Hadi, háďátka, hadičky
Lišák

Třída: Reptilia Podtřída: Lepidosauria Řád: Squamata Podřád: Serpentes Nadčeleď: Henophidia Čeleď: Boidae Podčeleď: Boinae Rod: Epicrates Druh: Epicrates striatus.

Trocha odbornosti myslím neuškodila a nyní již převážně česky. Název nejčastěji používaný zní hroznýšovec šedý (pozor, ne hroznýš ani hroznýšek, to jsou úplně jiné rody). Patří mezi hroznýšovité hady, kteří se vyznačují několika typickými znaky, které je činí snadno poznatelnými: pravidelná podlouhle trojúhelníková hlava s úzkým krkem a hlavně mají vedle řitního otvoru dva "jakobydrápky“, které jsou pozůstatkem zadních končetin. Samozřejmě jako všude a ve všem platí i zde výjimky.

Ve vývojovém stupni jsou hroznýšovci o něco dál, než třeba užovky. Jenom tak vedle na vrcholu vývojového žebříčku jsou zmije. Hroznýšovci mají samozřejmě mezi teraristy slangový název, takže až uslyšíte o "striatech“, budete vědět, která bije.

Rod čítá pravděpodobně 7 druhů a mnoho dalších poddruhů. Celý rod se vyskytuje v povodí řek Střední a Jižní Ameriky. Přímo tento druh se volně pohybuje v několika málo lokalitách. Jejich počet již klesnul na několik stovek kusů. Jsou přísně chráněny (pár lidí bylo zabito při jejich "černém“ odchytu) a jejich lov je zakázán.

Hadi se dorůstají průměrně 2,5 metru, avšak při jejich malé šířce těla se "složí“ do úhledné hromádky, která by se vešla na talíř. Jsou to poměrně klidná zvířata, ale i přesto musíme dávat opravdu pozor, protože kousnutí bývají velice hluboká a bolestivá, nepočítaje následné komplikace při infekci. Jejich velké zuby se vyvinuly jako důsledek lovu ptáků (krátké a rovné zuby špatně pronikají hustým peřím). Žijí totiž převážně ve větvoví stromů kolem řek. Mají velikou sílu, dokáží se vymrštit za kořistí skoro celou délkou těla a často zůstanou viset za ocásek zatímco škrtí a požírají kořist.

Jejich základní zbarvení je tmavě hnědé s tmavšími nepravidelnými skvrnami a mnoha drobnými tečkami velikosti šupiny různých barev (červená, černá, šedá, bílá, nažloutlá, ...). Břicho – lépe řečeno spodní strana těla – je opravdově šedá po celé délce. Nádherný duhový lesk jejich kůže vynikne zvláště po svlékání.

V dospělosti žerou velké myši, střední potkany nebo menší kuřátka (pokud žijí v zajetí samozřejmě). Chovat se dají ve středně velkém vyšším teráriu s větvemi. V teráriu je nutné udržovat vyšší vzdušnou vlhkost a denně vyměňovat velkou mísu s vodou. Pod žárovkou (nebo jiným zdrojem) mají mít hadi možnost vyhřát se až na 40 °C. Ostatní části terária mají mít teplotu 25 až 33 °C. Ubikaci udržujeme maximálně čistou (odstraňujeme výkaly, nenecháme dlouho pobíhat potravu po substrátu).

Při splnění všech těchto podmínek jsou to dlouhověcí klidní chovanci našich terárií. Bohužel se pro nesnadný odchov mladých začínají hroznýšovci pomalu vytrácet i mezi chovateli. Přednost mají bohužel stále častěji komerční typy hadů a lidé dělající teraristiku pro obživu si nemohou dovolit energeticky a časově náročné hady. Nesnadný odchov totiž spočívá v tom, že mláďata do věku přibližně 9 měsíců nepřijímají samostatně potravu a je třeba přistoupit k násilnému krmení. Geneticky zakódovaná pachová stopa nedovolí malému hádkovi pozřít myší holátko (v přírodě na stromech myší holátka těžko najdou). Pro hada není důležité, jak kořist vypadá, ale čím je cítit. Proto se dá částečně i toto ošidit, pokud necháme holata myší nasáknout ptačím pachem. Ovšem jen asi 5 kusů z vrhu "nepřijde“ na podvrh (vrh čítá až 50 mladých).

Možná se toto vyřeší velikým počtem začínajících teraristů, kteří si snad uvědomí potřebu zachovat druh. Vždyť čím více jedinců bude mezi lidmi, tím víc se rozrůstá potenciální genofond pro případné vypouštění do přírody a tím už se snižuje počet odlovených zvířat z přírody.

Končím. Tímto se zaplétám do dalších problémů z toho plynoucích a mou myšlenkou bylo seznámit vás s hadem jako takovým. Za zmínku snad ještě stojí, že se vyskytuje červená forma Epicrates striatus. Tito hadi mají místo hnědé barvy čerenooranžovou a na spodní straně jsou oranžoví. Kresba zůstává zachována. Z vlastní zkušenosti můžu říci: "Jsou to opravdu pěkná zvířata a za tu "námahu“ při krmení to fakt stojí.“ Končím povídání o hadech a vstřícnost k jakýmkoliv připomínkám, dotazům či snad objednávkám už nepřipomínám (skoro). Loučím se...

P. S. Nic neslibuji, ale příště budou na pořadu chameleóni. Také neslibuji fotky, ale pokusím se je udělat tak, aby se daly použít i v černobílém časopisu. Ssssssssssssbohem.

P. S. S. (nebo jak se to píše, když je to jako podruhý) Vzpomínám si na jeden vtip. "Ssssssssem ti chtěla pomoct.“ Znáte ho? Tak to takhle jednou... Anebo ne. Někdy jindy. Ahoj.