Proč zrovna my
Lišák
Když jsem poprvé četl Joseho článek, tak jsem přesně věděl, co a jak chci napsat. Nyní už si tak jistý nejsem a lituju, že jsem první dojem nezaznamenal hned. Tak tedy: Ples byl fakt dobrej, dobrá muzika, lidi, tanec, zábava a dobrá atmosféra. (Jenom ta tombola zas nic, příště snad něco vyhrajem.) Teď mám tak trochu pocit viny, protože jsem to byl já, kdo našim lidem řekl, že jedem autama, jak jsme přijeli. Už je to asi jedno a já zřejmě tenkrát dost dobře nepochopil situaci.
A teď úplně z jiného soudku: Mám pocit snad úplně stejný z toho, co se týče blízkosti roverského společenství, jako ty, Jose. I přesto, že vás moc neznám a sám jsem mnohdy uzavřen jakékoli komunikaci. Dost dobře jsi nás odhadl (to není jenom můj názor). Myslím ale, že kousek zdravé rivality není nikdy na škodu, avšak pokud to zachází do nevraživosti a žárlivosti, tak teda opravdu nic moc. Máš pravdu, některé věci se přehání. Jestli je to kvůli volejbalu? Myslím, že ne! (Teď jsem trochu troufalý, že mluvím za ostatní, co hrajou, ale mám pocit, že hrajou ze stejnýho důvodu jako já.) Jestli je to kvůli "slávě“? Možná, spíš ano. Někdy je to těžký, když lidi, které jsou ti nejbližší, mluví o tom, jak jinde to funguje takhle a takhle a jak byli někde, kde to bylo lepší než tady. Nemám asi právo tohle psát, protože křivdím spoustě lidí. Každý má právo si vybrat.
Čtu po sobě tuhle slátaninu nedokončených myšlenek a spíš mám chuť mluvit, mluvit a rozebrat to ústně a z očí do očí. Třeba k tomu někdy dojde. Přeju všem roverským společenstvím hodně štěstí na vlastních – ale i společných – cestách.