Clavis 9
celé číslo
Clavis 9 - květen 2000
  obálka
Akce
Zprávy týmu (Rybička)
Minuty regionu (Káčula)
Koalice Referendum 2000 (Alík)
Patron (Káčula)
Noční můry (Rybička)
Buty (Honzina)
Kulturní okénko (Káčula)
Sado Maso (Honzina)
Statistika Vlajkové (Kuba)
Za okrajem gravitační propasti (Muwín)
Óda na Jáju (Rybička)
Radujte se! Keep smiling! (Káčula)
Pro chvíle zamyšlení (Káčula)
Písničky (Myšák)
Naděje '00
obálka



zpět na začátek stránky

Akce
čt 4.5.18:00 Clavis
pá 5.5.16:30 Tělocvična 08 - taneční (Lišák a Alča)
so 6.5.Přijďte! Muwín vám zazpívá a popovídá. To si přece nenecháte ujít? (Muwín)
ne 7.5.Vlčáci výlet, 8:00 Smíchovské nádraží (Ferda) - změna času vyhrazena
st 10.5.Květinový den (info Lišák)
st 10.5.19:30 Tělocvična
so 13.5.13:00 DDM přednáška o sovách s ukázkou živé sovy + promítání (Lišák)
st 17.5.19:30 Tělocvična - volejbal s RBR
čt 18.5.Fotbal s RBR na Letné (info v klubovně)
so 20.5.Červené zlato (info Johny)
st 24.5.19:30 Tělocvična
čt 25.5.17:00 Ekohra, roverská klubovna (Křemla)

Příspěvky do červnového Clavisu noste do klubovny do 24.5.

Pozdrav od Elzy

Ahoj Kubo. Je mi líto, článek jsem nestihla, teď jsme přišli z lesa a jsem vyřízená. Tak jenom, můžeš-li do Clavisu ode mě poslat krásný pozdrav od Elzy, ať si lidi užívaj kvetoucí květen.
zpět na začátek stránky

Zprávy týmu
Rybička

Hned první dvě zprávy nebudou příliš příjemné, ale zkušenosti ukázaly, že jinak to asi nepůjde.

Každý člověk, který má klíče od klubovny, zaplatí 120 Kč na sedák a koberec (důvody a podrobnosti viz Clavis 8 - duben). Peníze je třeba zaplatit některému z členů týmu (Johny, Lišák, Rybča) nejpozději do 10.5., aby se stihl koupit koberec do úklidu dne 14.5., kdy už snad klubovnu dovedeme k nějakému konci. Nezaplacením případný jedinec riskuje odebrání klíčů od klubovny. Je to tvrdé, ale opravdu nevidíme jiné řešení. Klubovna visí na kolektivní zodpovědnosti všech, kteří od ní mají klíče a tedy i přístup.

Asi nejdůležitější zprávou tohoto měsíce je změna systému půjčování věcí z klubovny. Všechny věci, které jsou na tzv. tvrdém seznamu, budou ve skladu, od kterého budou mít klíče jen vybraní jedinci. Těmito lidmi jsou Alík, Lišák, Myšák a Bobr. Kdo si bude chtít půjčit něco ze skladu, musí se dohodnout s jedním z těchto lidí, od něj si danou věc půjčit a tomu samému člověku ji zase vrátit. Nový systém půjčování materiálu funguje od revize uskutečněné 27.4.. Omlouváme se všem, kdo si chtěli po revizi něco půjčit a našli to zamčené ve skladu, ale bylo potřeba, abychom na začátku platnosti nového systému věděli, co přesně vlastně máme. Půjčovat přes lidi se budou zejména celty, horolezecké vybavení, atd., přesný seznam bude k dispozici na nástěnce v klubovně. Výjimkou kvůli větší dostupnosti zatím zůstávají volejbalové míče a sítě, které se budou nadále půjčovat volně z klubovny. Ale pište se do sešitu, pokud ztratíme něco z těchto věcí, bude se muset nový systém vztáhnout i na ně. Je pravda, že celé toto opatření značně komplikuje půjčování materiálu, ale jak jsme se přesvědčili v poslední době, systém volného půjčování na podpis byl poněkud ztrátový.

V pátek 7.4. proběhlo v klubovně pokecáníčko o roverském kmeni na téma co teď a co potom. I když bylo možná pro někoho příliš dlouhé a únavné, myslím, že nás dovedlo k jakýms takýms závěrům. Pokud má někdo z přítomných či nepřítomných zájem se dozvědět něco bližšího, bude v klubovně k dispozici zápis.

Přípravný tým Červeného zlata prosí všechny o pomoc v sobotu dne 20.5. Jestli chceme, aby to stálo alespoň za něco, bude na to potřeba opravdu hodně lidí. Bližší informace Johny.

Uznávání za období leden až duben dávejte do obálky v klubovně do 14.5. Tajná akce pro uznané, kteří se včas dozví podrobnosti, se uskuteční v neděli 21.5.

A to je vše, doufám, že vás to vyčerpalo míň, než mě to psaní.
zpět na začátek stránky

Minuty regionu
Káčula

Praha 13 má novou čajovnu. Nachází se v ulici Bellušova 1801 a jmenuje se Čajovna u dobrých čajíčků. Myslím, že by to mohlo být dobré místo zdlouhavých jednání, případně srazů narychlo. Co tomu říkáte? Ale pozor - jedno důležité upozornění - podle posledních zpráv se ukázalo, že kapacita čajovny je omezena (tj. optimální počet návštěvníků je asi tak 10).

Tak někdy na viděnou u šálku čaje...
zpět na začátek stránky

Koalice Referendum 2000
Alík

Na koncertě 17. 4. za mnou Píšťalka přivedla Martinu, že prý bych jí mohla pomoci. Martina mi pak pověděla o tom, že se zapojila do akce, která se týká nějaké petice ohledně Temelína a jestli bych se do akce nechtěla také zapojit, nebo jestli neznám lidi, kteří by se eventuelně zapojit chtěli, a to jak jako ti, co se k petici přidají, tak jako ti, co by sháněli podpisy. Nakonec jsme se dohodli, že mi o tom Martina pošle nějaké letáky a petici (všechno je vyvěšeno na nástěnce), abych o tom mohla dát vědět "u nás".

O co tedy konkrétně kráčí? (cituji z letáčku)

REFERENDUM 2000 je koalice sedmdesáti občanských iniciativ. Tato koalice usiluje o větší účast občanů na rozhodování o osudu našeho státu a v případě závažných společenských otázek také o uplatňování práva na celostátní referendum, zaručené Ústavou České republiky.

Dne 19. dubna 2000 zahájila koalice kampaň za referendum o spuštění jaderné elektrárny Temelín.

Pokud byste se někdo chtěl k petici připojit, případně byste měl zájem o další spolupráci (například sbírat podpisy), najdete další informace na nástěnce na letáčcích (bude tam i formulář na podpisy) nebo se obraťte na Martinu - Martina Čapková, V Jezírkách 1546, Praha 4 - Opatov, 149 00; tel. 02/7917573.
zpět na začátek stránky

Patron
Káčula

Možná jste si toho všimli nebo nevšimli, ale v pražských ulicích a na stanicích metra se od konce minulého roku začali objevovat lidé, kteří prodávají časopis Patron. Myšlenka prodeje tohoto časopisu se mi tak zalíbila, že jsem se rozhodla vám o něm něco napsat a možná tak probudit i váš zájem o tento časopis.

Prodejci časopisu patron jsou lidé, kteří jsou v obtížné sociální čí hmotné situaci. Prodejem jednoho výtisku si vydělají polovinu prodejní ceny časopisu (tj. 10 Kč), což jim alespoň trochu přilepší.

Sám časopis má také celkem obstojnou úroveň. V každém čísle vás seznámí s dvěma prodejci časopisu. Dozvíte se, jak se dostali tam, kam se dostali, co tomu pomohlo apod. - občas docela zajímavé příběhy. Dále si můžete přečíst fejeton nebo článek na téma, které se blízce vztahuje právě k lidem v krizové situaci. Samozřejmě nesmí chybět ani rozhovor s nějakou známou či významnou osobností, dvojstránka je tu také věnována Amnesty International. Na posledních stránkách si můžete přečíst recenze a kritiky na hudbu, knihy, filmy, výstavy apod. Plus ještě tak dva, tři články na nejrůznější témata. No a když už vás nebaví čtení, tak otočte na poslední stránku a v klidu si u kafíčka (nebo čajíčku) vyluštěte křížovku.

Tak co, zkusíte to?
zpět na začátek stránky

Noční můry
Rybička

aneb zážitky z velmi ranní jízdy na Hlavák

Odjížděla jsem v sobotu velmi časně ráno za Parádnicemi na výpravu a cestování nočními spoji pražské dopravy ve mně zanechalo mnoho hlubokých zážitků.

Řekla jsem si, že v půl čtvrtý ráno slušní lidé spí a že si teda na ty, které potkám, budu dávat bacha. Snaha nikoho nepotkat ale příliš úspěšná nebyla. První, kdo mě oslovil, byla taková slečna děsně v pohodě, která se mě zeptala, jestli alespoň nemám oheň. Zajímalo mě, co myslí tím alespoň, ale nechala jsem si to pro sebe. Místo toho jsem jí řekla, že nekouřím. Pak jsem si uvědomila, že s sebou sirky vlastně mám, ale asi by se stejně divila, kdybych je začala vybalovat. Odpověděla mi, že si to myslela a vrátila se ke své původní činnosti, totiž skákání pod auta. Když jí přijel taxík, pochopila jsem, proč to dělala.

Druhé zajímavé setkání přišlo v tramvaji, když přistoupila skupinka lehce společensky unavených vysokoškoláků. Školu jsem vypozorovala z jejich řečí o zkouškách, jeden z nich dokonce latinsky vyjmenovával bakterie, které způsobí jeho příští nemoc. Když přestali vykládat, kolik toho kdo vypil, bavili celou tramvaj vtipnými poznámkami: "To jsem tuhle jel v noci tramvají a někde venku se strhla nějaká bitka." Přede mnou seděl člověk, otočil se na mě a usmál se. A on neměl žádný zuby, ale v očích měl takové pochopení. Možná to takhle nezní nic moc, ale tam se vážně smáli úplně všichni, teda vlastně jenom ti, kteří byli schopní vnímat.

Potřetí už jsem se musela zabavit sama hledáním nejosvětlenější cesty přes park k nádraží. Tam jsem se teda moc nebavila, ale s odstupem času se to dá docela zlehčit. Když jsem to zkusila nejpřímější cestou od tramvajové zastávky, vylezl z křoví proti mně nějaký chlap. Tak jsem se otočila a on zase zalezl. Chvíli jsem přemýšlela, jak rychle jsem schopná s batohem běžet. Nakonec jsem si řekla, že na rozdíl od těch lidí tady mám tu výhodu, že běžím rovně, a v klidu jsem došla až na nádraží.

Teď sedím šťastně ve vlaku a chce se mi spát. Té ranní cesty Prahou jsem se nejdřív bála, ale nakonec to byla docela sranda. Příště ale asi stejně radši pojedu odpoledne. A teď jdu snídat.
zpět na začátek stránky

Buty
Honzina

Škola končí. Já beru baťoh s věcmi a utíkám, seč mi nohy stačí, do Lucerny. Vždyť je tu ten slavný den, kdy k nám do naší prastaré matičky Prahy zavítali hoši z Moravy se svými skvělými hudebními nástroji na elektrický proud. Vletím do Lucerny, abych našel ještě Šárku s bandou kamarádů. Začíná tu být poněkud těsno. Je tu lidí jak naseto. Dole hraje nějaká skupina a já jsem najednou uviděl fanouška Bobra dole ve mlýnici. Jdu k nim a společně ještě z Lukášem a dalšími Šárčinými kamarády čekáme na START. 3,2,1 jedééééééééééééééééééém. Už je to tady. Radek Pastrňák, a jeho parta. Skvělé, bomba, nářez, machrovní, geniální, žůžovní ...

Až na ty fanoušky. Stojej tu jak pecky a jenom se tak trochu pohupují. Docela mě to mrzí (pak nemaj být Moravané znechucení sem jezdit). Ale koncert pokračuje a tak si těch ignorantů ani nevšímáme.

Provlíknu nit uchem jehly v kupce sena, na louce blízko lesa...

nebo Jednou jsem v lese placatým kamenem ptáčka zabil...

nebo O svojí touze trumpeta dlouze troubí...

nebo Nad stádem koní, podkovy zvoní...

nebo, nebo, nebo...

Šílím, jsem v transu. Bohužel je konec, a tak zbývá jen vytleskávání. Podařilo se 4x, což je docela výkon. Při 2. vytleskávaní mě z toho kraválu bolely ušiska. Jsem spokojenej, i když hladovej.

Povedlo se a díky chlapi.
zpět na začátek stránky

Kulturní okénko
Káčula

Film: Musíme si pomáhat, ČR 2000

Nedávno jsem shlédla jeden z dalších opravdu dobrých českých filmů. Tento film režíroval Jan Hřebejk. Ten, který už minulý rok režíroval veleúspěšné Pelíšky. Ve filmu hraje také spousta herců, kteří se v Pelíšcích objevili. Myslím, že jména jako Bolek Polívka, Jiří Kodet, Simona Stašová, Anna Šišková, jsou alespoň částečnou zárukou toho, že film bude opravdu stát za to.

A o čem že vlastně film pojednává?

Tentokrát si vzal autor na mušku 2. světovou válku. Ve filmu se věnuje hlavně charakteru českých lidí, schopnosti držet pospolu, jejich vztahu k českým Židům, vztahu k německé straně atd.

Hlavními postavami jsou bezdětní manželé Josef Čížek (Bolek Polívka) a Marie Čížková (Anna Šišková) a jistý Horst Prohazka (Jaroslav Dušek) - bývalý podřízený Josefa, nyní spolčenec Němců. Do cesty se jim náhle připlete jim dobře známý žid, syn jejich bývalého zaměstnavatele. Marie a Josef ho uschovají u sebe. Vývojem událostí je Josef donucen přidat se k Němcům, předstírat, že Marie je těhotná. A aby toho nebylo málo, Marie kvůli záchraně života nejen svého, ale vlastně i celé ulice, musí otěhotnět s Davidem. Ten tak paradoxně splácí svůj, jimi zachráněný život.

Po osvobození země ruskými vojáky se situace obrací. Teď hrozí nebezpečí z druhé strany.

Tento film vám opravdu doporučuji, myslím, že se opět našim filmařům něco povedlo. Občas je možná snad až tak trošku pohádkový (ve skutečnosti to muselo být mnohem horší), ale i přesto si myslím, že tento film donutí lidi alespoň trochu přemýšlet a vážit si současnosti, i když není zrovna taková, jakou by si představovali.

Divadelní představení: O myších a lidech, Divadlo pod Palmovkou

Myslím, že toto je jedno z těch představení, při kterých máte pocit, že opravdu stojíte v prostředí, ve kterém se hra odehrává. Toto není jen díky tomu, že autorem této světoznámé hry je John Steinbeck, ale hlavně díky úžasnému výkonu herců.

Je to příběh dvou přátel George a Lennieho.

Lennie je poněkud psychicky labilnější člověk,což ovšem neznamená, že není citlivý a schopný vnímat svět okolo sebe. Má takovou podivnou zálibu (dalo by se říct, že úchylku) - rád hladí hebké věci, zvířata a lidi. Má to ale jeden háček - je tak silný, že zvířata uhladí k smrti aniž by chtěl. Je z toho velice smutný a nechápe to.

George je "normální člověk", který se stará o Lennieho. Občas dá Lenniemu najevo, že je mu na obtíž, ale sám moc dobře ví, že by bez něj byl jako ryba bez vody.

No a tihle dva přátelé si vysnili kousek země, na kterém budou bydlet a hospodařit a chovat spoustu králíků, které bude moct Lennie hladit. Myslíte, že se jim ten sen splní? No tak na to se jděte kouknout sami. Určitě to za těch pár korun stojí.

Divadelní představení: Harold a Maude, Divadlo ABC

Je to velice pěkná a usměvavá komedie "o životě a smrti". V hlavních rolích hrají Filip Blažek jako Harold (holky to není špatný, že?) a Květa Fialová jako Maude. Každý z nich se tak trochu liší od takových těch civilizací zkažených lidí a každý tak trochu jinak. Maude je osoba, která má radost, když někomu udělá radost a její heslo je: "Není důležité to, co bylo včera, důležité je to, co je teď" aneb "Všechno jednou pomine". A podle toho se také řídí. Což ovšem přivádí k šílenství její okolí.

Harold zase nachází zalíbení v důmyslném připravování a v následném "na oko" provedení sebevražd. I přesto, že je mladý, a dalo by se říct, že i pěkný, na ženění nemá ani pomyšlení. To pro změnu přivádí k šílenství jeho starostlivou maminku.

No a tihle dva podivíni se náhodou dají dohromady. A co z toho bude? Tak na to už se jděte kouknout sami.

Ale pozor! Jestli chcete na toto představení dostat lístky, tak si jděte stoupnout do fronty, alespoň 3 hodiny před začátkem předprodeje. Jinak odejdete s nepořízenou.
zpět na začátek stránky

Sado Maso
Honzina

Je březen. Beru pilku, nůžky a nůž a jdu. Leckomu by se mohlo zdát, že jsem se zbláznil, ale já si myslím, že ne. Jdu totiž na naši zahrádku a jak je již všem moc dobře známo, neoplývá naše zahrádka zrovna velkou upraveností. Nejhůř na tom byly stromy, a tak jsem se letos rozhodl, že jim trochu zastřihnu křidýlka.

Sobota 9:00

Je to zvláštní pocit, brát do ruky chirurgický nástroj typu pilka a konat to, co mým předkům sadařům bylo každé jaro denním chlebem.

Nejdřív jsem se vrhnul na stromek u sousedů pod námi. Ten byl asi nejhůř zarostlý a tak jsem začal. První větev, druhá větev, ale kterou teď? Přemýšlel jsem, kterou dřív, a to dobrých 10 minut. Pak jsem stejně vzal tu, kterou jsem vůbec řezat nechtěl, ale později se ukázalo, že všechny ostatní šly taky pryč.

Sobota 13:00

Ten strom, co tam před chvílí stál z vrabčím hnízdem na hlavě, se zdá být poněkud upravený, ale je to asi moc. No nevadí. Snad by se za mě praděda nestyděl.

Nakonec stromek vypadal tak jak měl (modle mého) a jal jsem se jít řezat druhý. Ten už jistou formu měl, takže stačilo odřezat asi 10 let staré vlky a trošku ho zkrátit.

Sobota kolem 17:00

Jak dlouho tady asi stojíš? Já si tě pamatuju, když jsem byl ještě malej kluk a to jsi byl kus stromu. Že by dědictví po předcích? Tak to opatrně!

Stále mi přemýšlení nad tím, kterou větev říznout první, trvá cca 5 minut. Musím se zlepšit. Tak ještě tuhle a támhletu. Už mně pěkně bolí ruka. Tak, a je to.

Sobota kousek před setměním

Dobrý pocit, řeknu vám, když ji tak vidím. Je tak nějak ... no ... prostě hezká (i když je to ten strom jménem jabloň).

Sbírám nářadí a jdu domů. Tak trošku promrzlý, ale s pocitem "z dobře vykonané práce".

Večer jsem se ještě probudil a podíval jsem se přes svítící tenisovou halu, jak to vypadá. Ještě támhle tu větev a je to OK.

Druhý den mně čekalo totéž. Opět jsem si navlékl montérky a šel jsem. Tentokrát to vypadalo asi takto: Podíval jsem se na strom, 5 minut jsem se zamýšlel, vlítnul jsem do stromu. Pak se ozvalo jenom takové šššššššcvakcvakklikcvak, opadaly větve a bylo to. Díky radám mého strejdy a taťky to šlo tak nějak samo (snad ve mně trochu té sadovnické DNA zůstalo).

Tak a je to. Máme hezkou vrchní část zahrádky (o spodní raději pomlčím). Teď už jenom uklidit a můžu se kochat. Vezmu sekerku a štípu uřezané větve stromů, aby se s nimi dalo alespoň trochu manipulovat. Pak jsem zapálil oheň (první v roce 2000) a přikládal a přikládal a ...

Neděle 18:00

Snad vás to nebolelo, vy moji stromečkové. Doufám, že se na mně nebudete zlobit, když jsem vám tak nějak drsně sestřihnul "fazónu", a budu moct pozvat kamarády alespoň na jedno jablko.

Konec. Oheň pomalu dohořel a já šel poněkud utahán domů. Ještě jsem se u jahod otočil a podíval jsem se na to, co jsem provedl. Docela se mi to zamlouvalo a i kdyby, stejně je to lepší, než vzít ty stromy u země. Teda alespoň pro mě.
zpět na začátek stránky

Statistika Vlajkové
Kuba

Úvodem bych chtěl velmi poděkovat Lišákovi, který mi pomohl s přepsáním všech sešitků. Bez něj by asi tento přehled nevzniknul. Ve statistikách jsou uvedeni všichni, kteří se alespoň jednou objevili v některém notýsku, nerad bych někoho ošidil. Jsou tu i "virtuální hráči" jako např. Kakayu... Kompletní podklady, ze kterých jsem vycházel, jsou k dispozici na Internetu. Lze z nich vytáhnout ještě spousta zajímavých informací.

barvasoubojevlajkycelkem
zelená125039005150
červená40012601660
žlutá42011901610
modrá25010901340

Nyní k osobním statistikám stržení

Nejvíce mrtvol zařídili: Bimbi z červené (20), Kuba ze zelené (20) a Lukáš ze zelené (18).

Stejní hráči měli i nejlepší rozdíl vyhrál - prohrál: všichni 15.

Nejvíckrát potopeni byli: Koumák a Rosomák z modré (9), Jája ze žluté a Janek ze zelené (8).

Nejvíce vlajek přinesl Lišák ze zelené (10), Peky z červené (8) a Kuba ze zelené (8).

Kompletní statistiky ve formátu Excel 97

žlutá
 výhryprohryvlajky
Baby162
Honzina1245
Jája481
Lojza1065
Markéta171
Michal967
Michala252
Míša25 
Ota162
Šárka01 
celkem425425

modrá
 výhryprohryvlajky
Jerguš853
Kanička033
Koumák291
Kynžál272
Mokrouš071
Olda672
Ragy043
Ringo43 
Rosomák092
Šárka142
Vojta261
celkem256420
zelená
 výhryprohryvlajky
Anička233
Bobr1543
Cvrček10 
Dan976
Ferda932
Honzina31 
Janek181
Kakaryu10 
Kašpra143
Katka10 
Kuba2058
Lišák11410
Lochy433
Lukáš1834
Michal01 
Michala02 
Myšák1626
Ota01 
Quanab1344
Ragy01 
Rosomák01 
Vojta01 
celkem1255853
červená
 výhryprohryvlajky
Bimbi2057
Blanka151
Eva34 
Jája151
Jana04 
Kamzík051
Lišák344
Mar04 
Markéta22 
Martina27 
Pekari101
Peky748
Saip073
celkem405626

celkem
 výhryprohryvlajky
prémie  16
celkem232232140

zpět na začátek stránky

Za okrajem gravitační propasti
Muwín

Až dosud jsme si všímali pouze procesů v okolí černé díry a to nejzáhadnější a nejdráždivější jsme si nechávali v záloze. A tak přistupme až na samý okraj této bezedné propasti, kterou nelze ničím zaplnit a pokusme se do ní nahlédnout.

Víme ovšem, že slovo nahlédnout je zde naprosto nevhodné. Vidět, co se odehrává v černé díře, by bylo zhola nemožné, i kdybychom se dostali na samu její hranici. K tomu je potřeba vstoupit do černé díry. V zásadě to lze uskutečnit snadno, třeba vrhneme-li se do ní a prostě padáme volným pádem, pro větší pohodlí a bezpečí raději chráněni kosmickou lodí. Volně padající loď dostihne horizont za konečnou dobu a pokračuje v pádu dovnitř. Pomineme následky takového počínání i to, že bychom se stejně nedozvěděli, co takový odvážlivec viděl - v principu taková cesta uskutečnitelná je. Dříve, než se na ni vydáme, absolvujeme malý exkurs o slapových silách.

Slapové síly vznikají tím, že gravitační síla působí na různé části tělesa různě. Předpokládejme, že se těleso nachází v gravitačním poli planety (nebo hvězdy). Na ty části tělesa, které jsou k planetě blíž, působí silnější gravitační přitažlivost než na části vzdálenější. Rozdíly mezi gravitačními silami působícími na různé body tělesa - to jsou právě slapové síly - se snaží těleso roztáhnout, roztrhnout. Slapová síla je tím větší, čím rychleji se mění gravitační pole od bodu k bodu. Taková "rozdílová" síla působí jak na těleso v klidu, tak na těleso, které padá volným pádem. Tím se zásadně liší od samotné gravitační síly, jejíž účinek na volně padající hmotný bod se neprojevuje.

Vraťme se teď k pozorovateli padajícímu do nerotující černé díry. Nejdříve si ho představme na povrchu hvězdy, která se hroutí relativistickým kolapsem. Tlakové síly bránící hroucení už v tomto stadiu nekladou vzrůstající gravitaci téměř žádný odpor, povrch hvězdy projde gravitačním poloměrem a hvězda se hroutí dále. Hroucení hvězdy se nemůže zastavit, povrch hvězdy se smrskne v bod a hustota látky tvořící hvězdu dospěje k nekonečnu. Vzniká to, co fyzikové nazývají singulárním stavem. Pomineme-li některé jemnější otázky, můžeme singulární stav charakterizovat tím, že v blízkosti singularity rostou gravitační slapové síly k nekonečnu. To znamená, že každé těleso, které padá s povrchem hvězdy, tedy i náš pomyslný pozorovatel, bude těmito silami roztrháno. Tentýž osud čeká i každé těleso řítící se do černé díry až po smrštění hvězdy. I toto těleso totiž dostihne singularity. Pádu do singularity nelze zabránit žádným způsobem. I kdyby kosmonaut, který pronikl pod gravitační poloměr, s raketou prováděl jakékoli manévry i kdyby měl sebesilnější motory, přesto raketa v krátké době spadne do singularity. Neohraničený růst slapových sil, který končí singulárním stavem, je nesmírně důležitým jevem.

V okolí samotné singularity vedou ohromné slapové síly ke změně fyzikálních zákonů, jejichž platnost byla stanovena v podmínkách velice vzdálených těmto extrémním podmínkám. V singularitě například ztrácí prostor a čas svůj obvyklý charakter. Nejenom že jsou maximálně "zakřivené", ale pravděpodobně ztrácejí i svou spojitou strukturu, rozpadají se na jednotlivé nedělitelné intervaly - kvanta. O těchto otázkách si nic detailnějšího neřekneme především proto, že sami teoretičtí fyzikové přesně nevědí, co se u singularity děje. Zde se ocitáme na samé hranici současné teorie gravitace.

Po seznámení s fyzikou černých děr, s tím, co se děje v jejich okolí i s tím, co může probíhat v jejich nitru, dospějeme k tomu, že černé díry jsou nanejvýš zvláštní objekty, nepodobné ničemu, co bylo až dosud známo. Nejsou to ani tělesa v obvyklém smyslu a není to ani záření. Jsou to skutečné díry v prostoru a čase, vzniklé v důsledku velmi silného zakřivení prostoru a změny charakteru běhu času v prudce rostoucím gravitačním poli. Ale černé díry jsou v jistém smyslu i objekty velmi jednoduché. Jejich vlastnosti nijak nezávisí na materiálu, jehož kolapsem vznikly. Nezáleží na tom, jak složitá byla struktura kolabujícího tělesa, jaká v něm byla fyzikální pole, jaká byla jeho atomová struktura, zda šlo o vodík nebo železo. Všechny speciální vlastnosti zhrouceného tělesa z hlediska vnějšího pozorovatele jakoby zmizí, nemají žádný vliv ani na hranici černé díry ani na nic jiného ve vnějším prostoru. Zůstane jen gravitační pole, charakterizované dvěma parametry - hmotností a rotací. Tyto dva parametry určují jak typ černé díry, tak její rozměry i všechny ostatní vlastnosti. V tomto smyslu je plně oprávněné říci, že neexistuje nic jednoduššího, než jsou černé díry. Zároveň ale není nic složitějšího než černá díra - vždyť zakřivení prostoru a změna běhu času, tedy to, co je pro černou díru typické, leží za hranicí lidské představivosti. Kdybychom mohli černé díry pozorovat, mělo by to neobyčejně velký význam pro přírodovědu. Dovolilo by nám to experimentálně zkoumat zákonitosti, jimiž se řídí prostor a čas v silném gravitačním poli, zákonitosti, kterými se řídí hmota v extrémních podmínkách. Obrazně můžeme říci, že černé díry jsou branou k nové, rozsáhlé oblasti našeho poznání fyzikálního světa.

Příště: Pátrání po černých dírách
Lit.: Novikov, I. Černé díry a vesmír, Mladá fronta 1989.


zpět na začátek stránky

Óda na Jáju
Rybička

"Tak mě koukejte napsat do Clavisu, že jsem přišla na tu vaší akci," řekla Jája jednoho čtvrtečního rána v bazénu. Musím říct, že je opravdu skvělý účastník ranního plavání. Chodí sice pozdě, vymlouvá se, že se dlouho sprchuje, stěžuje si (i když oprávněně) na studenou vodu a spoustu lidí, ale jinak radost povědět.

Plave jako blesk, občas se mi zdálo, že se kolem ní vaří voda, ale pak jsem zjistila, že to jsou jenom bublinky, které vydechuje. Rozhodla jsem se ji sledovat, abych odhalila, v čem tkví tajemství jejího plaveckého stylu, a moje snaha byla po zásluze odměněna. Plavkyně Jája totiž při každém tempu mrská nožičkama. Maskuje to tím, že trénuje na kraula, ale já vím, že je to její tajná zbraň.

Co jí musím vytknout, jsou její přihlouplé poznámky o tom, kdo koho kam hodil, ale to je asi tak jediné. Nechcete taky přijít plavat, ať mám o čem psát?
zpět na začátek stránky

Radujte se! Keep smiling!
Káčula

Tak tady máme máj. Sluníčko začíná pořádně pálit, dny se prodlužují a noci zkracují. Kytičky kvetou a ptáčkové zpívají. To je snad alespoň minimální důvod pro to, abychom měli radost, co říkáte? A proto buďte veselí, usmívejte se, hrajte si, zpívejte, recitujte, skákejte, běhejte, plavejte, vandrujte, malujte, milujte JJJ ...

...no prostě dělejte co chcete, ale hlavně z toho mějte radost!

Pro inspiraci nebo možná spíš pro navození té správné nálady tady pro vás něco mám:

Máj
Karel Hynek Mácha

Byl pozdní večer - první máj -

Večerní máj - byl lásky čas.

Hrdliččin zval ku lásce hlas,

Kde borový zaváněl háj.

O lásce šeptal tichý mech;

Květoucí strom lhal lásky žel;

Svou lásku slavík růži pěl,

Růžinu jevil vonný vzdech.

Jezero hladké v křovích stinných

Zvučelo temně tajný bol,

Břeh je objímal kol a kol;

A slunce jasná světů jiných

Bloudila blankytnými pásky,

Planoucí tam, co slzy lásky.

I světy jich v oblohu skvoucí

Co ve chrám věčné lásky vzešly;

Až se - milostí k sobě vroucí

Změnivše se v jiskry hasnoucí -

Bloudící co milenci sešly.
zpět na začátek stránky

Pro chvíle zamyšlení
Káčula

Už jsem ti říkal: "Neběží-li o slepé otroky, jsou v každém z lidí obsaženy všechny názory. Ne, že by byli lidé náladoví, ale jejich vnitřní pravda je pravdou, která nenalézá ve slovech svůj přiměřený šat. Potřebuješ trochu od toho a trochu od onoho..."

Kdežto ty vidíš svobodu i násilí příliš zjednodušeně. A balancuješ mezi nimi, neboť pravda není v jednom ani v druhém ani uprostřed, ale jinde. Jaká by to musela být náhoda, abys svou vnitřní pravdu zachytil jediným slovem! Slova jsou chudobné stránky. A pročpak by měla na to, co nutně potřebuješ k svému růstu, stačit chudobná schránka?

Ale máš-li být svobodný, jako svobodný pěvec improvizující na svém nástroji, není snad třeba, abych ti nejprve vycvičil prsty a naučil tě pěveckému umění? A to znamená boj a násilí a vytrvalost.

A máš-li být svobodný, jako je svobodný horal, není snad třeba, aby sis vycvičil svaly? A to znamená boj a násilí a vytrvalost.

A máš-li být svobodný, jako je svobodný básník, není snad třeba, aby sis vycvičil mozek a ukul styl? A to znamená boj a násilí a vytrvalost.

Což jsi už zapomněl, že podmínkou štěstí je nikdy štěstí nehledat ? Neboť pak bys usedl a nevěděl, kam běžet. Můžeš jedině tvořit a štěstí je ti uděleno jako odměna. A podmínkou štěstí je boj a násilí a vytrvalost.

Což jsi už zapomněl, že podmínkou krásy je nikdy krásu nehledat ? Neboť pak bys usedl a nevěděl, kam běžet. Můžeš jedině vytvořit dílo a krása je ti udělena jako odměna. A podmínkou krásy je boj a násilí a vytrvalost.

Stejně je tomu s podmínkami tvé svobody. Neposkytují ti svobodu jako dar. Neboť pak bys usedl a nevěděl, kam běžet. Je třeba vydobýt z tebe člověka a svoboda je pak odměnou tomuto člověku, který má říši, v níž se může projevovat. A podmínkou svobody je boj a násilí a vytrvalost.

...

opsáno z knihy Citadela - Antoine de Saint-Exupéry (str. 199)
zpět na začátek stránky

Písničky
Myšák

Mohli bychom začít trochu hrát a zpívat. Pro začátek něco od skupiny DEVÍTKA z Plzně. Máte-li zájem o kvalitní folkovou hudbu nezmýlíte se sáhnete-li po Devítce. (chcete-li půjčit/vypálit/nahrát ozvěte se).

Přišel jsi z dálky - Devítka

      G              Hmi
 1. Přišel jsi z dálky,
               Ami                    G
    písničku v očích, jak ses na mě smál,
                        Hmi
    naše každodenní hádky
           Ami            D
    ten úsměv jako vítr vzal,
                      G Hmi
    noc plížila se k ránu
             Ami        D
    a já ti tála v náručí,
              G                 Hmi
    tak jako písek, co se přesýpá
                 Ami  D   G
    tam, kam mu vítr poručí.
      G            Hmi         Ami         G
 R1: Někdy se mi zdá, že tvý dlaně svítí tmou,
            Hmi            Ami           D
     opuštěná s půlnočním větrem nad hlavou.
 2. Sedím tu a prohlížím si bílej prach,
    stopy tvých kroků v našem souznění,
    přinesl's ho na botách,
    tuláci po hvězdách se nemění,
    jsem pro tebe jen přístav,
    ale jsem šťastná, že smím být,
    jsem klidná zátoka i chladný stín,
    jsem prostě všechno, co chlap musí mít.
 R2: Snad někdy se ti zdá, že jako maják svítím tmou,
     to když jsi sám na prašný cestě za dálkou.
 R2:
      G Emi              Ami  D   G  Emi(-)
 3.=1. + [: tam, kam mu vítr poručí ... :]

Holka od koní - Devítka

               Emi
 1. Pro vlasy rozcuchaný z naivních snů,
             A           C
    svobodu větru na tvářích,
                Ami               Hmi
    možná jsem zapomněla něco ti říct,
                   Emi
    a najednou je pozdě,
    pro lásku koní, krásu všedních dnů
              A               C
    na kontě mám zase jeden hřích,
             G                     C                    Hmi H7
    pozdě se omlouvat, že ublížit nechci ani jednomu z nás.
               Emi               D                    C
 R: A jak ty bláznivý koně chci dohonit slunce, když zapadá,
              Ami                  D/F#                    G H7
    písničku kolejí, který se tam někde v dálce snad setkají,
                Emi                 D                      C
    chci tiše zpívat a hrát jenom pro ně, než prach na ni napadá,
       Hmi                                H7
    a zapomenout, že se ještě někdy rozední,
                 Emi          C
    kolem hlavy mám svatozář holky od koní,
              Ami       H7                                  Emi
    když zavírám oči a doufám, že předhoním aspoň o kousek čas.
 2. Ztracená v rozpacích, když o tobě sním
    a do těch snů se mi připlétá
    i vůně potu a zkosenejch trav,
    a pak se tiše vytrácíš,
    stejně po dnech krátkejch vteřin štěstí,
    po nocích hlídám telefon,
    a krabice na sny pro hloupý holky nezvoní.
   Emi          C                                 Ami
 R: + dráhy čar osudu odkloním, a příště, až se probudím,
                H7                        Emi E
      možná to budu zase já, tak jako dřív ...

zpět na začátek stránky

Naděje '00

Pozvání do Liberce, 12.8.2000 - 27.8.2000

Nazdar roveři, rangers, přátelé.

Dovolujeme si vám připomenout jednu letošní akci pořádanou pro vás 22. kmenem RS střediska "STOPA" v Liberci. Tábor roverů a rangers - příležitost intenzivně prožít několik prázdninových dnů. Mít pocit, že dělám něco pro sebe a přitom hodně prospět ostatním.

Není-li ti cizí přemýšlivost, hravost, zdatnost, zručnost, veselá nálada, spolehlivost, vytrvalost, pak mluvíme právě k tobě. Věk mezi 16 a 21 lety ti umožňuje nechat se vtáhnout do děje šestnáctidenního tábora na úpatí Jizerských hor. Letos to je už V. ročník s programem rozvíjejícím tvořivost, provokujícím k týmové spolupráci a komunikativním dovednostem s možností uvědomit si svůj vztah k ostatním a k prostředí, v němž se pohybuješ. V situacích, do kterých se dostaneš, poznáš své netušené schopnosti, prověříš své možnosti, možná si uvědomíš vlastní nedostatky. Budeš se moci opřít o lidi, kterým věříš. Dostane se ti zpětné vazby na každou činnost, kterou zažiješ, budeš mít možnost tříbit si své názory s pohledy ostatních. Nastoupíš do člunu, ve kterém jednou vychutnáš pohodu poklidné plavby, jindy zas budeš veslovat jako o život. Spatříš neznámou krajinu, poznáš nové přátele z celé republiky, zažiješ netradiční sporty, získáš náměty na roverskou činnost, motivaci do dalšího života. A to vše za stokorunu na den. Noci přečkáš ve vlastnoručně postaveném týpí. Půlka června 2000 je konečným termínem přihlášení.

Těšíme se na vás!

Chcete-li vědět něco více, než je zde popsáno, rádi odpovíme na konkrétně formulované dotazy.

Kontakt: Jan Špička, Vodňanská 603/4, 460 14 Liberec 14
Telefon domů 048/512 44 35, do práce 048/539 03 42
e-mail: hastrman@volny.cz, urban@sce.cz
WEB: http://www.mujweb.cz/www/22rslbc

zpět na začátek stránky

  domů