Brdská 100
Martin

Tak tento příspěvek jsem chtěl napsat bezprostředně po návratu, ale nějak se to nepovedlo, tak to bude pohled s odstupem. Předně chci napsat, že jsem rád, že jsem na B100 přijel a proběhlo to tak, jak to bylo. A jak to vlastně bylo?

No to jsem si přečetl v Clavisu (tedy v jeho Internetové podobě, za níž veřejně Kubovi děkuji), že se pořádá nějaký pochod a propagační článek Muwína. Zjistil jsem, že je v Čechách zima, hodně sněhu, tak jsem neváhal a mailoval na různé strany, kdo pojede a co a jak. Dokonce mě napadlo, že kdyby se šla non-stop, bylo by to náročnější a snažil jsem se přemluvit některé lidi, aby do toho šli. Neúspěšně.

Ale na sraz jsem dorazil s kompletním vybavení, pro podporu non-stop přechodu v limitu 24 hodin. Byl jsem sice naštvaný, že se oteplilo, celou dobu jsem počítal, jak bude mrznout a bude spousta sněhu a nakonec čtu v pátek na zpravodajském serveru o nějaké jižní teplé frontě a teplotách okolo 5°C. To nepotěšilo, tak jsem aspoň v kanceláři nechal většinu oblečení.

Potěšila mě přítomnost Marcela a samozřejmě i dalších, ale ti nebyli nadšení non-stop přechodem. Začátek pochodu byl nejlehčí, jelo se autobusem. Jak jsme se svěřili, nebyl jsem jediný, kdo ten týden skoro nespal, tak jsme od zastávky hnali na kutě. Bohužel Marcel a jakýsi Lišákův kamarád hodili flintu do lesa (žito pod sněhem neroste) už před Mníškem pod Brdy, tedy na začátku.

Na cestě k seníku se ukázalo, kdo je správný prestižák a s Bobrem nám to vydrželo celkem dlouho. Na seníku, kde byl bivak, jsme našli nějaké chcíplé myši, zrovna náhodou na takovém stolečku, kam si většina vybalila jídlo, ale ono to bylo jedno, ty zdechliny byly i v seně a všude okolo.

V sobotu jsme se celkem prospali, dál jemně pršelo a za sněhu byla břečka, z které jsme měli mokro v botech. Pěkný den, takže go on. Šlo se, už ani nevím, o čem se mluvilo, občas se počkalo na opozdilce a často jsme doplňovali energii, řekl bych, že hitem byly müsli tyčinky Twigy. A kilometry vesele ubíhaly, někomu možná už nevesele.

Další pěkný pohled byl před tradiční zastávkou v hospodě v Obecnici, kdy byly podél cesty nahrnuty velmi vysoké sněhové bariéry, cca. 2 metry vysoké, v tloušťce 3 metry a všude okolo po sněhu ani památky, k tomu ocelově šedá obloha, ostrý vítr, nádherný okamžik.

V hospodě, když se prohlížela mapa a počítaly ušlé a neušlé kilometry dne, jsme asi všichni byli překvapeni, že nejsme ani v polovině denní dávky. Samozřejmě milé překvapení. No a od hospody odpadli další dva - Marka a Puštík.

Dál vedly naše kroky po asfaltkách VVP a v celku vysokém tempu, aspoň to rychle odbývalo.

Celkem normální situace z pochodu, byli jsme už trochu unavení, ale přesto ten první žene zběsilým tempem a když už nemůže, nahradí ho další a při každém vhodném okamžiku někdo navrhuje - zvolníme - a jo, prvních deset metrů, pak se tempo ještě zvýší.

Další šou, vidíme světla nějakého vozu, tak běžíme (!) schovat se do lesa - no comment.

Jo a ufologům bych chtěl vzkázat, že jsme viděli přistání mimozemských vesmírných plavidel, příště byste měli vyrazit s námi. Byli průhlední a měli anténky.

Nezdálo se to a už jsme měli závěrečné kilometry. Do kopce.

Nejhorší ze všeho jsou zastávky, to vždy tak zatuhnou nohy, že rozejít se je porod.

Seník Aliance. Konec. Soutěž o největší puchýř vyhrává snad Bobr nebo Lišák. A ještě došel Myšák a já, ale na puchýř trofej nemáme šanci. Jasná filozofie, lehnout a zemřít - spát. Než dovařím čaj, všichni usnou, asi nemají žízeň.

V neděli si zase pospíme, celkem se nechce vstávat, nohy jsou tuhé, ne-li bolavé. Marka má olivy, mňam.

Po něčem jako snídaně další pochod, už celkem setrvačný k civilizaci, v nohách víc jak 100 km. Heavy fun.

Byla to pěkná akce, asi trochu náročnější než zelený vandr, mě to přišlo celkem v pohodě. Jen jsem se podivoval, že z tak bohaté členské základny přijede na akci jen 5 lidí. Jasně, já asi nemám co řešit, protože ani nevím, kde je klubovna a polovinu lidí asi neznám a druhou polovinu bych nepoznal. Chtěl jsem Vás zase jen vidět a akce takovéhoto typu mě aspoň trochu oslovují, tak si rád na ně udělám čas, ale jak vidím, tak budu asi výjimka. Hodně lidí, co mě teď zná, mě považuje za extrémistu. Tak co, jeli byste na non-stop 24 hodinový přechod?