Metla lidstva
Marka
Myslím, že k tématu, které se v minulém čísle objevilo hned ve dvou článcích a v tomto čísle v mnoha dalších, mám také co napsat. Asi nemusíte hádat, o jaké téma jde – je to alkohol. Hned na začátku musím říct, že to je dost riskantní, pouštět se do takovéhoto námětu v několika odstavcích, a tak se pokusím vám sdělit jen pár mých názorů a osobních zkušeností (rozhodně to nebude všechno, co si o tom myslím). Zavádějící zjednodušení bylo v obou minulých článcích – v obou se našly věci, se kterými lze souhlasit i které jsou (tak, jak byly vytržené) vyloženě nepravdivé. Obávám se, že ani já se takovému zjednodušení nevyhnu. Takže nejdřív má reakce na články Smíška a Kuby:
Nemohu souhlasit s tím, že člověk, který pije alkohol, ho bude pít dál a víc (Smíšek). V tomhle souhlasím s Kubou, že je řada lidí, kteří alkohol občas pijí, ale nejsou to alkoholici. Jsem to třeba i já. Na druhou stranu zase se Smíškem souhlasím v tom, že i sex se může stát znakem konzumu. Kdo tomu nevěří, ať se zajde podívat na film "Kids“ (ale je to drsné a do patnácti nepřístupné – myslím, že právem). Ani si nemyslím, že by právě alkohol byl vhodným způsobem k odkrývání mého pravého já a ani že by ten, kdo alkohol nepije, byl vždy považován za něco divného...
Veliká pravda je, že je zde spousta souvislostí a každý myslící člověk si musí v hlavě utvořit svůj postoj k tomuto jevu. Asi žádný názor nevznikne bez zkušeností, které ale mohou být různého druhu: někomu stačí, když slyší vyprávět zážitky z "opice“, někdo se spokojí s tím, když to vidí, další se opije do veselosti a někdo se musí zpít do bezvědomí, aby mu to došlo. To samozřejmě nese jistá rizika, pokud se člověku tento stav zalíbí (a ono zejména to pití s mírou je většinou velmi veselé). Další důležitou věcí je rodina a ostatní "sociální“ okolí. I když má každý svůj žebříček hodnot, má tendenci se s někým ztotožnit a obrací se nejvíc na lidi, kteří jsou okolo něj. Podle toho, jakou společnost vyhledávám, určuji si vlastně, jaké názory chci zastávat. Člověk si může najít svět, který mu dá mnohem víc než alkohol, ale v současné době je asi mnohem víc světů, které naopak pouze alkohol člověku nabízejí. Takovým hledáním asi bohužel projde v evropské společnosti většina mladých a změnit to je úkol na několik generací. Myslím, že je třeba začít s výchovou už od dětství – učit každého, aby si vytvářel svůj názor a nekopíroval okolí, učit toleranci k nepijícím i pijícím, pravdivě informovat a hlavně po celý život hledat pozitivní prožitky, ze kterých vzniká žebříček hodnot a nekonzumní životní styl.
Obávám se, že v nejbližší budoucnosti to ve společnosti jako celku nebude o moc lepší (spíš to bude horší) a asi těžko se nám podaří zachránit celý svět. Ale sebe navzájem "zachránit“ můžeme. Svým postojem můžeme ovlivnit své blízké a někdy i vzdálenější okolí. Pokud mohu na závěr dodat svůj osobní postoj: na 99,9% vím, že ze mě alkoholik nikdy nebude, i když mám s alkoholem jisté zkušenosti a určitě se v budoucnu při určitých příležitostech alkoholu napiju. Tak jistá si mohu být díky lidem, kteří jsou v mém okolí – nejvíc díky svým rodičům, díky vám a díky společenství Fons i dalším – a taky díky spoustě krásných "nealkoholických“ zážitků.