Hadi, háďátka, hadičky
Lišák

Třída: Reptilia Podtřída: Lepidosauria Řád: Squamata Podřád: Serpentes Nadčeleď: Xenophidia Čeleď: Colubridae Podčeleď: Colubrinae Rod: Elaphe Druh: Elaphe taeniura

Pěkné že? Česky tato hatmatilka zní přibližně takto: plazi, šupinovci, šupinatí, hadi, Xenophidia, užovkovití, užovky, užovka, užovka taeniura. Opravdový český název vlastně nemá (doposud jsem se s ním nesetkal) zato slangových má několik. Nejznámější a nejpoužívanější zní "teniurka“. Celý rod Elaphe zahrnuje pravděpodobně 50 druhů (některé ještě čekají na své objevení).

"Elafky se dělí na americké (červená užovka), evropské (Elaphe longissima – užovka stromová), asijské (Elaphe taeniura) nebo na malé (Elaphe dione – užovka asijská dlouhá maximálně 1 metr), střední (Elaphe guttata (1,5 m) – známá "červenka“) a velké (Elaphe taeniura dorůstající se délky až 3 metry). Dále pak se dělí na jedovaté x nejedovaté, živorodé x vejcorodé, zimující x nezimující, ale také na náročné a nenáročné.

Tak dost všeobecných informací a nyní již konkrétně k druhu taeniura. Pochází z oblastí jihovýchodní Asie, kde se dosud vyskytuje v poměrně hojném počtu. Má několika barevně a vzorově odlišených poddruhů. Každý poddruh má přesně stanovený vzor a ti hadi, kteří mají netypické znaky, jsou kříženci nebo mutanti a správně by neměli být používáni k chovu. Každý správný chovatel se snaží zachovat co nejčistší linii daného poddruhu. Jednotlivé poddruhy nejsou stejně ceněné, z čehož vyplývá, že značné množství podvodníků zaplňuje trh geneticky nečistými jedinci, kteří třeba vykazují daný vzor, ale jejich potomci budou neživotaschopnými. (Kdo trochu rozumí genetice, jistě pochopí negativní dopad mnoha mutací na populaci.) Tímto se však zamotávám do jiného tématu, než který byl určen pro tento příspěvek.

"Teniurka“ se dorůstá přibližně tří metrů (výjimečně 3,5 m). Chováme ji ve větším teráriu s vyšší vrstvou substrátu (zem a kamínky) a velkou miskou na napájení. V zajetí se poměrně snadno rozmnožuje a to ji činí spolu s velmi atraktivním vzhledem žádaným chovancem pro domácí terária. Pořizovací cena 400 – 1100,- Kč (podle poddruhu) za čerstvě narozené mládě není v nynějším ceníku terazvířat nijak vysoká.

Užovka má štíhlou dlouhou hlavu nepříliš znatelně oddělenou od krku, tělo je dlouhé a štíhlé. (Při délce 190 cm měří 7 cm v průměru, hroznýši při té samé délce bývají 20-25 cm tlustí.) Má velmi krásný a rozmanitý barevný vzor a bohužel právě proto ho nedokážu popsat. Každá třetina hada je úplně rozdílná. Převládající barvy tmavě žlutozelená, černá, bílá, zelená a béžová vytváří fleky, čárky, pruhy (podélné i příčné) a prstence. Na konci ocásku vytváří velká zrohovatělá šupina charakteristický "nehet“. Tento znak nosí všechny užovky z této oblasti.

Jako potrava připadají v úvahu holátka myší (pro novorozeňata užovek) a později myši a potkani odpovídající velikosti. Jsou to velice rychlí a nekompromisní lovci, proto je potřeba se vyvarovat rychlých pohybů v jejich dosahu. Už při této velikosti (1,9 m) můžou způsobit půlcentimetrové tržné rány, které se špatně hojí. Vysvětlím ty tržné rány. Menší hadi se ruky bojí, proto jejich obrana spočívá v rychlém útoku a následném stáhnutí se zpět, kdežto velkému hadovi ruka velikostně a trhavým pohybem připomene kořist. Útok na kořist spočívá ve výpadu, při kterém se zakousne a aby sevření bylo dokonalé, trhne had v protisměru zahnutí zubů, poté mu většinou dojde omyl a škubáním se snaží osvobodit zuby hluboko uvězněné v kůži, mnohdy až v kosti. Následky tohoto omylu, který si můžeme způsobit jenom a jenom my sami, vám snad nemusím popisovat.

Jinak pokud chovance nebudete zlobit, tak se vám odvděčí klidnou "povahou“ a dlouhověkostí.

Na závěr si vás dovolují pozvat na přednášku o plazech s ukázkou živých hadů a ještěrů (pavouků také). S největší pravděpodobností bude někdy v květnu (20.5.). Loučí se s vámi Lišák a jeho syčáci.

P.S.: Na slibované "chamíky“ jsem nezapomněl, pouze jsem je posunul do dalšího čísla.