedná se o bakterii nazvanou Borrelia burgdorferi. Příznaky nemoci byly ale popsány již koncem 19. stol.. Nemoc je přenášena klíšťaty rodu Ixodes. V Evropě je to především Ixodes ricinus. (O výskytu LB na našem území informuje hygienická služba a zvláště upozorňuje na nebezpečná ohniska výskytu.) Na různých územích může být infikováno až 50% klíšťat. Podle nových průzkumů je průměrné riziko přenesení choroby po píchnutí infikovaným klíštětem 25%. (Údaje z Německa).

Diagnóza je obtížná, protože doba latence (doba mezi infekcí a projevením příznaků) může být i několik let. Infekce se může projevit lokálním zrudnutím kůže. To se stává u 60 - 80% postižených osob. Existuje ale i možnost, že bakterie se krevními a lymfatickými cestami dostane do nejrůznějších částí lidského těla. Klinické obrazy nemoci se třídí na tři stadia.

První stadium trvá dny až týdny po píchnutí klíštětem. Projevuje se všeobecnými příznaky jako horečkou, bolením hlavy, únavou. Dále zrudnutím kůže. Skvrny mají průměr nad 5 cm. Druhé stadium trvá týdny až měsíce po píchnutí. Projevuje se na nervovém systému, zánětem mozkových blan, ochrnutím, dále poruchami srdečního rytmu a potížemi s viděním. Třetí stadium trvá měsíce až léta po infekci. Projevuje se záněty kloubů (kolena a lokty), chronickými záněty kůže a chronickým zatížením nervového systému. Léčit se dá v prvním stadiu antibiotiky.

V USA existuje sérum k preventivnímu očkování proti LB. V evropském prostoru je ale toto sérum s ohledem na různé druhy borrelií neúčinné. Lidské tělo si také nevytváří protilátky po první infekci, které by ho ochránily v budoucnosti. Ochrana je tedy v podstatě pouze pomocí prevence. Ovšem některé rady jsou těžko uskutečnitelné a občas u někoho budí úsměv. Nenavštěvovat v době od dubna do září území s větším výskytem klíšťat. Nechodit často travou a křovinami. Nosit košile s dlouhými rukávy a dlouhé kalhoty. Oblečení ve světlých barvách, aby se na nich klíště snáze našlo. Často se sprchovat a prohlížet celé tělo. Oblečení, v němž by mohla zůstat přehlédnutá klíšťata, nechat asi dva dny v suchém prostředí. Klíšťata vyschnou. Ověřit si, zda ve vašem případě budou repelenty klíšťata odpuzovat.

Bakterie původce choroby se do těla člověka dostávají sosákem klíštěte z jeho útrob při zpětném proudění krve. Riziko infekce proto stoupá s dobou sání klíštěte. Podle pokusů prováděných na zvířatech během prvních 12 hodin po vpíchnutí nedochází takřka k přenesení infekce. Během 24 hodin riziko stoupá na 30%, po 72 hodinách se může dostat na 100%. Včasné a kvalitní odstranění klíštěte je tedy velmi důležité. Klíště se při odstranění nesmí mačkat. Tím se obsah útrob vstřikuje do těla člověka. Nemají se také používat oleje nebo lepidla. Ty podněcují klíště vylučovat obsah svých útrob. Po odstranění klíštěte se musí místo vpichu několik dní pozorovat. Sleduje se především rudnutí kůže. K tomu ovšem vždy nedochází. Musí se sledovat případná horečka, bolesti hlavy a pocení. Antibiotika by se měla nasadit do 5 dnů po infekci.

Já vím, že tohle všechno už dávno víte a taky vím, že za celé roky, co jezdíme na vandry a na tábory, byly podobné komplikace úplnou výjimkou. Ale na konci ledna na tuhle nemoc umřel jeden z docentů naší fakulty. Tak se opatrujte a dávejte si na klíšťata pozor.

Chráněná území České republiky

I já jsem si oddychnul, že je tenhle dlouhý seriál za mnou. Vím, že řadu z vás nijak neoslovil, protože byl příliš odborně zaměřený - také jsem musel některé pasáže číst se slovníkem v ruce, abych byl v obraze. Mým cílem nebylo udělat z vás znalce naší zvláště chráněné části přírody, ale jen ji trochu přiblížit a informovat o ní.

Na mapě, která, pravda, měla vyjít jako první, si můžete konečně udělat představu, kde které chráněné území vlastně leží. (Mapu najdete v klubovně.)

A ještě seznam

4/3 (XI 97)úvodní článek
4/4 (XII 97)Český kras, Český ráj
4/5 (I 98)Broumovsko, Kokořínsko
4/6 (II 98)Blaník, Křivoklátsko, Železné hory
4/7 (III 98)Beskydy, Bílé Karpaty, Poodří
4/8 (IV 98)Třeboňsko, Žďárské vrchy
4/9 (V 98)České středohoří, Labské pískovce, Lužické hory
5/2 (X 98)Jeseníky, Orlické hory
5/3 (XI 98)Litovelské Pomoraví, Moravský kras
5/4 (XII 98)Jizerské hory, Pálava
5/5 (I 99)Blanský les, Slavkovský les
5/6 (II 99)NP a CHKO Šumava
5/7 (III 99)KRNAP a NP Podyjí
5/8 (IV 99)závěr a seznam

Abecedně

5/7 (III 99)KRNAP
5/7 (III 99)NP Podyjí
5/6 (II 99)NP Šumava
4/7 (III 98)Beskydy
4/7 (III 98)Bílé Karpaty
4/6 (II 98)Blaník
5/5 (I 99)Blanský les
4/5 (I 98)Broumovsko
4/9 (V 98)České středohoří
4/4 (XII 97)Český kras
4/4 (XII 97)Český ráj
5/2 (X 98)Jeseníky
5/4 (XII 98)Jizerské hory
4/5 (I 98)Kokořínsko
4/6 (II 98)Křivoklátsko
4/9 (V 98)Labské pískovce
5/3 (XI 98)Litovelské Pomoraví
4/9 (V 98)Lužické hory
5/3 (XI 98)Moravský kras
5/2 (X 98)Orlické hory
5/4 (XII 98)Pálava
4/7 (III 98)Poodří
5/5 (I 99)Slavkovský les
5/6 (II 99)Šumava
4/8 (IV 98)Třeboňsko
4/8 (IV 98)Žďárské vrchy
4/6 (II 98)Železné hory

Jeden takový poučný článek
Marka

Jak jde čas a já stárnu (ha, ha), stíhám se čím dál tím méně zapojovat do přípravy a organizace různých akcí. Ne, že by mi to nevadilo - vždycky mě pak mrzí, že jsem si ten čas na to být s vámi nenašla. Ale na druhou stranu si uvědomuji, že je to dobré - je nás už spousta "dospělých" a je třeba dát příležitost k uplatnění všem. Navíc mám radost, že spoustu věcí zvládáte a asi lépe, než bych to, se svým vytížením, dělala já (i když - jak už jsem řekla - mě mrzí, že nejsem častěji s vámi). Pro příklad mě napadá - jen tak namátkou akce z poslední doby - Jarňáče, Pololetky, Vánoční, Velikonoce či Besídka v bezbariérovém domě (vlastně všechny významné akce pro oddíly...). Sice některých jsem se i zúčastnila, ale spíš jen jako divák nebo návštěva, která o programu nic moc neví a jen pozoruje, jak všechno klape. Vždycky si říkám, že těm skvělým organizátorům by bylo dobré nějak vyjádřit dík, dát jim najevo, že jim fandím a vážím si jich. A tak to tedy tak berte, milí organizátoři a organizátorky a vězte, že jsem moc ráda, že se znám s tak skvělými lidmi, na které se dá spolehnout a tolik toho zvládnou.

Ale k věci - proč jsem přistoupila k napsání tohoto článečku? Hlavně proto, abych se s vámi podělila o zkušenosti, které jsem při připravování akcí získala já. Nebojte se, nehodlám vás poučovat o programu nebo hrách nebo zjišťování dopravy, ale o tom, co není tak zajímavé a záživné, ale je to stejně pro nás důležité. (Dalším důvodem bylo, že jsem konečně zveřejnila to, co mi leží v hlavě už dlouho - viz první odstavec. Vím, že existuje lepší způsob a snad i k němu se někdy dostanu...)

Jedná se o věci, které souvisejí s tím, že nejsme jen tak nějaká parta lidí, ale jsme registrovanými členy Junáka, a jako takoví máme kromě jistých výhod i jisté povinnosti. Samozřejmě (a jinak to ode mě čekat nemůžete) jde o peníze. V současném roce jsme získali celkem dost finančních prostředků od Magistrátu hlavního města Prahy v rámci dotací na činnost (na závěr vám podám souhrnnou informaci o všech podaných projektech - to je ale krásně učená věta). Jedna nezanedbatelná položka se týká i nákladů na dopravu a ubytování. Pro rok 1999 to činí celých 37000,- (narozdíl od loňska, kdy to bylo 20000,-, ze kterých jsme ještě 1017,- nevyčerpali). Z toho vyplývá několik věcí:

Kromě těchto peněz ještě existují zvláštní projekty a dotace na akce delší 5 dnů. I na tyto akce jsme dostali dost peněz, a tak i tady platí výše zmíněné tři body. Navíc je však potřeba u těchto akcí podat včas (tj. nejdéle 2 týdny před konáním akce) hlášenku a do týdne po sepsat seznam účastníků. Na obojí existují formuláře, které mám. Toto pravidlo se týká akcí jako tábory, Vánoční, Jarňáče, Velikonoce... Letos jsem hlášenky k posledním dvěma jmenovaným psala dodatečně a nebylo by dobré, aby se nám to stávalo často. Takže si prosím na to dávejte pozor.

Jako u všeho, co se týká peněz, je třeba mít přehled o tom, kolik člověk má, kolik utratil a kolik vybral. Pro tento případ vás prosím, abyste si vedli opravdu jednoduché účetnictví, které spočívá v tom, že do jednoho sloupce si píšete chronologicky příjmy (vždy částku s údajem o co se jedná) a do druhého sloupce výdaje (analogicky). Navíc si schovávejte účtenky (případně si je můžete očíslovat). A prosila bych vás, abyste vyúčtování peněz odevzdali vždy po akci mně.

Pokud po akci zbude nějaká větší částka, je třeba ji rozdělit mezi účastníky (čím dříve, tím lépe), protože dotované akce nesmí být ziskové (a naše akce jsou dotované v podstatě všechny - jedinou výjimkou byl loňský roverský tábor ve Švýcarsku). Nejlepší je udělat vyúčtování ještě na akci a rozdělit zbylé peníze mezi účastníky dřív, než se rozlétnou domů.

Na závěr shrnutí důležitých informací:

Pokud byste chtěli vědět něco více, nebo vám není něco jasné, obraťte se na mě a já vám to ráda vysvětlím, pokud to budu vědět.

A ještě úplně nakonec slíbený přehled dotací od MHMP (jedná se zatím o neoficiální zprávu):

  1. Prostory pro činnost
  2. Akce ve volném čase: doprava a ubytování: 37000,-
  3. Akce v zimním období 1999/2000 (ještě se neví)
  4. Akce pro neorganizované děti
  5. Dovybavení MTZ (horolezecké potřeby, stany atd.): tak to jsem zapomněla, ale je to taky řádově v desítkách tisíc.

A to je konec. Mohla bych psát a psát a psát, ale asi by vás to nebavilo a navíc - bratr už je nervózní. Tak možná zas příště...

Tak nějak jde čas
Martin

... tak nám paní Müllerová zabili Ferdinanda ... kdo by tomu věřil, ale už zase tu máme ozbrojený konflikt. Nechci to nějak rozebírat, média mají po okurkové sezóně a jde to konec konců dobře na odbyt, jen se divím cestovním kancelářím, že nepořádají zájezdy do kritických oblastí, aby to mohl i našinec spatřit na vlastní oči, jak taková válka vypadá. Ani nemusí tušit, že sedí v opancéřovaném autobuse a několik spolucestujících tuto cestu absolvuje pravidelně, se zbraněmi po ruce. To víte, starost o zákazníky a samozřejmě nesmíme zapomenout na ty úžasné záběry, to se to bude chlubit známým, lepší jak dovolená na Madagaskaru... Tak to je... Velká část světa je ke kosovské krizi apatická, někteří ani netuší, že se něco děje, je pěkné, že češi, kteří mají dlouhodobé kontakty se státy bývalé Jugoslávie a jejich historie je poznamenaná okupacemi, diktátem, nesamostatností, jsou velmi solidární... Ano, v Kosovu - a potažmo na celém Balkánu - je něco špatně, ale není válka jen business? A nechce na ní někdo vydělat? Nešlo by vše řešit v míru bez smrti nevinných lidí? Jedna raketa, kterou NATO posílá pravidelně jako pozdrav do Kosova, stojí nějakých 200 tisíc dolarů, v takovém objemu bych chtěl prodávat, tomu říkám slušný kšeft... No a v rámci své práce jsem tam byl, realita je trochu klidnější než ji prezentují média, napětí je sice všude okolo, na některých místech vypadá vše naprosto v pořádku a o pár kilometrů vedle jsou vidět následky útoků, rozhodně okamžik útoku je vhodný pro všechny, kteří si chtějí zvednout hladinu adrenalinu v krvi. Nechápu, co dokáže postavit proti sobě člověka a člověka na smrtelný souboj. Rozhodně doporučuji k návštěvě, myslím, že si uděláte v mnoha věcech jasno. (Hodiny právě ukazují půlnoc, za chvíli zařve další várka.) V polovině dubna mě čeká další zájezd, že bych konečně uspořádal pro Clavis nějakou akci...

3.4. 1999 oficiálně začíná expedice společnosti Himalaya 8000, jejíž cílem je nejvyšší hora světa Mt. Everest a další osmitisícovka Lhoce. Jelikož se pro nedostatek peněz a nadbytek práce nezúčastním, budu aspoň pravidelně dostávat zprávy přímo z pod kopce, sice to nenahradí, ale aspoň nějaká možnost být při tom. Samozřejmě se přenos zpráv a fotografií uskuteční pomocí Internetu a od 12.4.1999 si je můžete aktuálně přečíst na http://freeweb.bohemia.net/yeti. Takže good luck.

Ad. článek Modrý Mauricius v lednovém Clavisu: opravdu ty fotky nejsou z dotyčné akce, ale nestačil jsem je do vydání Clavisu naskenovat a poslat Kubovi, tak Kuba použil nějaké fotky, co jsem mu poslal předtím, většinou jsou z alpského ledového a mixového lezení. Pokud chcete vidět fotky z Mauricia, napište mi maila a já Vám pošlu odkaz nebo přímo ty fotky. To jen tak na vysvětlení - omluvu. (Na Internetových stránkách Clavisu jsou nové fotky od té doby, kdy mi je Martin dodal: http://www.vrana.cz/clavis)

Jeřáb
Muwín

Na třetím večeru s japonskou a čínskou prózou i poezií jsme se seznámili i s origami. Origami je velmi stará japonská tradice a doslova přeloženo znamená "skládaný papír".

Skládanku, kterou jsme vás naučili, je jeřáb - orizuru - a je dnes v Japonsku asi vůbec nejoblíbenější skládankou. Poprvé byl složen někdy kolem roku 1800. O významu a symbolice jeřába jsem toho řekl dost, a tak už jen návod k jeho složení pro oživení vaší paměti.

Složený čtverec

Složený čtverec je východiskem pro několik desítek různých japonských origami. Je proto velmi důležité, abyste se jej naučili dobře skládat.

Přeložíme horní polovinu čtverce na dolní a potom (A, B) pravý horní roh šikmo k dolní hraně. (C) Skládanku obrátíme a znovu přeložíme pravý horní roh k dolní hraně. (D, E) Rozevřením trojúhelníkovité skládanky ve tvaru šipek získáme "Složený čtverec ve tvaru podle obrázku (F).

Jeřáb

(1) Pomocné přehyby: levý a pravý vrchní roh přeložíme ke středové čáře a opět rozložíme, horní roh přiložíme dolů podle nákresu a zpět. (2, 3) Vrchní dolní roh nadzdvihneme a pod ním levý a pravý roh přiložíme ke středové čáře - využíváme přitom přehybových linií vytvořených v bodě jedna. (4) Skládanku otočíme a stejně postupujeme na druhé straně. (5) Vrchní levý roh a vrchní pravý roh přiložíme ke středové čáře. (6, 7) Skládanku otočíme a stejně postupujeme na druhé straně. (8) Pomocný přehyb: levý dolní roh přehneme šikmo vzhůru podle čáry na nákresu a vrátíme zpět. (9) Levý dolní roh zdvihneme "vpáčením" vzhůru podle linie vytvořené v bodě osm. (10) Obdobně postupujeme s pravým rohem. (11) Zespodu jeřábovi nafoukneme tělíčko a (12) z pravého rohu uděláme opět vpáčením zobáček. (13) Rozevřeme křídla a jeřáb je hotov.