Kolikrát už byl takový turnaj? Kolikrát jsme se připravovali? Kolik nervů nás to stálo? A ještě mě napadá - proč vlastně? Víte, neptal bych se takhle hloupě, kdybych byl spokojený. A spokojený bych byl, kdybychom hráli právě pro tu hru a měli z toho radost. Zkusím krátce napsat několik postřehů z posledních tréninků a z vlastního turnaje.

Na začátek bych se chtěl omluvit těm, s kterýma jsem měl hrát, za to, že jsem nemohl přijít od začátku. Když jsem přišel, tak nálada v družstvu nebyla zrovna výborná a já se opět ptám - proč? Protože jsme nehráli zápas? Nebo snad proto, že každý druhý míč skončil v síti či v autu? To je přeci hloupost, trápit se s tím. Když jsme hráli, tak chvíle pohody a radosti ze hry střídaly návaly beznaděje nebo odevzdanosti. Těch špatných pocitů bohužel přibývalo a se závěrem jsme se z toho už nevyhrabali. Proč? Máme to zapotřebí? Kazit si tak hru, kterou máme asi rádi a při které je možno zažít i srandu? Ano, už vás slyším, jak křičíte na poplach: "To říká ten pravej." Uznávám, taky nejsem vždy v pohodě, ale chci vás o něco poprosit. Pojďme to zkusit všichni - hrát a mít z toho radost. Jeden nic nezvládne, dva jsou taky málo, ale dva a dva jsou čtyři. Víte, někdy je mi snad i jedno, jak dopadne míč na druhé straně u soupeře. Baví mě sledovat spoluhráče, jak hrajou, kam jim poslat míč, sledovat souhru mezi lidma na jedné straně. Asi si říkáte, že jsem vadnej. No tak ať. Já se třeba budu radovat sám.

Abych uzavřel ten turnaj. Myslím, že nám něco chybí, rozhodně to však nebude ve fyzických možnostech. Co vy na to?

Neodpustím si také komentář k našim drahým polovičkám (děvčatům). Holky, hrály jste dobře. Fakt se mi to líbilo. Gratuluji k hezkému umístění.

Na závěr ještě něco k tréninku. V případě našich čtvrtků myslím, že hra méně zkušených spolu s trochu více zkušenými obohacuje nejen jednu stranu, ale právě i ty druhé, což si ale málokdo uvědomuje. Teď je to určeno především těm, co si myslí, že už hrajou líp. Přístup typu "mě už to nebaví, jenom si tak pinkat naproti sobě, pojďte hrát," nepřidá nikomu nic.

Víte, v čem je problém? My se neumíme přizpůsobit autoritě. Ale uvědomujeme si, že v tomto případě autorita nepředstavuje nějakého diktátora, ale našeho kamaráda, který se snaží vést tělocvičnu a my mu podkopáváme nohy? Zkusili jste si všichni někdy vést tělocvičnu nebo nějakou akci? Myslím, že je to poučné. Zkuste to.

A teď už zase pro všechny. Přeju nám, abychom měli dost trpělivosti a porozumění pro ty druhé, ať už budou dělat cokoli. A uvidíte, že nám to půjde. Doufám, že jsem vám nepokazil náladu, to jsem určitě nechtěl. Těším se, až se zase někde sejdem a budem spolu něco podnikat.