Uzávěrka lednového Clavisu je 26.12.

Změny a upřesnění v plánování

O víkendu 15. - 16. 1. 2000 je plánován opět basketbalový maratón a naším úkolem je dát dohromady dvě družstva (tj. alespoň 2x7 hráčů.). Podíval jsem se na soupis účastníků loňského maratónu, vyškrtal jsem ty, o kterých vím, že určitě a nebo s největší pravděpodobností nemohou a zbylo my těchto pár basketbalových veteránů: Alča, Bobr, Honzina, Jája, Johny, Kuba, Lišák, Marťa, Michal K., Muwín, Myšák, Peggi, Puštík, Špriclík. Jak vidíte, je to ten nejmenší možný počet na vytvoření dvou družstev, které potřebujeme.

Žádám vás tedy o následující: v co nejrychlejším čase mi dejte vědět, zda budete hrát. S těmi, co jsou zde napsaní, téměř na 100 % počítám (ono mi ani nic jiného nezbývá), tak spíše čekám na vás ostatní.

Každou středu by měly probíhat tréninky, ale pokud bude účast na těchto středách taková, jaká byla ta poslední, tak si asi vezmeme síť a volejbalák.

zpět na začátek stránky

Abychom to s tou novoroční euforií zas až tolik nepřehnali, okořeníme si první den roku 2000 špetkou sentimentu... Zavzpomínáme (slabší jedinci možná i slzu zatlačí!) nad více či méně povedenými snímky z naší nedávné i dávné minulosti! Vyzívám tímto proto všechny vášnivé a senzacechtivé fotografy nebo jen majitele pod prachem se vršících objemných alb, aby zrekognoskovali své poklady a uvedli je do stavu použitelnosti. Pokud možno přineste své fotky v albech nebo minimálně řádně označené, jako že patří právě vám! Dále prosím nějak vyznačte, zdali máte i negativ, jelikož bude možné i hromadné přidělávání. A kdo by nechtěl skvostné jedinečné záběry, které jsou staré několik let a jejichž objednání tenkrát trochu zaspalo?! No už dost reklamy na tuto jistě úžasnou akci ještě úžasnější akce. Jen chci říct, že hromadné přidělávání beru na svá bedra, že se s žádnými fotkami nic nestane, že vám všem předem děkuji, že své fotky přinesete a že, že, že... Dík.

P. S. Abyste nemuseli fotky táhnout na Brdy, doručte je prosím do 31. 12. 1999 před odjezdem do klubovny.

zpět na začátek stránky

... společný Silvestr roverského kmene Clavis a jeho přátel. Sraz je 31. 12. 1999 v klubovně. Čas bude později upřesněn. S sebou si vezměte běžky, jídlo, pití, kdo má - tak sněžnice a hlavně teplé oblečení. Spacáky nebudou třeba.

Nový rok přivítáme kdesi v brdských lesích, a pak budem běžkovat, jezdit, blbnout, bojovat o kousek tepla a radovat se z nového roku až do rána.

1. 1. 2000 návrat v ranních hodinách do Prahy, kde nás čeká, tak jak budeme, prohlídka naší stověžaté matičky. Poté se odebereme do klubovny, kde dospíme spánkový deficit. (Tady už budou potřeba spacáky. Bude dobré si je do klubovny hodit někdy předem.) To proto, abychom byli čerství na večer, kdy bude pokračovat velká společná slavnost s cukrovím, čajem, dárky, přáníčky, kytarou a dalšími příjemnými věcmi. 2.1. 2000 se plánuje návrat do domovů. Dobré ne? Přijímáte?

zpět na začátek stránky

Již snad tradičně i letos máme možnost udělat radost a potěšit pár lidí z bezbariérového domu v Řepích na předvánoční besídce.

Podle ohlasu z předešlých roků víme, že se krátké pásmo hraného, mluveného a zpívaného slova zalíbilo, proto myslím, že i letos bychom mohli rozdat kousek radosti a pochopení lidem, kteří jsou třeba celý život upoutáni na vozík, či jsou jiným způsobem imobilní.

Důležitá informace je ta, že se posouvá termín setkání z pondělí na čtvrtek 9.12. od 17:00. Doufám, že se to hodí co nejvíce lidem, protože každá ruka, respektive hlasivka, bude při společném zpívání dobrá. Letos budeme totiž především zpívat. Zpočátku to budou profíci z kapely "V klidu", později převezme žezlo naše vlastní hudební těleso.

Pokud máte někdo nějaký dobrý nápad, rád ho přijmu. Samozřejmě uvítám nějaká nakreslená přáníčka, protože BBD je velký a lidí je moc.

Tímto všechny zvu, samozřejmě i lidi z ostatních kmenů. Podrobnější informace na tel.: 301 51 96 Tomáš Hájek - Lišák.

zpět na začátek stránky

Přináším jenom kratičkou, leč pozitivní zprávu. Je trochu těžké vymyslet akci, která by byla takříkajíc "sladkou" odměnou, a když je akce, tak zas chybí termín a pokud je už i termín, tak zase třeba může málo odměněných. Teď, ale dochází ke zlomu a tajná akce je vymyšlena. Vězte tedy Alčo, Bobře, Lukáši, Káčulo, Křemlo, Muwíne, Puštíku, Rybčo a Zajdo z minulého uznávání a navíc ještě Honzino a Johny z posledního uznávání, nezapomněli jsme na vás. Naopak. Stále myslíme na to, co vám darovat a snad se to konečně povede. Je třeba domluvit ještě nějaké detaily, ale s tím si zatím nelamte hlavičky. Podrobné informace vám přijdou v osobním pozvání. Tak co, už se těšíte? Já ano!

zpět na začátek stránky

V rychlosti a krátkosti přehled o stavu druhů a případných nových přírůstcích:

Berušky: Honzina, Johny, Křemla, Lišák, Lukáš, Muwín, Myšák, Rybča, Zajda

Brouci: Johny, Peggi

Žirafy: Alča,Bobr, Ferda, Janina, Káčula, Kapsa, Kašpra, Rybča

Sloni: Elza, Kuba, Marka, Marťa, Míša, Petra, Piškot, Piškotka, Pušťa, Smíšek

Čestné místo na "hnojáku" je vyhrazeno pro všechny neaktivní, neregistrované. Ale i neregistrovaní se mohou zařadit mezi berušky, brouky či žirafy.

Jak jste si zajisté všimli, pobývat ve dvou či více výbězích naše zoo povoluje a podporuje, nesmí to však být na úkor jednoho či druhého. Necítíte-li se ve své kůži, hlaste to prosím správě zoo.

A teď to "ještě něco"

Hlavy pomazané i nepomazané se shodli a douznali "erkácéčky" Lukáše a Zajdu.

A nakonec snad už jen něco o KLÚKovi, t.j. o klubovním úklidu. Jsme si vědomi toho, že ne všichni mají dostatek možností podílet se na něm. Aby se tedy necítili nikterak diskriminováni, vycházíme jim vstříc a budeme se snažit, aby i oni mohli projevit své dlouho skrývané schopnosti i v tomto ohledu. Ruší se totiž starý "koncept sektorů klubovny" (t.j. z omezeného okruhu lidí měl každý na starost nějakou část klubovny) a věci se budou mít krapet jinak: Po měsíci se budou střídat dvojice dobrovolníků, kteří se svou hlavou zaručí za pořádek v klubovně na celý tento měsíc, během něhož by měli alespoň:

• 2x vyluxovat (i pódium, včetně obstarání luxu)
• 2x vytřít (včetně botníku)
• 1x uklidit záchod
• 3x dát do pořádku kuchyň (umyté, uklizené nádobí, čisté utěrky 1x měsíčně)
• 1x srovnat skříň
• vynést odpad

Je třeba si všímat i věcí v chodu klubovny, které se nedělají tak často, a případných technických a jiných závad.

Nikde není psáno, že všechny tyto věci bude dělat ona dobrovolnická dvojice sama, a už vůbec nikde není psáno, že "teď to za mě někdo uklidí". Naopak: Tihle dva dobrovolníci se mohou stát jenom bičem, který si ten pořádek v klubovně prostě vynutí (podle potřeby mohou vyhlašovat hromadné i méně hromadné úklidy a taky vytahat nepořádníky za obě uši!).

Je nám jasné, že dobrovolníků bude nespočetně mnoho, proto si je dovolujeme upozornit, aby se hlásili co nejdříve, dokud jsou ještě volná místa, aby o tuto skvělou nabídku nepřišli. Samozřejmě první (t.j. prosincový) termín už je obsazen (pochopitelně protekčně), takže ÚČET (úklidovou četu) tvoří Johny a Peggi.

Peggi

zpět na začátek stránky

Ahoj všichni!

Je pondělí ráno, krapet před devátou, já stojím na Karlově mostě a tak nějak jsem dostala chuť napsat vám pár řádků. Měla bych teď sice být na přednášce ze srovnávací psychologie, ale nějak to nevyšlo... Popravdě mi dnes posloužil chatrný argument, že přijít o pět minut pozdě, to je jako nechodit vůbec, a tak jsem se rozhodla pro ranní Prahu.

Když tu teď tak stojím, vůbec nelituju, jen trochu tepleji by mohlo být. Je ale jinak krásně, takový ten typický předzimní den, ne ten klasický "učůraný" listopadový. Myslím, že mrzne, ale krásně svítí sluníčko, což dělá to jinak ošklivé pondělí nějak hezčím. Řeknu vám, Praha ráno - to je docela něco jiného. Jinak k prasknutí přeplněný most je docela prázdný - sem-tam se někdo mihne. Teď zrovna oranžově ovestovaný metař, kluk s batůžkem (asi taky nešel na přednášku), bělovlasá paní v prestižích, pán s knírkem a igelitovou taškou. Opodál se opírá nějaký chlapík v docela černém ohozu a ještě k tomu má velký černý klobouk a, vidím-li dobře, snad kouří dýmku - prostě typ bohéma!

Celá Praha jako by se teprve probouzela. Sluníčko krásně osvětluje Hradčany a všechny malostranské domečky vůbec. Ty nejrůznější příměry, které kdy umělci dali Praze, asi fakt sedí. Tyhle malé domečky mi přijdou jako z pohádky. Každý je originální, zkrátka něčím svůj, a dohromady tvoří velkou skládanku.

Kromě klapotu podpatků občas procházejících přerušuje tu a tam ranní ticho křik racků, kteří se vznášejí opodál. Nedaleko loděk u břehu si to plují kačeny a taky labutě, které mají nějak schované krky... Vsuvka č. 1: Právě proběhl asi tak padesátník - běžec. Měl krátké (opakuji: krátké) triko a kraťasy - sebevrah! Vsuvka č. 2: Divně na mě čučí nějaký cizinec, asi nepotkal moc lidí, kteří ráno v devět na Karlově mostě cosi spisují...

Tak jsem kousek postoupila a zdravím vás z Kampy. Nebojte se, už to dlouho trvat nebude. Je mi totiž už docela kosa, takže se co nevidět vydám hledat nějakou tu příjemnou kavárničku či podobný zařízení. Jen vám v krátkosti řeknu (napíšu), co se všechno událo cestou sem. Míjela jsem toho "černýho" chlapíka. Fakt kouřil dýmku a byl docela sympaťák. Taky ten běžec běžel (co jinýho mohl taky dělat, že?) zpátky - má výdrž, co? Kačeny, labutě i holubi se shlukli kolem holky v kostkovaných kalhotách, co se s nima dělila o svačinu.

Jó a ještě, ...

...kdybyste někdo hledali zlato, tak je ho po Vltavě rozlitý celý pruh.

...kdybyste nevěděli, jakou barvu má estonská vlajka, tak modro-černo-bílo pruhovanou.

...zdraví vás Werich (mrkl na mě svým kamenným okem) a taky Dobrovský (ten se tvářil trochu odměřeněji).

Takže, ať jste právě teď kdekoli, přeju vám krásný den!

P.S. Ranní Praha fakt stojí za to!

P.P.S. Tak si představte, že ta přednáška, na kterou jsem nešla, odpadla a seminář, na který jsem se těšila asi stejně jako na tu přednášku, taky. No nebyl to super den?

zpět na začátek stránky

Prosím, než přeskočíte tento článek, přečtěte si ho alespoň od začátku do konce! Slibuji že nebude dlouhý, o to však možná důležitější.

Ze všech dřívějších (a že jich nebylo málo) systémů se tento osvědčil asi nejlépe.

Připomínám proto, jak to vlastně funguje, protože v poslední době se vynořily skutečnosti, že někdo už zapomněl, jak používat tuto vymoženost našeho národa jménem Clavis.

V jednoduchosti je krása. Tak tedy: Pokud chcete poslat zprávu stačí zavolat jednomu ze čtyř lidí malého kola (Křemla, Lišák, Rybča, Zajda). Pokud zprávu přijímáte, řiďte se instrukcemi vašeho šéfa, pokud žádné nejsou, posíláte vzkaz dál ve směru velkého kola (výjimku tvoří lidé na konci seznamu jednotlivých skupin, ti už zprávu nikam neposílají). Komu máte volat jistě už všichni víte a pokud si nejste jisti, v klubovně se v nejbližší době objeví informační tabule. Toť vše.

Ahoj. Přeji příjemné telegrafování.

P.S. Nakonec ještě drobné změny: Z telegrafu jsou vyškrtnuti Bodlák, který po vlastním rozhodnutí odešel z kmene, a Štěpán, který se již po mnoho měsíců neukázal. Dočasně je z telegrafu venku Elza, která odcestovala na předlouhý rok do ciziny. Standa na vlastní žádost v telegrafu zůstává. Ferda je přesunutý ze skupiny od Zajdy do skupiny k Rybče. Pokud chce někdo z telegrafu pryč, nebo naopak chce být zařazen, ať se ozve komukoli v týmu.

Přehled telegrafu vyšel v Clavisu č. 4/98

zpět na začátek stránky

Zhruba před dvěma lety se v Malé Chuchli začal opravovat a rozšiřovat existující mini zoo koutek s cílem umístit v něm zvěř žijící v našich lesích. Letos 15. října proběhlo v takovém rodinném kruhu slavnostní otevření a zahájení provozu. To, co je tam v současné době k vidění, stálo asi tři milióny korun. Návštěvníci Chuchelského háje tak získali další zajímavé zpestření svých cest. Všechny voliéry a výběhy ještě zaplněné nejsou, ale i tak už je na co koukat. Z opeřenců jsou přítomni dva výři, holub doupňák i hřivnáč, vrána šedivka, havran polní, poštolka, káně, moták pochop, bažanti. Šelmy zastupují rys, mývalovec kuní, fretky, lišky, spárkatou zvěř kamerunské kozy (pravda, to zrovna není typické lesní zvíře), divoká prasata, mufloni a daňci. Podle slov místního hajného je to přibližně polovina plánovaného zazvěření, takže doufejme, že se to podaří brzy doplnit a návštěvy zde budou ještě zajímavější.

Tenhle nápad je mi sympatický z mnoha důvodů. Chuchelský háj je chráněnou lokalitou pro zachovalé listnaté a smíšené porosty s bohatou květenou a hmyzím a ptačím osídlením. Svojí rozlohou patří v Praze k větším a není ani obtížně dostupný městskou dopravou (pro neznalé zast. autobusů Malá Chuchle ve směru ze Smíchovského nádraží na Zbraslav a pak pěšky po ŽTZ, nebo zast. Dostihová a pak přes Velkou Chuchli). Navíc je zde zbudovaný přírodní areál zdraví pro sportovní vyžití. Pokud připočteme i nový zoo koutek, může se z tohoto místa stát cíl celodenního aktivního odpočinku. Za tu dobu, co jsem zde pracoval, navštěvovali Chuchelský háj hlavně "pejskaři", starší lidé a rodiče s dětmi. Právě pro děti bude zoo koutek velkým lákadlem, protože co si budem povídat o tom, jak dnes městské děti znají zvířata. A tady jsou dokonce živá. A snad možnost vidět živou lesní zvířenu osloví a přiláká i další návštěvníky.

No dost chvály, jistě by se našly i stinné stránky věznění zvířat ve voliérách a invazí městských balíků do lesa, zvlášť když si dojedou autem i přes zákaz vjezdu až do areálu. Tohle všechno píšu hlavně proto, abych vás naladil a nalákal a informoval. Určitě sem vyrazíme někdy na jaře - to je Chuchelský háj nejhezčí.

zpět na začátek stránky

V pátek 19. listopadu proběhla vlčácká tělocvična. Pro malou informovanost a jiné vytížení obvykle se účastnících, vyskytlo se zde pouze sedm statečných. Po florbalovém rozehřátí začali jsme speciální test nazvaný Svalový mnohoboj aneb co všechno se dá stihnout za minutu. Zpočátku to nevypadalo na žádné překvapení, jak ostatně ukazuje první tabulka.

	Šákul	Padák	Rychlík	Lochnes	David	Vilda	Muwín
dřepy	35	34	38	47	40	47	?
leh-sedy	38	37	42	48	46	46	48

Ale po fotbálku, americe a soutěži o krále střelců se začala rodit senzace. Kdo tam nebyl a nezažil to na vlastní kůži, tak tomu asi nikdy neuvěří. Posuďte sami, co dokázali správně vyhecovaní Vlčáci, kterým vévodil Šákul v krátké šedé sukni zcela odhalující jeho krásné, ideálními křivkami obdařené nohy.

	Šákul	Padák	Rychlík	Lochnes	David	Vilda
shyby	39	47	30	32	46	42
přeskok lavičky	140	215	110	129	179	193
šplh na tyči	12x	11x	8x	7x	14x	15x
chůze na rukou	52 m	68 m	35 m	40 m	1,5 m	61 m
kliky	61	65	54	70	87	49

Tak to skoro opravdu bylo - měli jste tam být a zažili byste to na vlastní kůži!

zpět na začátek stránky

Protože se stává stále častěji, že při povídání o hvězdách a vesmíru kladete otázky o černých dírách, rozhodl jsem se vaše otázky zodpovědět prostřednictvím Clavisu (alespoň bude mít víc než čtyři stránky). Následující moudra čerpám z knihy Černé díry a vesmír, kterou napsal sovětský akademik Igor Novikov v roce 1985. U nás vyšla o čtyři roky později v nakladatelství Mladá fronta.

Černé díry jsou plodem gravitace. Prapočátek historie jejich odkrytí můžeme klást do doby Isaaca Newtona. To, že světlo je přitahováno hmotnými tělesy, předpokládal už právě Newton. Jedním z prvních, kdo si uvědomili důsledky tohoto předpokladu, byl vynikající francouzský matematik a astronom Piere Simon Laplace. Na základě Newtonovy teorie gravitace spočítal, jakou hodnotu má na povrchu hvězdy veličina, kterou dnes nazýváme druhou kosmickou rychlostí. To je rychlost, jakou je třeba udělit libovolnému tělesu, aby překonalo gravitační působení hvězdy či planety a navždy od ní odlétlo do kosmického prostoru. Na povrchu nebeského tělesa je druhá kosmická rychlost tím větší, čím větší je jeho hmotnost a čím menší je jeho poloměr. To je snadno pochopitelné: gravitační síla roste s hmotností tělesa a zmenšuje se s rostoucí vzdáleností od centra.

Na povrchu Měsíce je druhá kosmická rychlost rovna 2,4 km za sekundu, na povrchu Jupitera 61 km za sekundu, na Slunci 620 km za sekundu a na povrchu tzv. neutronových hvězd, jejichž hmotnosti se přibližně rovnají hmotnosti Slunce, zatímco jejich poloměr může být pouhých 10 kilometrů, dosahuje poloviny rychlosti světla, tedy asi 150 000 km za sekundu. Máme-li tedy hvězdu o poloměru 250x větším, než je poloměr Slunce, bude její poloměr 27 000x větší než poloměr Země. Pokud je její hustota stejná jako průměrná hustota Země, bude druhá kosmická rychlost na jejím povrchu 27 000x větší než na povrchu Země (to je asi 11 km/sec), to znamená, že se bude přibližně rovnat rychlosti světla. Hvězda tedy přestane být viditelná.

Ještě malý exkurs o gravitaci. Pokud jde o černé díry, nevystačíme s Newtonovou teorií, a tak do hry vstupuje Einsteinova teorie relativity. A čím se tyto dvě teorie nejpodstatněji liší? Podle Newtona při stlačování planety a současném zachovávání její hmotnosti poroste gravitační síla rovnoměrně. Při zmenšení poloměru na polovinu se síla zečtyřnásobí. Podle Einsteina poroste síla rychleji. Tento rozdíl mnohonásobně vzroste, stlačíme-li planetu natolik, že gravitační pole na jejím povrchu bude velmi silné. Podle Newtona roste gravitační síla nade všechny meze tehdy, jestliže těleso stlačujeme do bodu, to znamená, jestliže se poloměr blíží k nule. Einsteinova teorie vede ke zcela jinému závěru. Velikost gravitační síly roste k nekonečnu, blíží-li se poloměr tělesa k tzv. gravitačnímu poloměru, který má hodnotu nenulovou. Gravitační poloměr je určen hmotností tělesa - je tím menší, čím menší je hmotnost tělesa. I pro gigantické hmotnosti je velmi malý. Tak třeba pro Zemi se rovná pouhému jednomu centimetru! A pro Slunce je jeho velikost jen 3 km. (Přičemž poloměr Země je přibližně 6380 km a Slunce 700 000 km.) V případě, že poloměr tělesa je gravitačnímu poloměru roven, vzroste gravitační síla k nekonečnu. Světlo z jeho povrchu nemůže odletět ke vzdálenému pozorovateli a těleso je neviditelné.

Jak tedy taková černá díra vlastně vznikne? Smršťování přece zabraňují tlakové síly v látce tvořící hvězdu či planetu. Nebeské těleso je v rovnováze tehdy, je-li v rovnováze proti sobě působící síla gravitační a síla tlaková. Síly, které působí proti gravitaci, jsou závislé na stavu látky - na její teplotě a hustotě. Jestliže se hvězda smršťuje (k čemuž dojde v okamžiku, kdy vyhasne - "dohoří"), zvětšují se. Pokud ale je těleso stlačeno tak, že jeho hustota má libovolnou, ale konečnou velikost, zůstanou tyto síly konečné. S gravitační silou je tomu jinak. Jak jsme řekli, blíží-li se poloměr tělesa poloměru gravitačnímu (který je konečný, takže objem a tedy i hustota tělesa jsou konečné), roste gravitační síla k nekonečnu. Nemůže být tedy vyvážena konečnou tlakovou silou a těleso se pod jejím vlivem musí nezadržitelně smršťovat ke svému středu. Stačí tedy dostatečně stlačit těleso na rozměr gravitačního (Schwarzschildova) poloměru a začne se nezadržitelně smršťovat - vzniká tak objekt zvaný černá díra.

Pokračování příště.

zpět na začátek stránky

Zdravím roverstvo ze zasněženého Zimmernu. Ba ne, už tu tolik sněhu není. Ale byly tu závěje. Tak jsem po dlouhých "nesněžných" letech opět vychutnávala "všude bílo".

Bydlím v malé vesničce Zimmern, 3 km od Pappenheimu. No, a Pappenheim je směrem na jih od Norinberka.

Kolem Zimmernu se rozprostírají vysoké kopce, které jsou převážně pokryty květinami horských luk, kameny a sem tam smrčky či jinou odrůdou stromů.

Když se člověk vyškrábe nahoru, otevře se mu nová krajina smíšených lesů, luk a bohužel i polí. Na vrcholcích některých kopců se nacházejí malebné vesničky, ale kolem nich jsou většinou dlouhé lány orné půdy.

Když se člověk vydá tím správným směrem, nalezne tu plno přírodní krásy s hojným počtem zvěře.

Tak. To jsem vám trochu popsala zdejší prostředí a teď k rodině:

Christa - matka. Vždy mi ochotně pomalu a zřetelně různými způsoby vysvětlovala a opakovala slova a věty, kterým jsem nerozuměla. Vždy jsem nějak pochopila, co mi říká, i když jsem někdy nerozuměla ani ťuk. Je to soucitný a milý člověk.

Wolfgang (zkráceně Woole) - otec. Má tu jednu obrovskou pracovnu, kde tráví většinu času. Jeho povolání je tesař. Umí ze dřeva udělat divy a pro ukázku osobní dovednosti by se strhl. Mě udělal postel, nádherný stůl a obložení v mém pokoji. Hezčí pokoj si opravdu nemohu přát. Je to přísný a disciplinovaný člověk. Úsměv na jeho tváři ovšem září celí den.

A teď přistoupím k dětem. No, co vám budu povídat. Ze začátku jsem měla sto chutí to vše zmlátit do kuličky. Připadaly mi neskutečně drzí, opovážliví, hluční a rozmazlení. Trvalo mi dlouho, než jsem přivykla místním zvykům a druhu jiné výchovy.

A ještě pořád je tu nejvíce okřikuju právě já. Teď už jsem si trochu zvykla, vytvořila si tu místo a s dětma dobře vycházím. Zdejší výchovu už neodsuzuju, naopak. Jen více disciplíny by to chtělo...

David - 8 let. Toho jsem se bála nejvíce, ale ten mi nejvíce pomáhá. Je to takový domácí radil. Občas spolu malujem, hrajem na flétnu či chodíme běhat. Ovšem když se rozčílí...

Isa - 3 roky. Té jsem se bála nejméně a měla jsem s ní největší problémy. Než jsem si zvykla na to její fňukání... Teď už vím, jak na ní, takže spolu vycházím. Krom toho dokáže být neuvěřitelně milá.

Marvin - 1,5 roku. Zlatíčko! Roztomilý smějící se bobánek. Jeho roztomilosti a radosti ze života nelze odolat. Když se ale naštve, tak to dokáže pořádně a přímo vpálit do očí. To byste nevěřili, jak se dokáže takový mimino vztekat.

Máme tu 4 kočky a měli jsme tři koťata. Babička s dědou od Wolleho vlastní kravín, takže v zemědělství si taky leccos užiju.

Každé úterý navštěvuji místní univerzitu, kde se konají německé kurzy pro cizince. Jeden ráno, druhý v poledne.

Kamarádím se tu s jednou Slovenkou, Polkou a holkou z Maroka. Pak je tu další houfec cizinců, se kterýma se doufám časem seznámím blíže.

Jediná česká duše, s kterou jsem tu strávila pár chvil, je Karel. Pracuje tu také jako au-pair. Několikrát se maminy od dětí domluvily, nechaly nám na starost tunu dětí a šly na zábavu. Nedávno jsme jich hlídali 8 (průměrný věk 4 roky). Byl to záhul, ale i legrace.

Dům, ve kterém bydlím, není žádný typický německý hotel. Je 650 let starý, několikrát renovovaný a stále na něm všichni tři pracujem.

O svém volném čase - volném čase? No, nevím, jestli to mohu takto nazvat. V neděli mívám volno a pak některé večery přes pracovní dny. Když Christě řeknu, že chci čas na psaní, jít do lesa, nebo cokoli, snaží se mi co nejvíce vyhovět. Nikdo mě tu úmyslně nepředřívá, ale má práce je taková rozkouskovaná, takže vlastně pracuju celý den.

Ale přece mám někdy dost času. Většinou chodím do lesa, hraju si na kytaru, píšu, čtu si nebo procházím města. Jindy chodím s Christou plavat a ... tunu různých věcí. Poznala jsem spoustu přátel Christy a Wolleho. S některýma si dobře rozumím a občas je navštěvuji.

Stesk mě občas užírá, ale dá se to hořce těžce zvládnout. (Zatím tu chci i nadále vytrvat.)

V poslední době se nejvíce soustředím na učení, neboť mi místní Lehrer dává pěkné kapky.

S rodinou si rozumím dobře, horší je, když vyjdu na ulici. Někdy rozumím dobře, jindy nic. Většinu věcí si domýšlím. No, snad to bude lepší.

Už musím pomalu končit. Zase se někdy ozvu. Mějte se hezky, domluvte už konečně nějak ten Silvestr (to se mi to říká co?) a na Silvestru Ahoj.

zpět na začátek stránky

Metro je úžasný dopravní prostředek, říkám si, když pospávám na docela pohodlné lavici v poslední dnešní soupravě směr Zličín. Těším se, že za dvacet minut už budu chrupkat v postýlce. Sláva vynálezci tohoto rychlého dopravního prostředku.

Ráno dobíhám na Luka chvilinku po sedmé. Nástupiště praská ve švech. Davy lidí čekají na vlak směrem do centra. Od té doby, co byly odkloněny mimopražské autobusy z Nových Butovic a jejich cílovou stanicí se stala Luka, vypadá to tu takhle každé ráno. Několika obratnými tempy propluji mořem lidí a mžourám na zelené číslovky. Poslední vlak odjel před pěti minutami. Nevěřícně si protírám oči, ale zelená světýlka své mínění o posledním odjezdu nemění. Konečně přijíždí poloplná souprava. Jakási navoněná krasavice rychlým máchnutím kabelky odstrčí tři důchodce, jednoho školáka a paní ve středních letech. Sama pak ladným krokem vplouvá do vagónu. Dokonce se jí podařilo urvat místo k sezení. Ještě několika málo šťastným se něco podobného podaří. Nějaký pán s kufrem, předsunutým před sebe místo štítu, si klestí cestu a zaujímá krajně výhodné místo na stání u zadních dveří. My ostatní neprůbojní a dobromyslní hlupáci celou cestu visíme nad sedícími šťastlivci jako hrušky, popřípadě ztraceni v davu stojíme na dvou centimetrech. Má to výhodu. Člověk nemůže spadnout, není kam. Vlak se řítí tunelem, vůně rozličných parfémů se slívají v jeden velký smrad, který mámí moje smysly. Stojím, téměř nedýchám a nějaké cizí vlasy mi padají do tváře. Zděšeně pozoruji masu lidí na dalších stanicích. Metro je asi nafukovací nebo jsou lidé stlačitelní jako plyn. Dostat se do vagónu, to chce trochu fantazie. Pozoruji taktiky různých lidí. Většinou i zde platí heslo silnější vyhrává nebo také slabší má času dost. Svou jakousi slušnost nyní zahazuji v dál a řídím se tímto zákonem džungle. Lokty si snažím udržet alespoň ten čtvrt čtverečního metru. Jak lidé vystupují a nastupují, je to čím dál tím těžší. Na jedné stanici mě mladík s červenou hlavou hrnoucí se ven hodí k zadním dveřím. "Tak tomu říkám štěstí" gratuluji si v duchu. Ne však dlouho, neboť mě další nával lidí doslova přizdí k šedivým dveřím opatřeným - v mém případě docela směšným - nápisem "Neopírejte se o dveře". Rovnoměrně s příbytkem lidí začíná v mé hlavě stoupat i klaustrofobie, ke které se po několika incidentech s přespříliš průbojnými jedinci, kteří si v boji o přežití pomáhají zvlášť krutými pomůckami jako jsou deštníky, hole a špičaté podpatky, přidává i xenofobie. Zvlášť krutě si počínal světlovlasý, docela nevině vypadající chlapec nejspíš ze strojní nebo stavební školy. Své rýsovací prkno formátu A2 přitiskl před sebe a jako sněžný pluh vyhrnul překážející část lidí ze dveřích, z nichž polovina už nestihla nastoupit zpět.

Nastává nejtěžší bod cestování ranním metrem, výstup. Jsou v podstatě dva možné způsoby. První je jen o něco méně krutý než výstup popisovaného mládence, To zkrátka jdete jedno po čem a kudy a řvete na celé metro pardon, promiňte, pardon. Druhý je riskatnější, ale z hlediska "zahozené morálky" přece jen lepší. Řeknete "vzdovolením" a máte-li štěstí, dotyčný vás slyší, vnímá a má kam vzdovolit, tak se dostanete ven. Ovšem je zde velké riziko, že se vám zkrátka vystoupit nepodaří.

Volím plán A, protože pospíchám. Konečně stojím na peróně a chtě-nechtě jdu s proudem lidí k výstupu. Teprve nahoře se pořádně oklepu a vymýšlím taktiku na zítra.

Metro. Metro je nejhorší dopravní prostředek. Čert aby vzal vynálezce metra, nebo alespoň toho, kdo ráno vymyslel pětiminutové intervaly.

zpět na začátek stránky

Instrukce pro život

1. dej lidem více než si zaslouží a dělej to rád
2. nauč se tvou oblíbenou básničku nazpaměť
3. nevěr všemu co slyšíš, rozdej vše co máš a spi tolik, kolik chceš
4. když řekneš miluji tě, mysli to upřímně
5. když někomu říkáš je mi líto, dívej se mu do očí
6. zůstaň minimálně 6 měsíců zasnoubený, než se vezmete
7. věř v lásku na první pohled
8. nesměj se snům jiných lidí
9. miluj hluboce a vášnivě, můžeš se při tom zranit, ale to je jediná cesta, jak žít naplno
10. při hádkách používej férových prostředků, nepoužívej nadávek
11. neusuzuj o někom podle jeho příbuzných
12. mluv pomalu, ale mysli rychle
13. je-li ti položena otázka, na kterou nechceš odpovědět, usměj se a řekni proč se ptáš?
14. pomni, velké lásky a vymoženosti jsou spojeny s rizikem
15. zavolej své matce
16. řekni zdravíčko, když někdo kýchne
17. jestliže prohraješ, zapamatuj si tu lekci
18. mysli na 3 R - respekt sám před sebou, respekt před druhými a responsibility (zodpovědnost) za své činy
19. nedopusť, aby malé nedorozumění zničilo veliké přátelství
20. jestliže si uvědomíš, že jsi udělal chybu, udělej něco pro její nápravu
21. usmívej se, když telefonuješ, ta osoba na drátě to z tvého hlasu slyší
22. vezmi si ženu/muže s kterou/kterým se rád bavíš; tato schopnost zrovna tak jako jiné se vám vyplatí, až budete staří
23. strav více času o samotě
24. otevři se novým věcem, ale nezbav se svých vlastních hodnot
25. mlčení je někdy ta nejlepší odpověď
26. čti více knih a dívej se méně na televizi
27. žij dobrý a poctivý život; až budeš starý, můžeš jej ještě jednou vychutnat
28. věř v boha, ale zamykej své auto
29. je důležité vytvořit doma příjemnou sféru; dělej vše pro to, abys doma vytvořil sféru plnou klidu a harmonie
30. zabývej se při hádkách s tvými milými pouze aktuální situací; nemluv nikdy o minulosti
31. nezapomeň číst mezi řádky
32. poděl se o tvé vědomosti, tím se můžeš stát nesmrtelným
33. buď šetrný k naší planetě
34. modli se, modlitba má neuvěřitelnou moc
35. nepřerušuj nikoho, kdo tě zrovna chválí
36. starej se jen o svůj vlastní život
37. nevěř žádnému muži/ženě který/která při líbání nezavře oči
38. vyděláš-li hodně peněz, použij je ještě za dobu tvého života, abys pomohl jiným; to je nejvyšší uspokojení, které peníze mohou přinést
39. pamatuj, nedosáhnout toho, po čem toužíš, může znamenat tvé štěstí
40. nauč se všechna pravidla a poruš některé
41. pamatuj, nejlepší vztah je ten, kde se partneři více milují než potřebují
42. měř svůj úspěch na tom, čeho ses musel vzdát, abys úspěchu dosáhl
43. pamatuj, tvůj charakter je tvůj osud
44. vychutnávej lásku a kuchařské umění naplno

Nyní přijde to potěšení

Bodlák