V tomto článku bych Vás chtěl seznámit s moderátorem a bavičem Petrem Novotným. Můžete ho znát z pořadů My rádi jíme či Novoty. Uváděl mnoho jiných pořadů, ale tyto jsou jeho nejznámější.

Jaká byla reakce Vašich nejbližších při získání cen Týtý za nejlepšího baviče, nejlepší zábavný pořad roku, skokan roku? Čekal jste to?

Půlku jsem čekal jenom, to druhý jsem nečekal vůbec. Ani jsem na to nebyl připravenej, já jsem myslel, že ty Novoty by to mohly dostat, protože ony měly takovou obří sledovanost už předtím úplně, vlastně největší v Evropě. Já jsem tušil, že bych ten pořad roku mohl dostat, tak jsem si připravil poděkování a všechno, ale bavič roku, to mě teda nenapadlo ani ve snu, že ji dostanu. Já jsem byl přesvědčenej, že to dostane Donutil, takže jsem říkal rodině, ať nejsou smutný, že nominace ještě není cena, takže myslím, že z toho zvláště měli radost velkou.

Z čeho čerpáte životní optimismus a takový smysl pro humor?

Já mám ty zásady klubu přátel dobré pohody, těch je celkem 25. Já jsem jich prozradil jenom zatím 13 a vlastně z nich. Ty já jsem budoval v podstatě dlouho, pár let a já se jima opravdu řídím, už ta první stačí - nic není problém. Když se člověk rozhodne, že nic není problém, tak je vyhráno. A ta druhá - trvalý úsměv, prostě mít dobrou náladu, když zrovna k tomu není důvod, to ohromně pomáhá. Všechny ostatní změna počasí k horšímu, není důvod ke změně nálady k horšímu a takovejch zásad je víc - pochválit sám sebe třikrát denně, atd.

Jak jste se dostal k činnosti baviče?

Já jsem vždycky chtěl bejt herec, já jsem hrál divadlo a kupodivu touhle cestou to vůbec nešlo nakonec, protože mě vzali na AMU. Já jsem psal, protože jsem měl kabaret, tím pádem jsem do toho kabaretu taky psal. Tím kabaretem jsme už jako studenti bavili, ale jako divadlo. Jak jsem psal, tak jsem nějaké povídky posílal všude možně, takže mi vycházely v novinách a taky v rádiu jsem je mohl přečíst a tam mě odchytli, jestli bych nechtěl dělat redaktora mikrofora, externího. Já jsem vlastně dělal externího redaktora mikrofora, to mě strašně bavilo, doteďka mám rozhlas úplně nejradši ze všeho. A tam jsem měl různý hosty, tak jsem taky měl jednou hosty Greenhorny.

A Greenhorni mě nabídli zase, jestli bych nechtěl uvádět jejich pořady. Já, přestože jsem nikdy nic neuváděl, já jsem konferenciér nikdy nebyl, tak jsem to zkusil, ani jsem to moc neuměl. Furt jsem přemýšlel, jako jak to udělat veselejší prostě, protože já neumím vyprávět vtipy na jevišti, já se vždycky stydím říkat fóry, takže jsem bavil lidi prostě všelijakejma příhodama a takovejhlema věcma mezi tím povídáním.

Pak jsem přešel k Fešákům. Tam jsem to už doved prostě k takovýmu tvaru, že vlastně já jsem měl svý místo a prostor pro bavení lidí a Fešáci pro písničky, až časem samozřejmě to dospělo do stadia, kdy už jsem zjistil, že už nemusím uvádět vůbec nikoho, že si můžu prostě bavit sám, takhle jednoduchá cesta to byla.

Chystáte nějakou novinku pro diváky obrazovek?

Já píšu s Náhlovským a se Šípem třináctidílný seriál, který se odehrává v pravěku. V pravěké tlupě, která prostě žije v jeskyni, rodina velká, tlupa celá, prostě není to parodie, jsou to normální lidi, který v tý době žijí, mají prostě oheň, lověj a tak, ale mluví jako současný lidi a mají úplně stejný problémy.

Sami tam pro sebe píšeme role. Bude tam hrát i Jiřina Bohdalová, Martin Labuda, Gott bude hrát Tarzana. Já tam hraju se Šípem jednovaječná dvojčata, z nichž jeden je pesimista a druhej optimista a Náhlovský hraje tzv. potrat rodu.

Můžete nám prozradit vaše tři nejoblíbenější hvězdy filmového nebe?

Jestli jako celosvětově, tak na prvním místě Dustina Hoffmana mám nejradši z herců, mám hrozně rád Woody Allana a z žen mám nejradši Barbaru Straisandovou.

Kdybyste se měl charakterizovat jednou větou, co byste řekl?

No, prostě, snad možná, jednou větou? To je zajímavý, to mi ještě nikdo takhle neřek. Pravděpodobně jedním úplně nebo dvěma slovama možná - nenapravitelný optimista - takhle asi.

Co si myslíte o lidech, kteří nemají smysl pro humor?

Že maj strašnou smůlu. Já jich hodně znám a to jsou lidi, který jsou v podstatě o něco strašně ochuzený, protože se míň smějou a jsou takový nešťastnější. Je mi jich svým způsobem líto.

Jak si představujete pojem přátelství?

To je něco takovýho opravdu výsostně prostě vzácná věc. Takový opravdový přátelství je něco, co se málokdy pozná, protože vždycky nakonec si ty přátelé něco provedou a ukáže se, že to přátelství nebylo tak silný. To přátelství je něco tak silnýho, co by mělo každopádně vydržet celej život. Jednak je to vztah naprostý důvěry, něčeho, prostě co zvláště dneska na světě, kdy se podnikatelé spojují nebo přátelé se spojují, aby se stali podnikateli. Udělají společnost a vzápětí se vzájemně okradou nebo se pohádají a tak. Ukazuje se, že přátelství je především vztah vzájemný důvěry, kterej musí vydržet hrozně těžký zkoušky a ty životní zkoušky ne každej vydrží, velice málo.

Do kterého státu byste se chtěl podívat, kde jste ještě nebyl?

Do Izraele určitě. Já jsem procestoval přes 40 zemí a stále jsem ještě nebyl v Izraeli a hrozně mě to zajímá. Jak to tam vypadá, jaká to je země. To je teď takový moje největší přání.

Jaký je Váš vztah ke skautingu či jiným zájmovým kroužkům? Navštěvoval jste nějaký?

Já jsem byl takovej opravdu herecky zaměřenej furt, tak jsem chodil do dramatickýho kroužku a tak. A ke skautingu a tak vůbec - v mým mládí nic takovýho neexistovalo. My jsme chodili do pionýrskejch oddílů, který nás smrtelně nebavily. Takže já jsem k takovýmu tomu trempingu prostě přičichl až s těma Greenhornama, s Fešákama, takže já jsem vlastně moc neskautoval, já jsem až v pozdním věku objevil třeba kouzlo vody. Máme kánoi a jezdíme na vodu občas a tak, ale ty skautský kroužky, to mě úplně minulo ve svý době, pač nic takovýho nebylo. Teprve teď, když se to všecko rozvinulo, tak už jsem na to příliš starej. Ale Foglara jsem čet, toho jsem měl rád vždycky moc.

Děkuji všem, kteří dočetli můj rozhovor až do konce, že nepřeskočili na jiný článek. Chci moc poděkovat Petru Novotnému, jelikož bez jeho pomoci by se tento rozhovor neudál. Chci mu poděkovat za to, že se mnou spolupracoval.

Děkuji pane Novotný