Minnehaha

Vlčáci

Paráda

Společné

Symbolem moci na měsíc prosinec je Bára a Lochness.

Uzávěrka lednového Clavisu je v neděli 5.1. (Posunuto kvůli prázdninám, mějte však na paměti, že Clavis vychází už 9.1.)

Schůzky oddílů v roverské klubovně:
Světlušky Parády - čt 16:30 až 18:00
Vlčáci - út 17:00 až 19:00
V tuto dobu nechoďte v žádném případě do klubovny, narušujete tím program schůzek!!!

Povinností symbolu moci je odevzdat Ferdovi seznam akcí na další měsíc (pokud je to možné, tak i na dva - především kvůli tělocvičnám) nejpozději v den uzávěrky Clavisu!!!

Zdroj: www.observatory.cz

Měsíc lze na večerní obloze pozorovat od 10. do 21. prosince. Nejvhodnější pozorovací podmínky nastávají kolem 11. prosince, kdy je Měsíc v první čtvrti. V tuto dobu totiž povrchové útvary na Měsíci vrhají zřetelné stíny. Tehdy, na rozdíl od úplňku (nastává 19. prosince), vynikne plastičnost měsíčního povrchu.

Z planet můžeme na prosincové večerní obloze okem pozorovat jedinou, zato tu nejkrásnější z celé Sluneční soustavy - Saturn. V dalekohledech hvězdárny lze pozorovat Saturnovy prstence, které vidíme z jižní strany a jsou značně rozevřeny, neboť jako nejširší se budou jevit už v příštím roce. Saturn snadno vyhledáme v souhvězdí Býka.

Z objektů hvězdného vesmíru lze pozorovat dvojhvězdy, hvězdokupy, mlhoviny i galaxie. Ty posledně jmenované pak zejména za bezměsíčných nocí, kdy neruší světlo Měsíce. Nejznámější z nich je galaxie M 31 v souhvězdí Andromedy, která je od nás vzdálená přes dva miliony světelných roků. Z dvojhvězd je zajímavý pohled na Castora ze souhvězdí Blíženců. Kulovou hvězdokupu M 15 můžeme najít v souhvězdí Pegasa a na otevřené hvězdokupy se můžeme podívat do souhvězdí Býka a Persea. Krásný pohled malým dalekohledem je zejména na hvězdokupu Plejády (Kuřátka) v Býku, která je dobře viditelná i pouhým okem. Dalším pozoruhodným objektem je i Velká mlhovina v souhvězdí Oriona.

Předpokladem k pozorování je vždy jasné počasí. Ke každému objektu je podán odborný výklad, v případě nepříznivého počasí se výklad soustřeďuje na přístrojové vybavení kopulí.

Dále je otevřena stálá expozice "Malá encyklopedie astronomie, historické hvězdářské přístroje".

Dne 22. 12. ve 2 hodiny 14 minut středoevropského času vstupuje Slunce do znamení Kozoroha. Nastává zimní slunovrat. Začíná astronomická zima.

(doplněno Ferdou o poznámky)

Úterý 19.11. 21:45 Lužiny

Konečně jsme všichni a se vším (pouze dojem) dorazili na metro. I když se mi zdálo poněkud bláznivější jít před srazem ještě na taneční, s ohledem na počet zapomenutých věcí se trocha času k návratu pro přihlášky a kartičky zdravotní pojišťovny opravdu hodila. Není jasné, jestli nás jede osm nebo devět. Na Smíchově se potkáváme s Mílou, která se poměrně rychle rozhoduje, a tak nás po chvíli v kupé pro osm sedí devět. Začíná cesta s jasným cílem: chata v Tufne dolině - Harmanec, Slovensko. Téměř "hvězdné" osazenstvo našeho kupé čítá Johny - oficiální vedení akce, Lochnes - cukroušek, vedení akce, Padák - zásobitel, nejseřvávanější člen výpravy, Bára - na každý den jiné kalhoty (nemělo tam být kalhotky!? - Ferdova odvážná a drzá poznámka bez sexuálního podtextu), Šákul, Janek, Pepsina, Rychlík a Míla, jejíž mamince jsme na nádraží museli slíbit, že se o Milunku budeme starat a že se nebude přepínat :-) (degenerace dnešní generace).

Nastává koloběh vlakové zábavy:... výčet toho, co kdo zapomněl... jídlo... řeči... kytara... pokus o spánek... řeči... spánek... hranice... Slovensko... máme zpoždění!!! Věta: "To si snad dělaj kůžičky," byla pravděpodobně nejčastější, kterou jsme mohli od Johny slyšet. V jednu chvíli jsme měli zpoždění přibližně o 45 minut, a tak bylo poměrně jasné, že autobus do Harmance nemáme šanci stihnout.

"Stanica Vrůtky, stanica Vrůtky." Tak tohle by v hlavě po třech hodinách uvízlo snad každýmu. Johny s Padákem šli stopovat a zbytci sedí v čekárně na nádraží. Naštěstí nic netrvá věčně, a tak za pár hodin už jsme všichni v chatě o dvou místnostech, vybalujeme a okoukáváme terén. Podle mě (a ostatní to určitě potvrdí) to tam bylo prostě úžasný! Všichni jsme byli utahaný (ten vlak je kupodivu utáhnul!), a tak program na středeční odpoledne a večer byl poměrně jasný...

První společné jídlo byla čtvrteční snídaně. Kdo byl přítomen, právě dostal záchvat smíchu nebo ještě nevěřícně kroutí hlavou. Padák prostě trochu nepropočítal jídlo... Bramborová kaše a nožička párku pro každého způsobila, že všichni hned po ránu vypadali dost naštvaně (vy děláte, jako kdybyste ho neznali...). Celý zbytek dne se nesl v duchu nadávek na dost nepodařenou snídani. Rychlík to celé shrnul větou: "Nejlepší zážitek ze Slovenska byla cesta, protože jsme měli všichni ještě svoje jídlo." Mimochodem, já bych neměla vůbec nic říkat, jelikož jsem se nákupu potravin účastnila také...

Ten den byla šílená mlha (tak to se tam pásly šílený krávy a kouřilo se jim od hub), a tak z výhledu do krajiny a z focení nebylo nic. Tak snad to bude při cestě na Ostredok lepší. V pátek ráno to opravdu vypadalo poněkud lépe, ovšem postupem času se to opět výrazně mění a poslední úsek cesty na nejvyšší vrchol Velké Fatry je docela hnusnej... Ještě na chvíli se zastavujeme na párek (tak vidíte, že se vám ta snídaně docela zamlouvala) a čaj v hotelu a potom se rychlejším tempem vracíme zpět. Noční cesta devíti lidí se čtyřma baterkama roklí dolů k chatě naštěstí skončila bez zranění, jen s pár promáčenýma botama. V té chvíli jsem si asi nejvíc říkala, jaký jsou ti kluci ohleduplní a hodní... (přirozená mužská vlastnost)

Teď přichází moje nejneoblíbenější část příběhu, kterou je úklid, balení a odjezd. Sobota probíhala přesně v tomhle stylu, jenom zpestřená o story "dvě salka jsou moc, tak ty tři zřeď" a Šákulovo rozdělávání ohně (to bych chtěl vidět). Padák se totiž snažil poněkud prapodivným způsobem vysvětlit Šákulovi, že tři salka jsou moc sladký, a tak koupil jenom dvě a ty naředíme, aby jich bylo tolik jako tři salka (??? - ještě jednou a pěkně po pořádku). Šákul (nejspíš aby v tom Pady nebyl sám) nemohl rozdělat oheň, nepomohla mu ani svíčka, kterou si prozíravě postavil do kamen a sekera se do dřeva pod jeho vedením taky moc nehrnula (se divím, že jste mu to dovolili). Ještě pár kol Palerma a...

Několik hodin po tom všem se loučíme na Lukách a já bych místo tý hnusný ranní mlhy v Praze radši byla na vrcholu Ostredoku (co je na mlze tak ošklivého?). Tyhle konce příběhů vážně nemám ráda...

Tak jsem si se zaujetím přečetl článek v minulém Clavisu o pěstovaní jinanu dvoulaločného (gingo biloba) a napadlo mě, že se podělím také o své zkušenosti.

Semínka jsem získal na jaře tohoto roku od jednoho pána, co se zabývá rozesíláním semínek exotických rostlin. Tedy rostlin u nás ne běžně pěstovaných. Gingo patří mezi velmi staré nahosemenné rostliny a je v tuto dobu již jediným zástupcem rodu. Někteří botanici jej dokonce řadí mezi jehličnany, což na první pohled lze těžko poznat, ale opravdu mají s těmito stromy více společného než s listnáči. To už ale jistě znáte, protože o jinanech v poslední době píší skoro v každém časopise. Je tedy pravda, že je to hlavně z důvodů jeho využití v lékařském průmyslu, ale aspoň se lidé dozvědí zas o něco více o našich rostlinách. Tedy o "našich" platí asi tak dvě století, protože tehdy byl dovezen do našich zeměpisných šířek.

Je to plně zimovzdorný strom, tak jeho pěstování v našich zahradách nečiní nejmenší problémy, ba naopak je tento strom doporučován na exponovaná místa, jelikož je trochu odolnější proti exhalacím. To jsem se ale rozepsal o něčem jiném, zpět tedy k tématu.

Ferda minulý článek v Clavisu psal o možnostech, jak sehnat semena a hlavně jak z nich vypěstovat malé semenáčky. V zásadě je vše tak, jak bylo napsáno, jenom bych se přikláněl k té druhé metodě. Jde o to, jak už víme, že tento strom roste v našich zeměpisných šířkách a tudíž jeho růst je podřízen cyklu, kdy období růstu střídá období vegetačního klidu. Semena na podzim spadlá do vrstvy listí přečkají nepříznivé období a klíčí až na jaře. Důležité je, že prodělají něco jako dozrávací proces, kdy se úplně vyvine jádro uvnitř obalu a rostlina pak může klíčit. Z toho tedy plyne, jestli chceme co nejvěrněji napodobit přírodní cyklus, tak semena stratifikujeme (tak se nazývá tento proces) ve vlhké vrstvě písku při teplotě zhruba v rozmezí 2-8 stupňů. Je vhodný třeba sklep nebo pro panelákovou generaci je dobrá lednička. To se ale nemusí setkat s pochopením rodičů, pak nezbývá než semena získat třeba od někoho jiného, který má větší štěstí. Doba může být přesně tak dlouhá, jak trvá zima. Na jaře dochází ke klíčení a rostliny pak nemají problém s narušeným cyklem.

Svá semínka jsem vyséval na jaře tohoto roku a prakticky od dubna jsou malé semenáčky venku na balkoně. Vyklíčilo asi 80 % semen. V této době už shodily listy a připravuji je na zimování. Nechám je venku, jenom je proti mrazům zakryji vrstvou listí, aby nevysychaly a neomrzly.

Ještě se vrátím k tomu způsobu, co Ferda popisoval jako první. Příroda je mocná čarodějka (nebo v této době bych měl napsat nemocná) a každopádně se může stát, že semena klíčí i takto připravena, určitě však je procento klíčivosti menší a navíc se může u rostlin vyklíčených vyskytnout nějaká anomálie. Třeba deformace, menší odolnost či nějaká genetická vada (tu samo nepoznáme hned, ale může se projevit v pozdějším věku případně až při dalším rozmnožování). Neříkám, že se to stát musí, ale pravděpodobnost je vyšší.

Tak snad jsem vás neodradil nebo příliš nevyčerpal a váš úmysl vypěstovat malé gingáčky se stane skutečností a někdy můžeme třeba vysadit les.

Pěstování stromů zdar!

Pozn. Ferda: Omlouvám se za mylnou informaci v minulém čísle v článku Jinan. Uvedl jsem, že semena jinanu jsou od samce. Tak tomu samozřejmě není. V botanické mi to ovšem tvrdila jedna zaměstnankyně, tak není divu, že jsem se nechal tak snadno přesvědčit!

Pozn. Kuba: Zástupce Pražské botanické zahrady (která byla zmiňována v minulém čísle) mi napsal zprávu v tom smyslu, že tato zahrada leží v pražské ZOO a že si to lidi často pletou. Bohužel nemám přesné znění zprávy teď k dispozici, tak jenom doufám, že jsem to ještě víc nezamlžil.

Jak všichni jistě dobře víte, v neděli 15.12. se uskuteční Předvánoční turnaj v šachu a v dámě. Předpokládám, že jste na tom podobně jako já a během posledního půl roku pro vás nebyla hra šachy prostředkem, jak si krátit svůj volný čas. Než vkročíte do turnaje, procvičte si tedy své šachové myšlení na tomto hlavolámku.

Pozice:

bílý: Kh3, Sh5, Jf8, pd6, pd7, ph6

černý: Kg8, Da5, Va6, Sa8, Ja7, Jc7, pa3, pb4, pb5, pc6, pd5, pe3, pe6

Bílý táhne a dá mat třetím tahem.

(S. Tkačenko, 1. pochvalná zmínka Šachová skladba 2000)

Pokud se ti podařilo tento úkol vyřešit, máš právo se radovat. Možná to byla skutečně dřina, ale povedlo se. Ozvi se mi a oznam mi výsledek, máš totiž jedinečnou šanci vyhrát pytlík bonbónů (zaplatím ho z vlastní kapsy)!!! Každý, kdo úkol vyřeší a výsledek nahlásí do neděle 5.1., bude zařazen do slosování o pytlík bonbónů, které se uskuteční před zraky roverské veřejnosti na příštím Clavisu, tj. 9.1. Jsem zvědavý, jestli se ve vás probudí soutěživý duch.