| čt 3. 5. | 18:00 Clavis |
| čt 31.5. | Kopaná. Pravděpodobně na hřišti nad roverskou klubovnou, ale pokud to půjde, tak na některém z umělých hřišť na Lužinách (bývají bohužel obsazená). Sraz je v 17:00 u roverské klubovny. Přijďte s kýmkoli, kdo má chuť hrát. |
| čt 7.6. | 18:00 Clavis |
| čt 14.6. | Kopaná. |
| ne 10. 6. | Turnaj v ping-pogu. Sraz je v 9:45 před vlčáckou klubovnou (Bellušova 1816). Kdo přijde později (opovažte se!), musí zaklepat za barákem na okno. Vlastní pálku a 5 Kč s sebou! |
Do uzávěrky červnového Clavisu odevzdejte jako příspěvek svůj výtvor "Jednoslabičná". Myslím, že kratší dílka mohou být i na papíře.
| so 5. 5. | Svojsíkův závod. Přijeďte podpořit naše kluky. Sraz je v 7:00 na Smíchovském nádraží u pokladen. |
| pá 11. 5. | Poslední vlčácká tělocvična. Škola Brdičkova od 16:15 do 18:30. |
| ne 13. 5. | Výlet k Berounu. Sraz je v 8:00 na Smíchovském nádraží u pokladen. |
| 25-27.5. | Vandr na Kokořínsko. Sraz je v 16:30 na Nových Butovicích |
| pá 8. 6. | Hřiště u školy Trávníčkova od 16:00 do 19:00. |
| so 9. 6. | Výlet na Posázavsko. Sraz je v 7:15 na Nových Butovicích. |
| pá 22. 6. | Hřiště u školy Trávníčkova od 16:00 do 19:00. (Bude se konat, pokud nebudou mít Vlčáci Stavění.) |
Zatím nemám tušení, jak to skutečně bude se Stavěním, ale předpokládám, že se tato pracovní akce vyhlásí "jaksi sama" (na 15. -17. 6.).
Změny jsou možné, takže sledujte nástěnku, nebo používejte telekomunikačních zařízení (nejlépe služby Českého Telecomu).
V minulém Clavisu jsem v článku Rub a líc označil Minehahu za příčinu střediskových finančních potíží a tím také za příčinu vysokého registračního poplatku v letošním roce. Byl jsem upozorněn a zjistil jsem, že to není pravda. Moc se vám všem z Minehahy za to omlouvám.
Máte-li někdo doma stará, bílá a nepotřebná prostěradla, doneste je, prosím, do roverské klubovny. Lochness, Padák a Vlčáci Vám za ně určitě poděkují.
Turnaj se odehraje v neděli 10.6. od 9:45 (hrát se začne tak v 10:00) ve vlčácké klubovně v Bellušově ulici 1816 (případně i u Padáka). Z důvodu ignorace přihlášky (krom několika málo jedinců ji nikdo nevyplnil) berte na vědomí toto:
1. Kdo chce a bude hrát, napíše se co nejdříve (kdo zaváhá, nehraje!) na tomu určený papír, který bude viset na nástěnce (je to podobné jako s Basketem). K tomu připíše klasifikaci svého hráčského umění školskou stupnicí 1-5 (případně ještě slovně specifikuje). Kdo má síťku a může ji půjčit pro potřeby turnaje, napíše to.
2. Opatří si hrací pálku, pár jich je v klubovně.
3. Příspěvek na ceny pro vítěze zaplatí na místě (krom těch, co již zaplatili).
Dále upozorňuji, že turnaj může trvat relativně dlouho a že občerstvení není organizátorem zajištěno.
Omlouvám se za způsobené zmatky s předchozím článkem o turnaji. Jedná se patrně o mé osobní selhání: Na počítači jsem sice termíny opravil, ale už jsem je nezkopíroval na odevzdanou disketu s příspěvky do Clavisu (ale to bylo opraveno). Turnaje se zúčastním a nebudu zaneprázdněn učením k maturitě, protože ji snad již budu mít úspěšně za sebou. Johny ani Padák nemají s turnajem nic společného. Původní plán byl jiný a chtěl jsem s nimi o tom mluvit (Johny na zahajovačce nadnášela možnost ping-pongového turnaje u Padáka).
S politováním vám (to malé písmenko je tam schválně) musím ohlásit, že Ferdinandova akademie umění (FAU) vyhlašuje bankrot. Společnost při své premiérové akci "Básník jara" neuspěla (lépe řečeno "totálně vyhořela", neboť nikdo (!) nepřišel). Ještě "v plenkách" byla tato společnost existenčně závislá na finančních příspěvcích sponzorů, kteří právem nabyli dojmu, že se jedná o neperspektivní investice, a v souladu se zněním příslušných smluv okamžitě rozvázali veškeré kontakty. Tím byl společnosti vytvořen milionový dluh (který ji "poslal do kolen"). FAU vám oznamuje, že se vaší nepřítomností cítí být nejen finančně, ale i morálně poškozena.
ředitel Ferdinandovy akademie umění
Ferdinand
P. S.: Asi už skutečně nemá cenu dělat něco pro kmen, který se rozpadne. Snad jen pro to čisté svědomí. Ale ponechal bych "telegraf", kdybych náhodou měl chuť si zahrát fotbálek nebo tak.
P.P. S.: K mému uchu se doneslo, že snad existuje osoba, která se akce chtěla zúčastnit, ale... Je-li tomu skutečně tak, nechť zveřejní své dílko v červnovém Clavisu.
Je-li ti vlastní přemýšlivost, hravost, zdatnost, zručnost, veselá nálada, spolehlivost, vytrvalost, pak mluvíme právě k tobě. Věk mezi 16 a 21 lety ti dává příležitost nechat se vtáhnout do děje šestnáctidenního tábora na úpatí Jizerských hor. Je to již VI. ročník s programem rozvíjejícím tvořivost, provokujícím k týmové spolupráci a komunikativním dovednostem s možností uvědomit si svůj vztah k ostatním a k prostředí, v němž se pohybuješ. V situacích, do kterých se dostaneš, poznáš své netušené schopnosti a možnosti. Třeba si zde uvědomíš některé vlastní nedostatky. Budeš se moci opřít o lidi, kterým věříš. Nastoupíš do člunu, ve kterém jednou vychutnáš pohodu poklidné plavby, jindy zas budeš veslovat jako o život. Spatříš neznámou krajinu, poznáš nové přátele z celé republiky, získáš náměty na roverskou činnost a motivaci do dalšího života. Za stokorunu na den. Na přihlášky se těšíme do 15. června 2001. Termín: 10. 8. 2001 - 26. 8. 2001. Pořáda: 22. kmen RS střediska STOPA v Liberci. Kontakt: spicka@ferex-zso.cz, hastrman@volny.cz, Jan Špička, Vodňanská 603/4, 460 14 Liberec 14, tel.: 048/512 44 35, do práce 048/539 03 42. Přihláškou je jméno, přezdívka, rodné číslo, adresa, telefon, e-mail, číslo a název oddílu a střediska.
Uložil jsem klukům tento soutěžní úkol: Vytvořte příběh pouze pomocí jednoslabičných slov. Abych klukům ukázal, že to není zas až tak těžké, jak to na první pohled může vypadat, vytvořil jsem tento krátký příběh:
Žil byl kdys kdes kůň. Ten kůň byl sám, neb rád spal. Spal v den i noc, kdy chtěl a kde moh. Snad měl kdy hlad, však on jen spal a spal. Že furt spal, pil míň, než měl a byl jen kost. I šel tu kos. Pan kos si všim a řek mu dost: "Jez a pij, či zle se měj, jak chceš..." Kůň měl strach, tak vstal a šel. Vzal měch a pil, pak sněd, co moh a moc si šmák. Pták se smál, vždyť už byl čas. A kůň řek: "Já mám Tě rád..."
Co takhle si to taky zkusit? Vymyslet a napsat tento příběh mi trvalo pár minut a nevěřím tomu, že byste si je jako já nenašli (co děláte cestou z práce nebo ze školy?). Abych nezatajil, kde jsem našel inspiraci - bylo to v encyklopedii Hry v klubovně od Miloše Zapletala, kde je uveřejněn úryvek z dvoustránkové pohádky Jana Wericha "Chlap, děd, vnuk, pes a hrob." Toto dílko vyšlo v knize Fimfárum a má příznačný podtitul: "Úsporná pohádka pomocí jednoslabičných slov aneb chvála češtiny." Pokud chceš ukázat, co v Tobě je, odevzdej svůj výtvor do klubovny jako příspěvek do dalšího čísla Clavisu. Já už napsal příběh o něco delší než pan Werich (ale ne tak dobrý) ...
P. S.: Myslím, že nejlépe je udělat něco takového, když mám čas, a nenechávat to na poslední chvíli, protože pak to, jak zákon schválnosti káže, jednoduše nestihnu. Věřte mi, letos jsem s tím získal velkou zkušenost.
Jsem strašně rád, že jsem zase jednou vypadnul z Prahy. Letos je to méně než loni. Minulý rok touto dobou bylo za námi pět vandrů, letos teprve druhý (nepočítám nehlášenou (!) Stovku a oddílové vandry, které zachraňují situaci)! Vyrazil jsem pln očekávání na svou devátou (to mě dost překvapilo) Vlajkovou a dopadlo to takto:
Počasí: Nebylo sice hezky, ale počasí neomezovalo samotnou hru. Semtam lehce poprchávalo a všude bylo mokro. Těm, co se málo pohybovali, mohla být i zima.
Účast: Prý nás bylo málo a nikdo se neměl ke hře. Když jsem ráno vstal a provokativně se zeptal, komu že to jako mám dát těch 15 Kč startovného, všichni se mi vysmáli. Chtěli si z Vlajkové udělat vandr! Podle mě se hrát dalo. Bylo nás asi třicet tzn. čtyři družstva. Pak přijel Kuba, můj spojenec v boji za zahájení, a věci se daly do pohybu. Honzina konečně prosadil alespoň kratší variantu od 11:00 do 18:00. Rozběh byl minutový, prémiové časy častější. Hra tak dostal akčnější ráz a byla super! Rozhodně se tedy nemusíme obávat, že bude-li nás příště málo, Vlajková nebude. Kratší varianta mi docela vyhovovala, protože jsem neměl baterku a obloha byla zatažená - zkrátka "tma jak v pytli, bez baterky ani ťuk." Navíc jdeme v pondělí se školou za 30 Kč na Kytici a nerad bych ji prospal. Dík patří těm, kteří se obětovali a místo Vlajkové jeli obhlédnout tábořiště nebo organizovali Čekatelky.
1. Přes louku si to k našemu kempu štrádovali jeden modrý a jeden červený. Lišák říká: "Vidíš to, voni si dou klidně spolu! Sejmem je, pojď!"
Já na to: " Počkáme až vyjdou na cestu, ta louka je podmáčená, nechci se tam vyválet..."
"Nekecej a pojď!"
Boj, každý jednoho. Padám přes rameno a sedám si! Jsem úplně mokrý a Lišákovi to přijde k smíchu! Boj však pokračuje. Útoky mého soupeře mi přijdou nějaké nepřirozené. Lišák je hotov a přebírá si mého soupeře. Po pár výpadech zjišťuje: "Vždyť je to levák!" Levák nelevák, každých deset bodů dobrých...
2. Vlajková skončila. Probíhá sčítání bodů. Vodník mě vyzívá na souboj. Nemůžu nepřijmout. Trvá to chvíli. Přeje si ještě jednou. Navazuji se a připravuji k boji. V tom mi na rukáv padá obrovská kapka vody a fáborek je v trapu. Magie! Upalte tu čarodějku! Kdyby v tu chvíli zaútočila, možná bychom vůbec nevěděli, že mě nestrhla ona... Že prý jsem zákeřný nebo agresivní, říkala, zatímco do mě mlátila jako do zaprášeného koberce... Pak jsem zaútočil a ona najednou bez jediného slova odešla. Nechápal jsem a šel jsem za ní. Vůbec jsem nevěděl, že jsem ji strhnul! Připadal jsem si jako blbec.
3. Dva z mých soupeřů se mnou letos chodili do tanečních! To, že známe "stejné chvaty", však znát nebylo. Jeden z nich byl ten levák, kvůli kterému jsem se vymáchal na louce.
Samochvála smrdí? Nesmysl, je nehmotná. Ledaže se chlubí někdo, kdo si nevyčistil zuby. Chlubení na papíře rovněž nesmrdí více než "bezchlubný text", inkoust pera nebo tiskárny nebude zápach nebo vůni vyjadřovat ani v budoucnosti... Je též důležité správně rozlišit vychloubání a vytahování. K hodnocení akce patří určitě i vlastní hodnocení úspěch / neúspěch.
Nezačal jsem nejlépe: V oslabení jsem byl přidržen a stržen. Modlil jsem se za co nejrychlejší bezproblémové otočení skóre a povedlo se. Moc jsem se radoval z každičkého bodíku. Nikdy jsem nezískal z přesilovky, to není můj styl. Většinou jsem sázel na první nebo druhý útok, pak už se musí stále více riskovat. Já jsem měl štěstí a z jedenácti férovek (kupodivu žádná holka) jsem prohrál jen tu s Myšákem. Celkem jsem za čistého času hry cca 5,5 hodiny dosáhl skóre 12:2. Na srazu jsem slíbil nemocnému Puštíkovi, že budu bojovat i za něj. Normálně prý mívá tak 10:2, takže se s ohledem na čas dá říct, že jsem úkol za oba splnil. Vlajky jsem moc nepočítal, ale bylo jich tak deset, některé s prémií nebo podílem na prémii. Vlajky ovšem nejsou toliko individuální jako souboje. Sečteno a podtrženo, jsem se sebou spokojen, tedy myslím si, že se můžu pochlubit.
Závěrečný hromadný boj neproběhl. Krom bojů s Vodníkem. Lišák, se kterým jsem nikdy nebojoval, protože jsme byli vždy ve stejném družstvu, mě odmítl. Myšák mě ignoroval (ne však Vodníka, před kterou dělal své tradiční scény o jejích uhrančivých očích - znáte to, ne?)! Kuba taky nic. Mimochodem, Kubo, onehdá to bylo takto: Při závěrečné bitce jsem celou dobu bojoval s jedním hopsajícím skrčkem, který mě stihl několikrát namlátit do zubů. Když jsem konečně zpečetil účet, zbyl jsi už jen ty. Přišel jsem k tomu tedy "jako slepý k houslím". Já pak nestrhnul Tebe, jak tvrdíš, ale Ty mě. Boj netrval dlouho, nýbrž velice krátce. Jistě se najdou nějací svědkové.
Jak to dopadlo? Inu, letos se sešla tři velice vyrovnaná družstva. Nakonec zvítězili Žlutí (hurá) rozdílem deseti bodů, tedy jednoho života, před Zelenými. V podstatě by se dalo říci, že je dobře, že jsem poslechl mrtvé spoluhráče a bránil jsem mnou přinesenou vlajku do poslední chvíle, přičemž jsem zneškodnil dva soupeře. V posledních pěti minutách jsem tak pro své družstvo získal rovných sto bodů! Ale vítězství je samozřejmě především dílem kolektivního úsilí. Nebýt například Jankova a Honzova úspěchu v souboji, zvítězili by Zelení...
Co mě štve? Že jsem asi přišel o švýcarák, který jsem si půjčil od ségry a který jsem několik hodin brousil na břidlici...
Odjezd byl chaotický. Mnoho lidí se hned sbalilo a vyrazilo do Dobříše na poslední autobus. Proto se také nekonala závěrečná bitka. Jestli zjistím, že tam někdo zůstal na vandr, tak vás zaškrtím. Martin totiž mě a Honzovi nabídl odvoz autem, ale museli jsme si do deseti minut zabalit všechen ten "brajgl" pod mokrými celtami! Nakonec jsme ale čekali my na Kubu a Martina, než se převléknou do suchého! Cestou jsme přibrali Janka, který vyrazil na autobus. V autě proběhly hody všeho dobrého, co jsme nesnědli. Pomalu jsem začínal v tom teple "vytuhávat", proto Martin vypnul topení.
Doma jsem se naložil do horké vany. Je zvláštní, jak moc jsem se těšil do vody, když jí v tom lese bylo tolik. Usnul jsem jak nemluvně. Teď, druhý den, mě molí stehna, hýždě, třísla, ramena, krk, záda - no snad všechno! Ale ne moc a hlavně nejsem tak unavený, jako kdybych nespal.
Bylo to moc fajn. Už se těším na příště.
Ve skutečnosti to bylo Ferdo onehdá takto: Bojoval jsem při závěrečné bitvě jako lev, strhnul jsem kdekoho, dokonce i Lišáka. Ty ses celou dobu pachtil s tím svým skrčkem, pak jsi přišel, celkem dlouho jsme bojovali a nakonec jsi mě strhnul. Svědky bych si na to jistě taky našel.
A když už jsem v tom, musím se taky pochlubit svým skóre: v první hodině 7:0, což zapříčinila hlavní první hromadná bitva (5 stržených). Za celý zbytek hry jsem měl skóre 3:4 (negativní!), až pak zase v poslední hodině 9:0. Celkem tedy 19:4, což zní děsivě, ale když se podívám na 3:4 během střední části hry...
Notýsky jsme s Lišákem ještě nestihli zpracovat, takže skóre je dosud neautorizované. Nicméně v příštím Clavisu se máte na co těšit, uděláme kompletní statistiky.
