V polovině ledna jsem byl v Pelhřimově na jednom maturitním plese. Bylo to neporovnatelné s plesy v Praze. Ani lepší, ani horší. Prostě něco úplně jiného. A první cena v tombole? Štěně. Nádherné, asi tři měsíce staré štěně. Problém byl v tom, že ho nikdo nechtěl. Nakonec se jedna holka, kterou jsem do té doby neznal, rozhodla, že si ho vezme. Další problém – co na to řekne maminka? Když jsme ho nesli mrazivou nocí ke Karle domů, tak jsme kromě vymýšlení "verze pro maminku“ mluvili i o tom, jak jsou lidé vůči zvířatům nespravedliví. Ne vůči psům, kočkám a podobné domácí havěti, ale vůči těm ostatním. Na celém světě se ročně vydávají miliardy dolarů, marek, liber i korun na to, aby se tahle havěť měla co nejlíp. A přitom jsou desítky a stovky dalších potřebných druhů zvířat ohroženy vyhynutím. Když druhy v naší, ale i světové přírodě začnou být jakkoli na obtíž, tvrdě se zasáhne a hotovo – bylo to potřeba. A lidé, kteří mají takový názor na psy a spol. jsou většinou postaveni do role odsouzeníhodných barbarů bez kouska citu. A víte, kolik takových podivných paradoxů kolem nás je?
Navzdory všem paradoxům vám přeju klidnější a úspěšnější rok než byl ten minulý. Řada z vás si za práci, kterou jste odvedli, ten klid a pohodu zaslouží.