Bude ze mě alkoholik?
Petra
V minulém Clavisu mě velice zaujal článek týkající se alkoholu. I když věřím, že to původně nebylo tak myšleno, vyplynulo z něj, že každý, kdo někdy ochutnal alkohol, se dříve nebo později stane alkoholikem. Po pravdě řečeno si myslím, že zapřísáhlý abstinent je v dnešní době úplná rarita, nechci říct přežitek. Já tedy alespoň nevím o nikom, kdo by se celý život natolik ovládal a nikdy se ničeho nenapil. Nehledě k tomu, že se mi zdá až poněkud přehnané stranit se alkoholu natolik, abych nemohla někomu připít vínem bez pocitu, že dělám něco špatného. A když už se někdo rozhodne aplikovat takto nekompromisní přístup, měl by se umět vyrovnat i s reakcemi okolí...
Po tom, co jsem až doteď napsala, vás možná překvapí, že sama sebe pokládám jednoznačně za abstinenta a to přesto, že nemám v úmyslu lámat něco přes koleno a nikdy se ničeho nenapít. Každý má právo si vybrat jak naloží se svým životem. Já jsem si vybrala život bez alkoholu, ale nepokládám se proto za nějakého mučedníka, spíš naopak. Jsem to já, kdo je ve výhodě a nemíním se toho vzdát.
Nemyslím si, že nepít alkohol vyžaduje nějaké zvláštní úsilí, dokonce ani ve společnosti, kde všichni ostatní pijí. Alespoň já jsem s tím nikdy neměla problémy a taky se mi nestalo, že by se mi někdo posmíval, že nepiji. Zrovna minulý měsíc jsem byla s naší mini třídou a lektorem na francouzštinu v hospodě, protože film, na který jsme šli do francouzského institutu, promítali až od půl osmé a ne od šesti, jak jsme si původně mysleli. Všichni si dali pivo, já si objednala džus. A nikomu na tom nepřišlo nic divného nebo tak něco. Na druhou stranu, kdybychom se bývali byli vešli do vinárny, pila bych úplně klidně víno a nemyslím si, že je na tom něco špatného. I alkohol se dá vychutnat. Určit barvu a vůni vína, spočítat jak dlouho vydrží nasládlá chuť na jazyku... Alkohol nemusí nutně znamenat opít se do němoty.
Na druhou stranu nesouhlasím s Kubovým názorem, že alkohol otevírá naše skořápky a ulehčuje projevení našich skrytých citů a myšlenek. Opilý člověk, vyjadřuje-li vůbec nějaké myšlenky, pak rozhodně ne převratné či nějak přínosné, a to jak pro něj, tak pro celou společnost. Je však možné, že Kuba tím myslel jakousi první etapu příjemného posezení. V tomto případě je však všeobecné sblížení následkem osobních vztahů a došlo by k němu podle mého názoru i bez alkoholu. Bohužel v dnešní době si lidé nedokáží ospravedlnit sami před sebou malé zastavení v tolik uspěchaném životě jen pro svůj dobrý pocit. Posezení u alkoholu jim paradoxně nepřipadá tak neomluvitelné...
Nemyslím si, že spasím svět a když si někdo rozhodne, že ze všeho nejvíc chce mít horší paměť, více úrazů, špatný postřeh, horší kondici, potíže v zaměstnání a celkově dost jednotvárný život – budiž. Já si ponechám svou svobodu...