"O tom právě přemýšlím," prohlásila Alča ve vlaku na mnou položenou otázku. Sedíme v kupé a čekáme, až se pohneme ku Praze. V hlavě máme guláš ještě nestrávených nevšedních zážitků a v žaludku guláš houbový, který byl tak dobrý. Ale vezměme to od začátku...

V pátek 5. 3. jsme vyrazili do Jindřichova Hradce na maturitní ples tamního gymnázia. Na nádraží nás vyzvedla Péťa z Jindřichohradeckého roverského kmene WILWARIN a zavedla nás do klubovny jejich střediska. Ťapali jsme asi 3,5 km městem a při té příležitosti jsme si ho zběžně prohlédli a dozvěděli jsme se o některých zajímavých místech - např. o jediné čajovně v Jindřichově Hradci, která dřív patřila "Kršnovcům" a teď už ne, a tak se tam prý dá i dobře posedět, o hospodě, jíž právě otvíral bratr Péti se svým kamarádem a kterou celý týden bílili (asi bílá hospoda nebo co), a nakonec o tajuplném lesíku a ještě tajuplnějším vrahu malých holčiček s poetickým jménem "Rukavičkář". Kromě toho je třeba ještě zmínit, že Péťa zdravila asi tak každého třetího (číslo možno násobit maximálně číslem 2) člověka, kterého jsme cestou potkali.

V klubovně nám zbyl čas akorát tak na převlečení se do šatů na ples, které utrpěly v batozích lokální pomačkání po celé své ploše (asi jim Alpinus nesvědčí). Z pokojného převlékání a přezouvání nás vyvedla Péti otázka: "To chcete jít v těhle botech?!" (právě jsme se přezouvali do tanečních bot). Po chvíli ticha se ozvalo nesmělé "ano" a pak ... smích: "Vždyť máme jít přes rukavičkářův les (tzn. bahno, bahno, bahno)! Ale slitovali se nad námi a dovedli nás k "Jitce" po silnici.

"Jitka", místní továrna na "bůhvíco", se pyšní středně velkým tanečním sálem, který možná vznikl úpravou některé z montážních hal, ale možná taky ne, a byl tedy vystavěn k zábavám v Jindřichově Hradci (hlavně diskotéky).

Třídy 4. B a 4. C si daly opravdu záležet, protože sál byl vyzdoben barevnými řetězy a balónky a působil skutečně slavnostně. U vchodu nás zaujala pestrá tombola, jenž rozmanitostí hravě předčila i nabídku nejednoho pražského obchodu a snad všech tombol, které jsme kdy v Praze viděli. Konferencierem celého plesu byl Miloš Mareš - moderátor radia Evropa 2 (měl rozkošný účes alá ježura - brrrr).

Bouřlivý potlesk, výkřiky a doslova deště peněz provázeli maturanty, kteří si pro své šerpy přicházeli jednotlivě. Po projevu pana ředitele vystoupila největší hvězda večera - zástupce maturantů, který pronesl vyčerpávající řeč. Nadšení v publiku, ale zejména mezi maturanty, neznalo mezí, a proto si dovolíme tuto řeč volně interpretovat: "Děkuju!" Sklidil ohromný aplaus.

Po sólech pro kde koho (hlavně pro maturanty s profesory a s rodiči) začala volná zábava. Tak trochu šok pro nás. Pokusili jsme se ve změti lidí šlapajících povětšinou jakýsi medvědí tanec zatančit alespoň některé figury naučené z tanečních. Netroufáme si mluvit o úspěchu, působili jsme mírně řečeno exoticky. Po čtyřech tancích (rumba, blues, chacha, jive) se z nás pro velkou většinu večera stali taky medvědi (člověk se nikdy nepřestává učit). V tombole jsme vyhráli víčka na zavařovací sklenice a jedny brambůrky. Série rychlejších tanců (zejména polka, valčík), střídala série "pomaláčů". Ovšem hity, na které jsme tančili - jen namátkou od Lucie, Buty, Kamelotů, Žlutého psa, Olympicu a Argamy - určitě v Lucerně neuslyšíte. Pravda je, že kapela Spektrum byla hraním dost vyčerpaná - po 3-4 "kusech" byla vždycky přestávka. Sál bouřil a songy jako "jede, jede mašinka" nebo moderátorův rapový projev v písni od Olympicu vřavu jen stupňovaly. Celý rej se nezadržitelně blížil k vrcholu. Jak prohlásil D. J. Mareš "k největší a nejskvělejší show, jakou jsme ještě nezažili - jeho šou".

Skutečně. Měl pravdu! Mix písní s jeho mluveno-zpívaným doprovodem byl nenapodobitelný. Dokonalá ukázka, jak zblbnout dav v praxi. Od Hoří nám letadlo až po píseň, že "dělání, všechny smutky záhaní" jsme vydrželi, ale po třičtvrtě hodině jsme se vzdali a odkvačili ze sálu.

V sobotu ráno (těsně před obědem) jsme vyrazili na prohlídku města. Nejvíc nás zaujal místní ZOOpark, jenž čítal celé dva druhy ptáků - labutě a kachničky. Podívali jsme se na bývalý mlýn a zastavili se na 15. poledníku a pak v cukrárně naproti morovému sloupu "svaté Trojice" na náměstí. Odpoledne jsme hráli kostky a večer jsme vyrazili na roverskou schůzku, na kterou jsme byli pozváni. Zahráli jsme si dvě vypečené hry a zúčastnili se debaty o AIDS.

V neděli jsme zabalili, hráli chvíli kostky a po obědě (houbový gulášek - mňam) šli na vlak. A pak už to znáte. Sedíme ve vlaku...

Jarka, Lišák, Alča

A na závěr malý kvíz. Co to znamená? DURANTE LE FERMATE NELLE STAZIONI E VIETATO SERVIRSI DELLA RITIRATA (správnou odpověď rozhodně někomu sdělte).