Clavis 10
celé číslo
Clavis 10 - červen 2000
  obálka
Akce
Rail Trail (Marťa)
Pozdrav (Jámysl)
Sportíčko s RBR (Peggi)
A je to... (Johny)
Prague International Marathon (Kuba)
Výroky moudrých (Rybička)
Pátrání po černých dírách (Muwín)
obálka

zpět na začátek stránky

Akce
čt 1.6.18:00 Clavis
so 3.6.Kmochovský Kolín Countryfestival (info klubovna)
3.- 4.6.Rail Trail (Marťa)
st 7.6.19:30 Tělocvična
čt 8.6.18:00 Dívčí válka - promítání v klubovně (Křemla)
so 10.6.Hokejbálek s RBR part I. zhruba po 14:00 (Peggi)
st 14.6.19:30 Tělocvična
čt 15.6.17:00 Hřiště nad 08, fotbálek - přijdou i Vlčáci (Ferda)
so 17.6.Hokejbálek s RBR part II. zhruba po 14:00 - jen pokud RBR nevyjde 1. termín
st 21.6.19:30 Tělocvična
23.-25.6.Stavění II (Bobr)
26.6.-1.7.Předtábor (Bobr)
út 27.6.18:00 Kolaudace Řeporyj (Vránovi)

Symbol moci

Bobr & Marťa

Vlčácké akce:

pá 5.9.hřiště Trávníčkova - běhání, fotbálek
so 10.6.Výlet - info se objeví na IPA (Ferda)

Vzkaz

Markétka moc děkuje všem, kteří jí pomohli s Obrokem.
zpět na začátek stránky

Rail Trail
Marťa

Jak jistě víte (nebo nevíte), moji rodiče jsou členy podobného (ne však skautského) společenství jako je náš kmen. No a můj tatínek jednou za rok pořádá jednu úžasnou akci, na kterou bychom vás chtěli pozvat. Tady jsou informace:

Rail Trail 2-4.6. Tochovice - Orlická přehrada

Milí příznivci železniční archeologie,

Orlická přehrada stavěná v letech 1954-1962 byla důvodem vzniku železniční trati, kterou si letos projdeme. Je to vlastně 17 km dlouhá vlečka ze stanice Tochovice. Přivážel se po ní materiál na stavbu přehradní zdi, později sloužila pro obsluhu vojenského objektu, který je položen nad přehradou.

Bohužel máme malé zpoždění (asi 2 roky), takže nám stihli vytrhat koleje a zplanýrovat zemní těleso. Takže očekávejte poměrně pohodlnou cestu (mám na mysli vegetaci) po štěrku s výjimkou posledních asi 3 km.

Časový plán je asi následující: V pátek vlakem do Tochovic, kde přespíme venku. V sobotu po trati k Orlické přehradě, kde přespíme také venku. V neděli bychom se mohli lodí dostat na hrad Orlík nebo se podívat, jak se za komunismu rekreovali papaláši na Vystrkově. U Kozárovic jsem našel docela pěkný zatopený lom, kde by se dalo koupat. Kilometráž za celý víkend odhaduji do 50 km. Vhodná mapa je KČT 39 Střední Povltaví.

Petr Kunc

Převzato z časopisu FÓRUM. Informace o srazu a odjezdu vlaků ještě nevím. Pokud by se vám chtělo jet, ozvěte se mi.
zpět na začátek stránky

Pozdrav
Jámysl

Je pondělí večer, skoro půlnoc, tzn. 14 hodin před zkouškou. Potřebuju se ještě asi hodinu dvě učit, ale nedokážu se přinutit. Mojí pozornost lehce odpoutává čerstvý májový Clavis. Právě dnes jsem si ho vytisknul z webu vrana.cz, ale Kuba ještě nemá vychytanej tisk, aby se text vešel na A4. Třeba příště.

Musím podotknout, že mě zaujalo mnoho věcí z toho, co děláte, o čem přemýšlíte, o čem píšete.

Konečně jsem třeba našel odpověď na svou dlouho zvědavou otázku, co je zač ten novej časopis Patron. Aha. Tak možná zítra ráno si ho u toho chlápka, jak každý ráno stojí na Dejvický, koupím.

"...Skvělé, bomba, nářez, machrovní, geniální, žůžovní, ... prostě Buty." Taky je mám rád, i když si myslím, že ty starší písničky jsou lepší. Teď jsou ty jejich písničky skoro všechny se stejným rytmem.

Honzino, potřeboval bych na zahradě taky něco seříznout, měl bys na mne čas? Napiš. Karel.Wolf@centrum.cz. Díky za odezvu.

Jóóó, ještě jsem byl nadchnutej z Máchova Máje. Už dlouhou dobu si v duchu vždycky recituju jen první čtyři verše, ale dál nic. Tak díky. Určitě to zfouknu někdy celý. Na střední jsem se to musel učit z nucu. Je to opravdu jedna z nejkrásnějších básní.

Díky; díky Vám Myšáku, Káčulo, Rybičko, Muwíne, Honzino, Alíku a Kubo. Jsem zvědav zase za měsíc. Zdraví Jáma


zpět na začátek stránky

Sportíčko s RBR
Peggi

Po veleúžasném, grandiózním, bezvadném, superiózním, ohromném fotbálku, kde jsme utrhli porážku 4:1 (tak malou jen díky tomu, že s námi hráli hostující hráči RBR), by bylo dobré ukázat také něco pořádného. A došlo tedy k dohodnutí dvou termínů na hokejbalové klání mezi RBR a Clavisem. Dvou proto, že v době uzávěrky nebylo jasné, který z nich se RBR hodí více, to se dozvím v průběhu tohoto týdne. Tak tedy doufám, že to nenecháme jen tak a že nás přijde více než na tu Letnou. Hrát se bude na hřišti nad školou nad Lužinami (08?). Tak vyndejte brusle, omotejte hokejky a de se na to.
zpět na začátek stránky

A je to...
Johny

...Tak se mi tak nějak ulevilo... "Zlato" je za námi!!! Mám z něho letos móóóóóc příjemný pocit a nedá mi to, nepodělit se s vámi o něj, protože a jelikož a poněvadž díky vám všem se letos fakt vydařilo!!!

Takže, moji milí, zlatí, hodní, úžasní... (nějak si vás pro příští rok předcházet musím):

Děkuju

Alče za všechny předpřípravy (vyrábění "Člověče", balení věcí, ...), za výdrž při oplétání asi "tisícepětsetdvacetiosmi"(plus-mínus) kamínků

Bobrovi za (ne)dobrovolnou návštěvu školského úřadu, kopírování, výrobu šipek a "slono-běhání"

Ferdovi, který sice s menším zpožděním, ale přece dorazil a vytrvale stále dokola boural a stavěl puzzle

Honzinovi - opět projevil své úžasné konstruktérské schopnosti a smysl pro pečlivou práci (Honzí, nerdi se, fakt to tak je!) a vyrobil dva skvělé terče a celý půlden byl přitom, když se do nich zabodávaly lépe či hůře mířené střely více či méně šikovných dětiček a rodičů

Jáje, která si i před tak náročným marotonovým dnem našla chvilku a přišla obšťastňovat všechny soutěžící svou přítomností na jedné z kontrol

Janině za vydatnou pomoc při dopoledních přípravách

Káčule - krom všeho jiného sehnala celého jednoho dalšího člověka - totiž Terku, která byla ochotná dobrovolně strávit odpoledne na kontrole jedné "bláznivé akce"

Křemle - ta pokaždé v šibeničním termínu podávala jedinečné kreslířské, malířské a pisatelské výkony, a tak mohly vzniknout všechny ty báječné plakátky a "reklamy" na akci a k tomu všemu ještě s Alčou vydržela celé odpoledne učit "oplétacímu" umění

Lišákovi za všechno shánění potřebného materiálu a fotodokumentaci celé akce

Marce, která v rekordním čase sehnala celou kopu tak nedostatkového zboží, jakým jsou modré balónky, pak taky ještě skoro zmrzla na startu a nakonec dovyrobila diplomy

Martinovi (od Míši) - přišel k tomu všemu jak slepej k houslím

Míše, za to, že jsme měli k dispozici všechno, na co jsme si jen vzpomněli a taky za "stavební dozor" při vznikání všech věží

Peggimu, za "skokopytlování" a za odvezení věcí

Puštíkovi, který vybarvil všechny diplomy a nalákal na malování krvinky snad nejvíc dětí

Rybče, za výrobu "Člověče", za kopírování, za trpělivost a rychlost při šití "krvinkovského hábitu" a za celoodpolední ohánění se lasem

Šárce, ta vydatně pomáhala Jáje v obšťastňování J...

Pak taky Báře, Ivetě, Lochimu, Můrce, Šákulovi a Terce (od Káčuly) - nejsem si jistá, zdali to budou číst, tak jim to kdyžtak vyřiďte.

Kirí a Brčku, podrobnější informace se dozvěděly až v pátek a přesto přišly!

A snad to nejlepší nakonec - všem Banánům, kteří dorazili a opravdu nám dost píchli. Nevím, zdali se mi podaří protlačit mé osobní skromné poděkování do jejich báječného plátku, tak alespoň touhle cestou: Móóóc dííík!!!
zpět na začátek stránky

Prague International Marathon
Kuba

Letos jsem poprvé běžel maratón (42 195 m) a hned na úvod musím říct, že to byl skvělý zážitek. První dík patří organizátorům, kteří závod zvládli na jedničku. Na startu nedocházelo k žádným tlačenicím, nikdo mi neříkal, kde mám se svým startovním číslem stát. Možná to bylo díky ne zcela obrovskému počtu závodníků (3800), ale celkově lze říci, že pořadatelé vždy vycházeli závodníkům vstříc a i pomalejší běžci pro ně byli ti nejdůležitější. Kolem maratónu se teď točí spousta peněz, ale myslím, že to je jedině ku prospěchu věci. Jen pro představu: startovné 400 až 600 Kč, pro vítěze 20 000 USD, za čas pod 2:09 dalších 10 000 USD, kromě toho spousta bohatých sponzorů. Každý závodník má na noze připevněn čip, díky němuž je možné přesně určit proběhnutí startem, cílem a několika mezičasy. I kvůli tomu možná start proběhl o poznání lépe než u masového běhu na 9 km.

Druhý obrovský dík patří publiku. Tomu "profesionálnímu" v podobě pořadatelů, zcela nezávislému (všichni fandí všem), ale především tomu našemu: díky moc Honzino, Alčo a Šárko, vaše přítomnost na trati mi opravdu pomohla.

Úžasným způsobem letos vyšlo počasí. Bylo chladno a přitom svítilo sluníčko, téměř vůbec nefoukal vítr (jedině lehký osvěžující). Lepší počasí už si opravdu nejde přát.

A jak se mi běželo? Skvěle. Stanovil jsem si skromný cíl - urazit závod do 4 hodin (cíl je skromný určitě alespoň ve srovnání s časem vítěze). Úmyslně říkám urazit, půlmaratón jsem chtěl celý uběhnout a i když se mi to nakonec povedlo, nebylo to ono. Celou trasu jsem myslel jenom na ty čtyři hodiny, běžel jsem si vlastním tempem, nesnažil jsem se někoho držet. Když jsem běžel s někým, utíkalo se mi lépe, ale když zrychlil nebo zpomalil, nesnažil jsem se zůstávat s ním. Díky tomu jsem byl i psychicky lépe v pohodě, nevadilo mi, když mě předběhl někdo, koho jsem už měl dříve za sebou.

Začátek jsem zvolil úmyslně pomalejší a myslím, že se mi to vyplatilo. Prvních deset kilometrů jsem měl za 50 minut, pak jsem subjektivně trochu zrychlil a díky tomu jsem měl i druhou a třetí desítku ve stejném čase. Od třicátého kilometru už šel běh ztuha, častěji jsem zastavoval a i když jsem běžel, bylo to pomalejší. Čtvrtou desítku jsem měl za 60 minut, i když jsem čekal mnohem více, poslední 2,2 kilometry potom za 13 minut. Celkový čas je tedy 3:43:07, s čímž jsem opravdu velmi spokojen. Celkově je to 1155. místo.

Během celého závodu jsem investoval hodně času k odpočinku na občerstvovacích stanicích a myslím, že se mi to bohatě vrátilo. U každé občerstvovačky jsem se zastavil a dal jsem si od všeho něco. Na některých zastávkách byla pouze voda a houbičky napuštěné vodou (na utírání potu), většinou však byly k dispozici i iontové nápoje, banány, pomeranče, citróny, cukr a sůl. Většinou jsem si dával ionťák, vodu, houbičku a banán, občas ještě pomeranč. Zastávky byly zhruba každého dva a půl kilometru, u každé jsem se zdržel zhruba minutu, ale díky posilnění jsem to většinou snadno dohnal. Bylo velmi příjemné, že i pro slabší závodníky zůstala plná nabídka občerstvení.

Při běhu jsem se snažil myslet hlavně na to, abych správně dýchal, snažil jsem se ignorovat bolest nohou. Celkem rychle mi z nových bot vyrostly puchýře a když přišla únava, byla cítit hlavně v nohou. To všechno se dá zvládnout, ale když člověka začne píchat u žeber ze špatného dýchání, je konec. Naštěstí se mi to za celou cestu nestalo.

A co mi udělalo největší radost? Jednak samozřejmě to, že jsem maratón vůbec zvládl, a pak také obdiv, se kterým se na mě ráno v metru dívali devítikilometroví běžci se startovním číslem kolem 19965.

Na závěr bych chtěl smeknout před výkonem Lišáka (3:26:12 - 666. místo, je to vskutku ďábel) a Jáji (4:32:02 - 2266. místo, 212. v ženách).
zpět na začátek stránky

Výroky moudrých
Rybička

Předkládám vám k zamyšlení a pobavení několik moudrých a méně moudrých myšlenek, které z nás vypadly na květnovém Clavisu.

Kdo jinému jámu kopá,

je otrok.

je maskovaný krtek zákeřník. (Akta X)

je hrobník.

má svoji už určitě vykopanou.

potřebuje půjčit lopatu.

vrší sobě kopec.

Zazvonil zvonec a

všechno to začalo.

přiběhla kráva.

všem bylo jasný, že nejde elektrika.

pohádky je konec.

zas nic.

Ukončete výstup a nástup,

nebo vás to skřípne.

stejně jste trapní!

je tady zima!

máme třicetiminutové zpoždění.

jinak vás přivřeme do dveří.

Kdyby byli na světě samí dobří lidé,

nepoznali bychom blbce.

stálo by to taky za ... (nic).

nemuseli bychom zamykat sklad, dělat revize majetku a bát se finančních kontrol.

byla bych ohroženým druhem.

třeba by nosili hodinky s vodotryskem.

Láska hory přenáší, ale

jinak se jí moc makat nechce.

bez toho, že by ji někdo nesl, se ani nehne.

kdo je má pak hledat (ty hory).

Život je jako knihovna,

akorát nemusíte šeptat.

všude samý komiksy.

kolik toho přečteš, záleží jen na tobě.

taky za to platíš.

sem tam šlápneš do...


zpět na začátek stránky

Pátrání po černých dírách
Muwín

Když začne docházet zásoba jaderného paliva (jadernému "spalování" je podroben nejprve vodík, potom hélium a nakonec těžší prvky, uhlík, kyslík atd.), začne se hvězda, stále ztrácející energii zářením, postupně smršťovat. Pokud její hmotnost nepřevyšuje 1,2 (až 1,5) násobek hmotnosti Slunce, smršťování se zastaví, když poloměr hvězdy poklesne na několik tisíc kilometrů. Takové hvězdy už astronomové dávno znají a ujal se pro ně název "bílí trpaslíci". Je-li počáteční hmotnost hvězdy větší než uvedená hranice, pak se smršťování nezastaví a při hustotách vyšších než 1012 kg na metr krychlový se rozběhnou jaderné reakce, které spotřebují značné množství energie. Proto se naruší rovnováha mezi tlakovou silou a gravitační přitažlivostí a hvězda se začne prudce smršťovat. V průběhu tohoto smršťování může dojít k jaderné explozi, kterou pozorujeme jako vzplanutí supernovy. Při tomto výbuchu hvězda odmrští své svrchní vrstvy a její jádro se změní v neutronovou hvězdu.

Jaký osud ale čeká hvězdu, která má po vyčerpání jaderného paliva, smrštění a všech procesech, jimiž se může zbavit vnějších obálek, stále hmotnost převyšující kritickou hodnotu, hodnotu dvojnásobku sluneční hmotnosti? Výpočet ukazuje, že v takovém případě ani obrovský tlak superhusté jaderné látky nedokáže zadržet smršťování hvězdy v důsledku vlastní gravitační přitažlivosti a hvězda se neodvratně změní v černou díru.

Někteří vědci dříve obhajovali myšlenku, že masivní hvězdy na konci svého vývoje vyvrhují do prostoru většinu své hmotnosti a zbytek má vždy hmotnost podkritickou, takže se nakonec přemění v bílého trpaslíka nebo neutronovou hvězdu. Dnes se však velká většina vědců shoduje na tom, že takový obraz vývoje hvězdy je velice umělý a nepravděpodobný a že tedy černé díry zákonitě vznikají v závěrečném stadiu vývoje velmi hmotných hvězd.

Až do začátku 60. let nikdo z astronomů - alespoň jak se zdá - vážně nehledal neutronové hvězdy, natož pak černé díry. Jaksi se mlčky předpokládalo, že tyto výstřední objekty jsou nejspíš pouze fantazií teoretiků a je lépe o nich pomlčet. Připouštělo se nanejvýš, že takové objekty sice vzniknout mohly, ale nejspíš nikdy nevznikly a pokud snad existují, rozhodně je není možné pozorovat. S objevy přicházejícími v 60. letech bylo nutné názor postupně změnit. Astronomové si začali lámat hlavu s tím, jak pozorovat objekty, které nesvítí ani neodrážejí světlo.

Černá díra musí zakřivovat paprsky světla, které procházejí v její blízkosti. Abychom však mohli tento efekt pozorovat, musí být vzájemná poloha zdroje světla, černé díry a pozorovatele tak speciální, že je krajně nepravděpodobné, že tato situace nastává. Zůstává tedy možnost vyjít z toho, že černé díry mají hmotnosti řádově stejné jako obyčejné hvězdy, ale samy nesvítí. Proto bylo navrženo hledání černých děr ve dvojných hvězdných systémech, takových, kde jednou ze složek je obyčejná svítící hvězda a druhou černá díra. Tento jev se dá zjistit pomocí široce užívané spektroskopické metody podle posunu spektrálních čar světla hvězdy. Ukázalo se, že naznačený způsob hledání je velmi obtížný, protože u "černosti" zjištěné oklikou se vždy dalo vymyslet jiné vysvětlení, proč je černá. Obecně je "neviditelnost" špatným důkazem existence čehokoliv. Může se zdát, že jde o analogii starého vtipu: "Skutečnost, že archeologické vykopávky neodhalily žádné telegrafní sloupy, svědčí o existenci bezdrátové telegrafie u starých národů."

Proto bylo nutné najít takový fyzikální jev, kde by se černá díra projevovala aktivně a jednoznačně. A také se našel. Jde o procesy spojené s pádem plynu v gravitačním poli černé díry. Hlavní část záření, které může vidět vzdálený pozorovatel, vychází z oblasti ve vzdálenosti několika gravitačních poloměrů od černé díry. Tedy ještě v průběhu pádu, ještě dřív než se do černé díry zhroutí, vyzařuje zahřátý plyn energii do okolního prostoru. Možná, že by toto záření mohlo posloužit k pozorování černé díry i z dosti značných vzdáleností. Ale ani tato metoda nevedla k nalezení černých děr.

V roce 1966 byl navržen ještě jeden způsob, jak hledat černé díry. V případě, že černá díra je součástí dvojného systému, kde druhou složku tvoří normální obří hvězda, dochází k tomu, že plyn z obálky normální svítící hvězdy přetéká mocným proudem k černé díře pod účinkem jejího gravitačního pole. V takové dvojné soustavě plyn ovšem nemůže padat přímo do černé díry. Vzhledem k orbitálnímu pohybu obou složek se jeho dráha zakřivuje a kolem černé díry se vytváří jakýsi disk. Třením mezi jednotlivými vrstvami disku se plyn zahřeje na teplotu až 107 kelvinů a to ještě dříve, než ztratí tolik energie, že se začne propadat do černé díry. Při tak vysoké teplotě už plyn vysílá rentgenové záření. Černé díry je tedy třeba hledat jako rentgenové zdroje v těsných dvojhvězdách, kde se mohou nacházet spolu s neutronovými hvězdami.

Protože rentgenové paprsky jsou pohlcovány atmosférou Země, je k pátrání po těchto zdrojích nezbytné vynést rentgenový teleskop za hranici atmosféry. Rentgenový teleskop byl nainstalován na družici Uhuru a v roce 1972 byly s jeho pomocí objeveny rentgenové zdroje v několika dvojných hvězdných soustavách. To byl počátek éry rentgenové astronomie.

A mezi nalezenými podezřelými zdroji byl nejméně jeden, jehož hmotnost značně převyšovala kritickou hmotnost dvou hmotností Slunce. Nacházel se v souhvězdí Labutě a dostal označení Cygnus X 1 (podle latinského označení souhvězdí Labutě). Normální viditelná hvězda v této dvojhvězdě je velmi hmotná hvězda o hmotnosti asi 20 slunečních hmotností. "Mrtvá" hvězda, z jejíhož okolí vychází rentgenové záření, má hmotnost asi 10 slunečních hmotností. Četná nová pozorování nás čím dál víc utvrzují v tom, že skutečně jde o černou díru.

Během uplynulých let bylo objeveno ještě několik podobných zdrojů, které jsou nadějnými kandidáty na statut černých děr. Ale zatím pouze kandidáty.

Kolik černých děr je v celé Galaxii? Na to je odpověď těžká, protože nevíme, jaká část velmi hmotných hvězd se na konci svého vývoje zcela rozpadne při termojaderném výbuchu a kolika z nich zbude dostatečně hmotné jádro, aby se přeměnilo v černou díru. Většina astronomů se však domnívá, že černých děr by v Galaxii měly být miliony, ne-li miliardy. (Celkový počet hvězd v Galaxii je asi sto miliard.)

Literatura: Novikov, I. Černé díry a vesmír. Mladá fronta 1989.

A tímto dílem definitivně končí tento asi málo záživný teoretický seriál o tak úžasných objektech jakými černé díry bezesporu jsou. Ojedinělým skalním příznivcům děkuji za pozornost. A všem přeji hezké léto a prázdniny.

Díky Muwíne za ten seriál, bylo co číst. Kuba
zpět na začátek stránky

  domů