Názor zvenčí
Jana Háková

I když VŠE je naprosto šílená a anonymní škola, mám zde několik lidí, se kterými si rozumím a které považuji za své kamarády a kamarádky (ale není jich mnoho). Jednou z nich je i Jana, které jsem asi před měsícem ukázala a dala na přečtení nový Clavis. Obdivuji její odvahu a jsem jí moc vděčná, že napsala do našeho časopisu, i když nás vlastně nezná. Tady je její příspěvek k tématu alkohol:

Dostal se mi do ruky článek od Smíška o pití a nepití a od Kuby, který už se k tomu problému vyjádřil, a nemůžu nenapsat svůj názor.

Se Smíškem souhlasím dost, ale ne ve všem. Myslím, že spousta vět byla dovedena do krajnosti. Jako by alkoholikem měl být hned každý, kdo si třeba ťukne sklenkou jednou za rok o Silvestru. Doufám, že tak to myšleno nebylo.

Jsem ráda za to, co napsal Kuba, ale nesouhlasím s ním ve víc věcech. Konkrétně: "Člověk, který pije alkohol, skutečně často po určité míře ztrácí svoji důstojnost. V žádném případě však nepřestává být sám sebou!“ Uznávám, že ta lidská stránka si je ještě podobná (je sama sebou), ale člověk je už jiný. Snad nemusím psát, že alkohol omezuje motorické schopnosti, oslabuje funkce řeči, sluchu, zraku, porušuje centrum rovnováhy... A to mám věřit, že takhle vypadá člověk, když je sám sebou? Že neodhadne vzdálenost, že křičí, protože se neslyší, že se mu plete jazyk a tak? Ne, ani omylem! Je pravda, že určité množství alkoholu (ne moc a jak je kdo zvyklý) může člověka uvolnit. A dá se s ním "nenuceněji konverzovat a bavit se“, ale ani tak si nemyslím, že by odkrýval naše nejvnitřnější já. Promiň, Kubo, ale to by to Tvoje nejvnitřnější já moc uvnitř nebylo.

A taky dost dobře nechápu, jak to, že Kuba dost dobře nechápe, proč by Smíškův článek nemohl být o sexu. Neznám Smíška, ale asi vím, o co šlo, když sex přiřadila ke znakům konzumního způsobu života. (Jestli se seknu, Smíšku, promiň, ale tohle je můj názor.) Myslím, že chtěla vyjádřit, že nesouhlasí se sexem jenom jako s uspokojováním žádostí těla. Se sexem jako nevázanou a nezávaznou zábavou. Asi teď napíšu něco, s čím nebudete souhlasit, ale budu ráda, když vydržíte číst dál. Víte, že sex patří do manželství? Možná si teď myslíte, že jsem staromódní, nebo se smějete. Jenže muž a žena vnímají sex každý jinak. Žena potřebuje mít zázemí, jistotu, pocit domova, ne strach, že otěhotní, že se to někdo dozví, že ji ten kluk opustí. Všechen ten strach neexistuje (nebo by neměl existovat) v manželství. Předpokládám, že se dva lidi berou, když to se sebou myslí vážně. Muž tohle nepociťuje, a proto ani tak dobře nemůže pochopit, že pro ženu jsou tyhle věci důležitější než samotný tělesný akt. Spojení s mužem je pro ni hlubokým duševním zážitkem. Vzhledem k tomu, co jsem teď napsala, je konzumním znakem společnosti jakýkoli sex mimo manželství. To znamená i před manželstvím. Takže, Kubo, moc pro zasmání ta Smíškova poznámka nebyla. Rozdíl mezi ní a Tebou je, že ona je žena a Ty muž. Ona vnímá a cítí jinak než Ty. Proto muži nechápou ve všem ženy a ženy ve všem muže, protože byli stvořeni pro něco jiného. A záleží na jejich ochotě spolu komunikovat, aby si porozuměli.

Asi bych mohla pokračovat dál, ale už by se to až tak netýkalo vašich článků, proto raději skončím. A budu ráda, když budu vědět, v čem jste se mnou nesouhlasili.


Chápu
Kuba11

V minulém čísle jsem ve svém nejkonfrontovanějším článku napsal, že "Dost dobře nechápu, jak by mohl být článek o sexu.“ Teď – jak už název tohoto příspěvku napovídá – to chápu. Omlouvám se za velmi rychlou změnu názoru, ale předtím, než jsem viděl film Kids by mě to vůbec nenapadlo. Mimochodem, ten film je hodně moc dobrý a silnějším náturám ho vřele doporučuji.