Znáte to všichni
Míša
S chutí jsem si v minulém Clavisu přečetla snad úplně všechno, ale články Smíška a Kuby "Pijte vodu, pijte pitnou vodu a nepijte rum“ mě inspirovaly k napsání několika dalších řádek. Dva úhly pohledu, polemika, názor. Vážím si lidí, kteří mají vlastní názory a nemíním zde polemizovat, kdo má pravdu, to stejně uděláte každý sám. Pokusím se přidat třetí úhel pohledu. Nejsem abstinent a nevadí mi to, i když skleničku beru do ruky většinou jen ze společenských důvodů a když jdu s klukama na pivo, dávám si limču. Ani to mi nevadí a věřím, že jim také ne...
Znáte to všichni – přijde chvilka, je vám fajn, s někým si rozumíte, kápli jste si do noty, víte, že teď se nemusíte hlídat, můžete být sami sebou. Ven vytryskne vaše vlastní já (někdy se až divíte, kde se ve vás vzalo). Je vám nádherně – uvolnění, radost, bezprostřednost a otevřenost z vás přímo čiší. Máte chuť bláznit, zpívat, blbnout, někoho jen tak obejmout, tančit a kdovíco ještě. Většinou to i děláte, a jak se jednou rozjedete, strhnete další a další – ohromný zážitek z vlastní radostné energie, z úsměvů ostatních, ze vzájemné souhry a blízkosti. A nemusí to být jen skupinový zážitek, někdy, i když jste zrovna sami, můžete prožít něco podobného... Tušíte, o čem píšu? Znáte to všichni – bláznivá, hrábě – možná se to v našich roverských kruzích nazývá i jinak, hlavní je četnost výskytu – zážitky nezkalené žaludeční nevolností a zastřenou pamětí. O to tu jde! To je to, co občas všichni strašně moc potřebujeme, abychom se neutopili v každodenní všednosti. Nehledáme to jen my, ale snaží se o to všichni lidé.
Někdo si myslí, že mu k tomu pomůže alkohol, někdo se nechá zlákat jinou drogou, někdo propadne bezuzdému sexu. Vždycky je na začátku takového rozhodnutí touha nebýt sám, touha uvolnit se a být nevázaný a téměř vždycky se to alespoň na chvilku povede... To ostatní je až potom – kocovina, nehody, závislost – to už je "jen“ cena, kterou za tu chvilku "pohody“ s "dobrými přáteli“ zaplatíme. (Jen mám pocit, že občas někdo špatně počítá...) Polemizujeme často o tom, zda alkohol ano, či ne. Jsme dospělí nebo máme k dospělosti jen malý krůček. Jsme svobodnými lidmi, kteří žijí ve svobodné zemi. Máme na vybranou: řekneme-li alkoholu ano, bude to pro nás jednodušší a časem zapomeneme na všechny ty bláznivý hrábě, už to nepůjde být šťastný jen tak, jen pro hezký den a úsměv někoho, koho máme rádi, časem budeme méně citliví (něco nás bude možná míň bolet) a pro chvilku veselí budeme potřebovat štamprdli (nebo raději dvě)... Pokud se naučíme říkat ne a budeme o svém ne přesvědčeni, možná ztratíme pár těch, které jsme považovali za přátele, ale postupně se dokážeme otevřít, kdy budeme chtít a před kým budeme chtít, naučíme se být pány své nálady a přitom budeme vědět, co děláme a dokážeme vychutnat každou chviličku a ještě si vše pamatovat nejen do příštího rána...
Pro ilustraci: své zatím poslední hrábě jsem zažila v pondělí 7.10. Nastřádaly se z maličkostí: dopoledne za mnou do práce přišel Peggi a přinesl mi klíče od roverské klubovny – moc mě potěšil. V poledne přišel Tomáš – bývalý spolupracovník – a přinesl mi knížku, kterou jsem už delší dobu marně hledala – udělal mi radost. Uvědomila jsem si, že přes všechny ty zmatky a fofr v práci spolu pořád vycházíme a občas se snažíme udělat jeden druhému radost a to mě víc než potěšilo. A pak jsem vyrazila na Obvodní radu, která ... nebyla. A to byla ta poslední kapka denního poháru štěstí, ten přetek a byla z toho úžasná soukromá bláznivá... Lidi okolo možná kroutili hlavou, ale mně to vydrželo až do příštího dne...
A ještě dva "historické“ zápisy ze stavění v Častrově:
"Připadal jsem si skvěle. Fakt. Když jsem se vracel z Drážďan sám po poli, dělal jsem hejkala, přemety a vůbec blázniviny, cejtil jsem se prostě... Víc takovejch víkendů! Muwín“
"Ta boží nálada začíná opět stoupat, zhruba po půl roce. Věř, že když budeš mít náladu, budou všichni tací, jací jsou. V tom dobrém – všichni se zblázní radostí. Určitě. Ilči“
A další bláznivý? Vzpomínejte – a prožívejte další a další!
Na závěr několik slov o alkoholu, které napsal tibetský láma Lobsang Rampa (autor knihy Třetí oko a mnohých dalších):
Naší poslední zásadou bylo: "Varuj se alkoholu a drog.“ Opojné nápoje ubližují duši, zkreslují vjemy proudící stříbrnou šňůrou a poškozují mechanismus mozku, který je v pravém slova smyslu vysílačem i přijímačem současně a jehož úkolem je řídit tělo během života a přijímat vědění z onoho světa. Drogy jsou ještě horší, neboť jsou návykovější. Oddá-li se kdo narkomanii, zříká se všeho, o co v tomto životě usiloval, a dává se v plen umělým rájům alkoholu a drog. Razí si tím cestu mnoha a mnoha budoucích návratů na tento svět, dokud karma, které tento nadmíru hloupý návyk dal vzniknout, nebude splacena.