Vlčáci

Společné

Uzávěrka únorového Clavisu je ve středu 29.1.

Symbol moci mi i přes výzvu po uzávěrce Clavisu nedodal seznam akcí a i v minulém měsíci stála s ním spolupráce za bačkoru. Symbol moci si ani nenašel náhradu za Lochnesse a proto symbolem moci zůstávají Lochnes s Bárou. Doufáme, že se polepší!

Na 23.1. od 17:00 je naplánovaná schůzka, kde bychom měli začít domlouvat přípravu akce, která se uskuteční ke konci května (nejspíš ve dnech 22.-25.). Možná si říkáte, proč tak brzo. Hlavní důvod je ten, že se jedná o velkou celostátní propagační akci sdružení dětí a mládeže, kterou jen v Praze navštíví několik desítek tisíc lidí. Pro ty má být připraven atraktivní program ukazující, čím se dané sdružení zabývá, a lákající k činnosti v tomto sdružení (zde je třeba myslet hlavně na děti všech věkových kategorií).

Někteří z vás už na Bambiriádě byli, a tak víte, co všechno jsou různá sdružení schopná vymyslet a zrealizovat. V tomhle roce bude naše starost, aby Junák mezi ostatními organizacemi na pražské Bambiriádě nevypadal jako "chudý příbuzný". Když se na to podíváte z téhle strany, až zas tolik času nám na to vymýšlení a výrobu atrakcí nezbývá. Dobrá zpráva je, že na to nebudeme sami - společně s námi se na přípravě budou podílet i skauti z Prahy 6, podporu slíbila i ostatní střediska z Prahy 5.

Je to velká výzva, ale já věřím, že to zvládneme. Jako první krůček k úspěchu vás prosím, abyste všichni dorazili na lednovou schůzku a už do té doby zkusili zapřemýšlet, čím bychom mohli na Bambošce oslnit.

Těší se Marka

Je první den nového roku... procházím tichým, bílým Ferdinandovem... Je opravdu zima, "pomoučené" kopečky a větve stromů se třpytí v paprscích lednového sluníčka... A v téhle ledové kráse plynou hlavou nejrůznější myšlenky...

Některé z nich patří také těm, se kterými jsem mohla trávit poslední dny starého roku, a pochopitelně i těm, kteří teď sice ve Ferdinandovské chalupě spokojeně neoddechují, ale s nimiž jsem byla řadu loňských "chvil". A tak, ačkoli rozhodně nejsem příznivec velkých "patosů" na přelomu roků, se mi chtě-nechtě začínají jako film v duchu odvíjet některé obrázky, střípky z našich společných podniků.

Je tu obraz "fůry" lidí šlapajících (běžících? ?) novohradským krajem, společné pojídání lahodných pokrmů, vznikajících spolu s linoucími se vůněmi v lese u potoka... Naskakuje obrázek staršího data a já vidím "blázny" s dřevěnými autíčky, kteří běží potokem a pak poskakují na letní prosluněné louce... Teď jsme zase někde za Lipnicí a užíváme si opojení z právě náhodou objeveného lomu... Střih... Obraz sportovního nasazení na Krkovičkovském SVOTu... A hele, pár střípků kulturních - dvojičky hopkající polku, kroutící se při cha-cha a rumbě... Tady zas nadšenci hltající Dürrenmatta z balkónů Vinohradského divadla... A teď - co jen ten nezřetelný výjev může být? Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, vzniká vrcholové foto po zdolání Ostredoku... Střih... Civí na mě spousta trolů, které jsme pastelkami oživili na čtvrtečním Clavisu... Náhle místo obrazu je slyšet hlavně hromadný hlasitý smích - to jsou jen společné porady nad záludnými "klučičími a holčičími" otázkami, opět ve čtvrteční klubovně... Vizuální a auditivní vjemy doplní ještě čichové - vůně z pečení chleba na podzimkách... Rychlý transport ohně (i moje větrovka si ho dobře pamatuje!)... Film se zrychluje, pestré obrázky se jen krátce míhají, nestačím je všechny zachycovat...

Není to málo, myslím...vlastně je to pořádný kus cesty a rozhodně dobrý start! Taky vím, že žádná z těch společných chvil není samozřejmostí, proto za ně děkuji aspoň teď a takhle...

Přeju nám všem, aby tento film měl v novém roce řadu dalších dílů!!!

P.S. Velký dík patří našemu benevolentnímu redaktorovi, který tentokráte uzávěrku notně posunul, čímž možná toto číslo zachránil od "úplné neexistence" (může být vlastně neexistence neúplná??? ?). Vím, že to s námi nemá rozhodně lehké, tak jen věřím, že toto řešení musel v tomto roce podstoupit poprvé a zároveň i naposledy.

Nadpis mlčí o turnaji v dámě. Ten se totiž neodehrál a tato hra se stala pouze doprovodným programem. Hráli ji ti, kteří byli v šachách již vyřazeni a ti, kteří nepřišli hrát šachy. Věřím, že to nikomu z příznivců dámy nevadilo a že si zahráli alespoň tak dobře jako my šachisté. Proč se turnaj v dámě nehrál? Především se ukázalo, že je nereálné hrát souběžně oba turnaje a samotné hraní šachů je časově natolik zdlouhavé, že není možné stihnout odehrát ještě nějaký další turnaj. Několik hráčů muselo navíc odejít dříve. To se pak, bohužel, nedá ani vyhlásit, jak dopadl turnaj šachový... Nevybírali jsme (nejen) z toho důvodu ono zápisné 10 Kč a kromě jednoho obyčejného diplomku se neudělovaly žádné ceny. Na škodu to snad nebylo.

Jak vidíte, opakovalo se loňské finále, ale tentokráte odcházel jako vítěz Muwín. Mně jako poraženému nezbývá, než mu gratulovat, protože podal opravdu velice slušný výkon. Naše soukromá bitva trvala asi 1,5 hodiny! Zpočátku jsem si myslel, že to bude daleko rychlejší, to jsem totiž viděl v Muwínově obraně ohromnou díru. Počínal jsem si poměrně riskantně a udělal jsem chybu, kterou by dobrý šachista neudělal. Hra se tak přesunula na moji polovinu a můj král byl neustále atakován. Nakonec mi zbyly figury, se kterými se toho moc udělat nedá (věž, střelec a nutně také král). Přesto jsem spatřoval jistou šanci. Jinak bych to byl dávno položil. Jsem spokojený, že moje úvaha byla správná a myslím si, že nakonec si nebyl Muwín příliš jistý. Podařilo se mi přesunout figury k soupeřovu králi a hrozit mat (to je používaný šachový termín, znamená to reálně hrozit soupeři matem v blízkém tahu), jenže přišla chyba a to už se opravdu nedalo nic dělat. Proto jsem vzdal. Škoda, že se nedělal o finále zápis jako loni, ale upřímně bych litoval toho, kdo by to zapisoval. Minule šlo o to představit vám podstatu zápisu šachové partie.

To je můj pohled na turnaj jako hráče, ve kterém jsem se opřel především o finále. Ale to mohl místo mě hrát klidně někdo jiný. V prvních zápasech jsem totiž dělal chyb až příliš. Jako pro hráče je pro mě důležité, že u sebe cítím zlepšení v této hře (a vidím ho i u jiných). Jako organizátor jsem rád, že se mi podařilo získat nového příznivce této hry - Ťapa. To bylo totiž jedním z cílů tohoto turnaje. Já šachy neumím a proto je nebudu hrát? Jo, je to věc každého z vás, já vás nutit nebudu. Ale proč to nezkusit. Ségru jsem doma přemlouval, aby hrála, že nás bude málo. Nakonec ona sama přišla, a to mě hodně překvapilo, se šachovnicí v ruce a se slovy: "Pojď hrát!" A když jsem jí porazil, chtěla hrát znovu a znovu a bylo vidět, že jí to baví. Jenom doufám, že jí neodradila ta hloupá a rychlá prohra s Jankem a že si spolu doma ještě někdy zahrajeme. A třeba jednou dostanu na frak nebo mě aspoň hodně potrápí. Šachistu dělají zkušenosti. Tak co, přijdete příště také? Přijďte, určitě najdete alespoň jednoho rovnocenného soupeře.

Šachistům zdar!

V prosinci jsem vám nepsala, protože jsem nestíhala, a teď, po pravdě řečeno, to není o moc lepší... Ale statečně se probírám diářem dva měsíce zpět a snažím se vybrat věci, které by vás mohly zajímat. Hmm, o čem vám mám psát? Zjišťuji, že mám skautských akcí plný diář, ale málokdy jsou takové, že bych se tam s vámi potkala; dokonce většina nemá s naším střediskem na první pohled moc společného. Což je mi obojí trochu líto, ale co se dá dělat. Tentokrát pro zajímavost uvádím v závorce, na jaké akci jste možná zrovna trávili čas vy.

25.-28.10. Seminář pro vedoucí středisek (Podzimky)

Na tohle "školení" jsme vyrazili společně s Mílou. Celkem se zúčastnilo asi 30 lidí z nejrůznějších středisek: městských i vesnických, malých i velkých, bohatých i chudých. Hlavní témata byla tři: jak získávat a udržet dospělé, jak získávat a udržet děti, zdroje financování. Navíc jsme se zamýšleli nad tím, jak by mělo vypadat ideální, trvale udržitelné středisko. Nebudu to natahovat, bylo to velmi zajímavé a poučné (jsem zvědavá, jestli to teď budeme dělat líp, když jsme tak chytrý :-).

15.-17.11. Organizační a hospodářská zkouška (volejbalový turnaj + pietní akce)

Řeknu vám, že jsem se už pěkně dlouho neučila tolik, jako před tímto víkendem. Zkoušky, které jsem skládala, jsou obdobné jako vůdcovky, ale jsou zaměřené (kupodivu) na organizaci, hospodaření, řízení (dřív se jim říkalo manažerská zkouška). No, jsem zvědavá, jestli to budu umět líp, když je teď mám složené...

Bohužel se konaly v Olomouci, a tak jsem vám nemohla přijít fandit na volejbalový turnaj, ani jsem se nezúčastnila pietní akce k 17.11. Doufám, že mi to prominete, a děkuji všem, které se 17. listopadu zúčastnili.

29.11.-1.12. Společný víkend Prahy 5

Tohle byl můj zaručeně stochasticky nejvysmátější víkend za celý rok. Taky mi společnost dělali Johny a Rybča (ty se nejvíc stochasticky podílely na mé veselosti) a pak další skvělí lidičkové z našeho skautského okresu. Bylo to stochasticky příjemné, potkat se s nimi někde jinde než na schůzi... A co jsme dělali? Stochasticky hlavně hodně spali, jedli, pili, hráli hry a na kytaru, zpívali, byli na výletě, stochasticky tlachali i vážně debatovali. Bylo to veskrze stochasticky příjemné. Škoda jen, že tam nebyli taky nějací naši chlapi. Doufám, že všichni víte, co to je stochastický?! A jestli ne, tak co aspoň Okemova břitva, ha?

6.12. Polibek Múzy

Letos to byl velmi vydařený večer, který jsem strávila ve společnosti mnoha známých. Škoda, že tam nebylo taky víc vás. A jestlipak víte, že Špeny vyhrála cenu? Gratuluji!!!

7.12. Mikulášský seminář a Countrybál

Letošním tématem (jak jste si mohli přečíst v některém z minulých Clavisů) byla "Služba jako životní výzva". Mluvila tam spousta zajímavých lidí z různých oborů, od kterých bylo možno se mnoho věcí dozvědět a přiučit, bylo přínosné i jen poslouchat jejich zkušenosti a životní příběhy. Myslím, že jste o dost přišli.

21.12. "Výjezdní" středisková rada

Vyjeli jsme si k Bobrovi na Velkou ohradu. Schůze tentokrát trvala celý den a myslím, že to bylo velmi dobře. Měli jsme totiž dost času k probrání témat, která při normálních schůzích nestíháme. Takže jsme řešili obsazení a náplně funkcí ve středisku, problémy jednotlivých oddílů, výhledy do budoucnosti, akce na příští rok. Vyříkali jsme si i některé nejasnosti, které nám možná brání v lepší spolupráci. Mimo jiné jsme naplánovali společnou střediskovou schůzku s rodiči, která se uskuteční už 24.1. (přiveďte je taky), a jako prioritní akci, do jejíž přípravy by se mělo zapojit celé středisko (hlavně ti starší), jsme určili Bambiriádu (podrobněji viz článek Bamboška 03). Účast byla velká - celkem 16 (snad jsem na nikoho nezapomněla), poměr taky ušel - d:ch 11:5 (jmenovitě Alča, Bobr, Ferda, Ferda, Honza, Janek, Janina, Johny, Kirí, Křemla, Lišák, Marka, Míla, Můrka, Rybča, Špeny). Všem, kdo si v předvánočním frmolu udělali čas pro středisko, tímto velmi děkuji.

24.12. Půlnoční

Tímto se veřejně omlouvám všem, kteří mě po skončení mše marně hledali a mysleli si, že jsem buď zamčená v kostele nebo zamordovaná v parku. Ač to v této souvislosti zní divně, ráda jsem vás viděla!

Ještě stručně další skautské akce z mého diáře:

8.-10.11. ÚLŠ

11.11. ORJ

22.-24.11. Náčelnictvo

25.11. Pražský sněm

12.12. schůzka na Praze 6 - Bamboška

13.-15.12. Rádcovský kurz Prahy 5

Milý příteli,

dovoluji si Vás upozornit na chybu (z MÉHO pohledu vážnou) v článku o jinanu dvoulaločném. Hovoří se tam totiž o Pražské botanické zahradě ačkoliv se zcela zřejmě jedná o Botanickou zahradu Karlovy univerzity. Pražská botanická zahrada (tedy zahrada zřízená hlavním městem Prahou) se nachází v Tróji. Vím, že ke stejné záměně, k jaké došlo v uvedeném článku, dochází často i v "renomovaných" sdělovacích prostředcích. Jako náměstka ředitele PBZ v Tróji mě to samozřejmě mrzí stejně tak, jako to, že "Trojská" zahrada je stále velmi málo známa. Přitom se jedná o zahradu, která se již v odborných kruzích nejen v Evropě stala pojmem a která je dnes počtem taxonů (cca 22 000) řazena na druhé až třetí místo v Evropě! Spolehlivě bohatší sbírky má jen královská Kew Garden ve Velké Británii. PBZ v Troji pořádá také pro veřejnost pravidelně celou řadu osvětových akcí. Řadu dalších podrobných informací o zahradě naleznete na našich stránkách na adrese www.botgarden.cz. Byl bych proto rád, kdybyste na příštích stránkách Clavisu na záměnu obou zahrad upozornili a kdybyste zároveň tlumočili moje pozvání na zahájení příští sezóny do Tróje, kdy na záhonech rozkvetou tisíce druhů cibulovitých a hlíznatých rostlin z naší mimořádně bohaté sbírky.

S přáním krásného dne
Ing. Samuel Burian
náměstek ředitele PBZ pro věci botanické
mailto:sam.burian@botgarden.cz

Tento článek jsem napsal už dopředu a pak jsem si řekl, že ho do Clavisu nedám. Co mě přinutilo znovu změnit názor, je asi jasné...

Těžko ještě dnes hledat někoho, kdo by nevěděl, že jsem před nedávnem úspěšně složil vůdcovské zkoušky. Na následujících řádcích se budu snažit vylíčit, jaké ty čtyři víkendy byly a zda to pro mě bylo přínosem.

Někdy na začátku září jsem se snažil protlačit mezi zhruba třicítku vyvolených, kteří se zúčastní kurzu. Nakonec to vyšlo a já dostal pozvánku na první víkend do Červeného hrádku. Dorazil jsem na jedno nejmenované vlakové nádraží, kde se ze stejného vlaku vyrojila početná skupinka skautů. Seděl jsem ve špatném vagónu... Přivítali nás zde King-Kong a Rys, kteří tomu všemu šéfovali. Losem jsme utvořili čtyři skupinky asi po čtyřech až pěti členech (ne všichni přijeli) a samostatně vyrazili na noční putování do asi 12 km vzdálené skautské základny v Červeném hrádku. Cestou jsme měli zakreslovat a slovy popsat, jak to v reálu vypadá na místech v mapě označených, vymyslet pokřik apod. Především jsme se však měli seznámit. Stalo se. Na základně, to bylo asi tak hodinu po půlnocí, jsme dostali večeři (buřtguláš) a šli si lehnout do chatiček. Kluci a holky zvlášť (až na jednu nejmenovanou výjimku, usínat při mlaskání není nic moc).

Ráno hned po rozcvičce, na kterou se nikomu nechtělo (spíš se nám nechtělo vstávat - ani to by nebylo tak strašný, kdyby se tak nedělo už v 7:00), a snídani se rozběhl kolotoč přednášek. Hrůza! 50 min. přednáška, 10 min. pauza, většinou o hodně zkrácená (protáhnout se na židli, zeptat se na to, čemu nerozumím nebo co mě zajímá, dojít si na záchod, dolít si čaj - víc se dalo sotva stihnout). Mezi jednotlivými bloky přednášek bylo pochopitelně jídlo, na které opravdu nebylo proč si stěžovat. Vařil Havran (to není ten, kterého znáte) a ještě dnes se olizuji, když si vzpomenu na ty dobroty, které nám připravil. Pomocné práce při vaření a úklid kuchyně samozřejmě obstarávala služba, která se měnila s každým jídlem. Na škodě věci bylo pouze to, že bylo příliš málo času na to jídlo si vychutnat. A kdo si chtěl přidat (vyjma holek naprosto všichni), musel se lžící setsakra ohánět (jsem překvapen, že proti slovu "setsakra" nemá Word žádné námitky), což ovšem přinášelo nebezpečí, že ji polkne. Hlídačem času byl především Rys. Popoháněl nás při jídle, rázně utínal přednášky, ale sám pak tu svoji přetáhl. Přednášky skončily asi ve 23:00! Za tu dobu člověk zjišťuje, že skoro zapomněl chodit... Druhý den ještě další přednášky. Očekávaný konec byl asi ve 14:00. Balení, úklid a domů.

Tak nějak ve zkratce první víkend VK. Naprosto všichni jsme odjížděli s pocitem toho, že jsme tu byli zcela zbytečně. Jedinou pro zkoušku užitečnou přednáškou byl výklad o organizační struktuře Junáka, při kterém se Rys jako přednášející nemohl shodnout s Gogem a Kingem na tom, jak to teda je, takže jsme byli svědky nesmyslného dohadování. To, myslím, je velká chyba a ukázka toho, jak se nemáme jako vůdcové chovat. I kdo ví, třeba to bylo celé sehrané...

Druhý víkend se odehrával rovněž v Červeném hrádku (o týden později jsme tam jeli na Podzimky). Přinesl očekávanou přednášku z účetnictví. Dál už vás nebudu zatěžovat programem jednotlivých víkendů. Co mi vrtá hlavou je, proč se nám přednášelo o tom, jaká byla a jsou skautská vyznamenání, jak vypadají a kde se na kroji nosí. Jako by to bylo důležité. Ať se o to zajímá ten, kdo taková ocenění uděluje. Nebo heraldika - je to zajímavé a mně se to líbí, ale k čemu mi to sakra je při vedení oddílu? Stejně tak zásady kreslení prostoru. Na lesní škole budiž, ale proč tady, když podle organizátorů je na všechno míň času, než by bylo třeba? Proč nám na zdravovědě přednáší základy anatomie, když se to zkoušky vůbec netýká? V mnohém mi přišla náplň kurzu srovnatelná s čekatelkami, čekal jsem víc. Ačkoliv jsme hodně mladí, už nějakou dobu vedeme své oddíly. Přednášky měly úroveň, jako kdybychom se na tuto práci teprve chystali. To co dnes potřebujeme je všemožné papírování, právo apod. A tak to nevidím jenom já. Ale všechna čest pořadatelům, odvádějí v tomto směru hodně práce pro Junáka. Podivný to rozkol...

Zbylé dva víkendy se odehrály v Nymburce na základně Tortuga (obrovská vila, kterou tamní skauti dostali darem od českého emigranta, bývalého skauta, který teď žije v Kanadě "na vysoké noze"). Důležité je především to, že víkend poslední byl víkendem zkouškovým. Přijel jsem na něj až v pátek pozdě večer, protože jsem psal zápočet z fyziky. Nebyl jsem dobře připravený ani na fyziku ani na vůdcovky, jedno ošidilo druhé (kam jsem dal rozum?)...

V sobotu jsme se rozlosovali do dvojic, přičemž polovina psala písemky a polovina šla na ústní zkoušky. Já jsem šel na ústní, které proběhlo v pohodě. U Goge na metodice jsem si vylosoval otázku "Tresty a odměny" a nešťastně jsem se dostal ke klikování za sprostá slova. "To je v pořádku, ale co když ti řekne, že to neudělá? Najdi mi dvě řešení." Já v tu chvíli nevymyslel ani to jedno. A tak mluvil Gog a já poslouchal a vlastně se poučil. Odpovědi částečně odpovídaly mé oddílové praxi (částečně), a tak jsem to přesvědčivě odkýval. Zkoušku jsem dostal bez nejmenších potíží! Horší to bylo u Rychlonožky, která zkoušela "vedení oddílu". Vylosoval jsem si "Družinový systém". Zajásal jsem, protože to bylo předmětem mé písemné práce, avšak bylo to poněkud předčasné. Začal jsem, ale Rychlonožka mě přerušila a začala se ptát na něco jiného, takže byla celá moje kraťoučká příprava v trapu. Nechtějte vědět, na co se ptala. Já se jí snažil odpovědět, ale ona mě pořád přerušovala, že to není to, co po mě chce. To, že mě nenechá domluvit, mě neskutečně vytáčelo! S jejím názorem dosud nemohu souhlasit. Sympatie u mě rozhodně nevzbudila. Podpis do činovnického průkazu mi nedala s tím, že si ještě přečte tu mojí práci. Nakonec mi dala (ten podpis). Ostatní ústní zkoušky byly doslova "brnkačka".

Po obědě začalo písemné kolo. V kultuře a estetice jsem byl druhý nejlepší, akorát z opačného konce. A to jsem toho dost opsal, ale nejsem v tomto počínání sběhlý jako jiní... To že jsem opisoval, tím bych se asi chlubit neměl, ale mám se nechat "vyhodit" kvůli tomu, že nepoznám kdo namaloval ten a ten obraz nebo v jaké stavebním slohu je postavena tato budova nebo snad kdo napsal tu a tu divadelní hru? Nemám nic proti umění, ale prostě si nedokážu takové věci zapamatovat na delší dobu. Je fakt, že v některých oblastech mám mezery až příliš velké... Obdivuji Gryzzliho II - přestože je chemik, má neuvěřitelný všeobecný rozhled (u techniků to nebývá zvykem). Jen tak mimochodem na VK jsem se seznámil se studentem VŠCHT (tady je vidět, jak početné zastoupení máme v Junáku, vezměte si třeba naše středisko). Zdravověda, všichni jsme se zděsili, když jsme zjistili, že musíme mít alespoň 24b./30b. Opsal jsem pár chyb (já vždycky říkal, že se opisovat nevyplácí - věřte raději svému rozumu) a prolezl jsem těsně. Právo mi zamotávalo hlavu (samé §), ale obvykle byla správná odpověď ta nejdelší nebo ta, kde bylo dodáno např. "od 1.1.2003" (hodně se nás shodlo na tom, že to tak dělali)... Nebo byly ostatní možnosti úplně zcestné. Osudnou se mně málem stala historie, ač jsem si věřil. Odbyl jsem závěrečný úkol (celkově jich bylo asi 36) "Škrtni nesprávné tvrzení - "Skauting je:" Koho by napadlo, že co neškrtnuté tvrzení, to bod dolu. Možná kdybych poslouchal před rozdáním písemky... Dostal jsem 3-. Z účetnictví jsem neměl žádné obavy, ale ouha, v cesťáku jsem najednou nevěděl, kam co napsat. Něco jiného je, když si to čtete a něco jiného, když to pak máte udělat. No, nezbývalo mi, než to nějak vymyslet (a pokud možno správně). Měl jsem to dobře a protože to byla poslední zkouška, hodně se mi ulevilo. Mám to!

V neděli bylo obhajování písemných prací (na tu moji už neměl nikdo otázek, protože už si všichni přáli konec), pak slavnostní oběd (rýžová kaše s meruňkami) a balení a odjezd.

Tak jo, co mi to teda přineslo? Určitě jsem začal přemýšlet o některých věcech, které tíží oddíl Vlčáků. Poznal jsem lidi z jiných oddílů, kteří tyto oddíly vedou, a vyslechl jejich názory. Naopak jsem se přesvědčil, že i mé zkušenosti a nápady mohou být pro někoho cenné. Získal jsem kontakty, které se mně (a středisku) můžou někdy v budoucnu hodit. Můžu se teď obrátit i na někoho jiného, než na lidi z našeho střediska. Kdybych přemýšlel, ale to se mi moc nechce, přišel bych asi na víc kladů. Děkuji za to tedy všem pořadatelům, i těm méně oblíbeným, a všem ostatním, kteří kurzem společně se mnou prošli.

Bohužel to přineslo i hodně škody. Vím, že bych neměl zanedbávat školu, ale často jsem si nedokázal poradit jinak, než šidit jedno kvůli druhému a naopak. Oddíl Vlčáků se tak posunul na třetí místo v mém žebříčku povinností. A na tuhle třetí kolej mockrát vlak jménem Ferda nepřijel a když ano, byl to jen malý ufuněný vláček. Moc pomoci se mi nedostalo, ale je také pravda, že jsem ji příliš nehledal. Mrzí mne, že se často nemůžu spolehnou na lidi, kteří oddíl dělají se mnou. Bez jejich pomoci se ale neobejdu. Je ovšem moje chyba, že kolem sebe nedokážu organizovat tyto lidi a udržovat je v kontaktu. Už jsem to párkrát zkoušel, ale kam to vedlo? Chce to také trochu vlastní svědomitosti. Oddíl se teď v mé nepřítomnosti skoro rozpadá, je to doslova tragédie. Důležité je, že mám ještě chuť s tím něco udělat. Sám to však nedokážu. Možná že teď mám vůdcovky, ale otázkou stále zůstává, co bude dál...

Na závěr přeji všem oddílákům, aby jim jejich práce přinášela co nejvíce radosti. Také chci všechny upozornit, že jsem nechtěl odradit případné zájemce o složení vůdcovských zkoušek. Možná to tak nevyznělo, ale je tomu právě naopak. Jenom to raději zkuste o letních prázdninách. Pak si třeba nebude říkat, že to bylo "nutné zlo". A jestli mohu poradit, udělejte si vůdcovky co nejdřív. Názor některých lidí, že "ideální vedoucí je vysokoškolák, protože ten má na to čas", je zcela scestný. Nejvíc času máte právě teď, ač se vám to příliš nezdá.