Středeční tělocvičny jsou po maratónu volné. Na starost ji bude mít ten, kdo si ji napíše na IPU. Tělocvičny oddílů budou viset na IPĚ v klubovně. Symbol moci bude také na IPĚ. Účet na leden tvoří Myšák a druhého výherce vylosujeme v den nového Clavisu.

Uzávěrka únorového Clavisu je 25. 1. 2000 v klubovně nebo 26. 1. 2000 u Peggiho doma.

Chtěl bych Vám popřát moc a moc krásný nový rok. Hodně štěstí, zdraví a lásky. (Lišák)

zpět na začátek stránky

Vánoce musejí být opravdu velmi magickým svátkem. Tisíce lidí, kteří celý rok o kostel nezavadí a o duchovních mluví téměř nepřátelsky jako o fláternících, se najednou hrnou ke kostelům jako vyměnění. Tahle mánie postihuje každoročně i náš roverský kmen. Omlouván se všem, u kterých je to s vírou v Boha nebo jakoukoli libovolnou osobu jinak než tady tvrdím. Ale skutečně příliš mnoho přívětivých slov vůči věřícím přes rok od nikoho neslyším. Kde se tedy najednou bere ten sentiment a obměkčení srdcí a ochota vyslechnout si kázání v kostele?

Před štědrovečerní půlnocí jsme se doma sebrali a pomalu se procházeli mrazivou nocí. Zašli jsme na návštěvu, popovídali si a pak jsme se vrátili domů. A bylo nám spolu dobře. A to vůbec nejsme ateistická rodina.

zpět na začátek stránky

Čas na hodinách ubíhá tím pomaleji, čím blíž jsou tyto hodiny ke gravitačnímu poloměru. To znamená, že libovolný proces probíhající v blízkosti černé díry by vzdálený pozorovatel viděl zpomalený.

Z jeho hlediska jsou např. zpomalené kmity atomů, které vysílají světlo. Fotony vyslané těmito atomy k němu přicházejí "červenější", to znamená s nižší frekvencí. Tento jev, jedno z experimentálních potvrzení Einsteinovy teorie relativity, se nazývá gravitační červený posuv. Pro nás je důležitá ta skutečnost, že zpomalení běhu času a zčervenání světla je tím větší, čím blíž leží oblast, z níž záření vychází, k hranici černé díry (Schwarzschildově sféře). Čas se zde zpomaluje takovým způsobem, že na samotné Schwarzschildově sféře se běh času z hlediska vzdáleného pozorovatele jakoby zastavuje. Sleduje-li takový pozorovatel například pád kamene do černé díry, zjišťuje, že v blízkosti černé díry se kámen "zbržďuje" a k hranici černé díry dopadne po nekonečně dlouhém čase.

Obdobný obraz by uviděl vzdálený pozorovatel i tehdy, kdyby sledoval proces vzniku černé díry, tedy proces, kdy se pod vlivem gravitační síly samotná látka tvořící hvězdu hroutí k jejímu středu. Podle něho by povrch hvězdy prošel Schwarzschildovou sférou až po nekonečně dlouhém čase (anebo - řečeno jinak - hranicí černé díry by nikdy neprošel), jako by gravitační poloměr nemohl překročit, "zamrzl" na něm.

K zčervenání světla přispívá kromě zpomalení času způsobeného silným gravitačním polem ještě tzv. Dopplerův jev. Povrch hvězdy se od pozorovatele vzdaluje, takže na základě Dopplerova jevu má světlo (či jakékoli vlnění) vysílané vzdalujícím se zdrojem z hlediska pozorovatele nižší frekvenci.

Současný vliv Dopplerova jevu a zpomalování času v silném gravitačním poli má za následek, že vzdálený pozorovatel by viděl světlo vysílané povrchem hvězdy přibližující se k Schwarzschildově sféře stále červenější a méně intenzivní, takže hvězda by se pro něho stala neviditelnou. Její jasnost klesá k nule a nelze ji pozorovat žádným dalekohledem. Přitom toto ztmavnutí hvězdy proběhne pro vzdáleného pozorovatele téměř okamžitě (tj. v konečném čase). Například hvězda s hmotností Slunce zmizí vzdálenému pozorovateli během stotisíciny sekundy, jakmile se její poloměr zmenší přibližně na dvojnásobek gravitačního poloměru.

Povrch hvězdy "zamrzlé" na gravitačním poloměru není možné pozorovat v principu ani radiolokačními metodami. Rádiový signál vyslaný ke hvězdě by ke gravitačnímu poloměru putoval nekonečně dlouho a nikdy by se nevrátil k pozorovateli, který jej vyslal. Pro vnějšího pozorovatele hvězda zcela "zmizí" a její existence se připomíná pouze jejím gravitačním polem. Co se s hvězdou stane poté, co se zhroutí ke gravitačnímu poloměru, vnější pozorovatel neuvidí nikdy.

Jak to, že je zde řeč o rozměrech menších než gravitační poloměr, když proces smrštění ke gravitačnímu poloměru trvá sám nekonečně dlouho? Vždyť se právě řeklo, že hvězda "zamrzá" na rozměru rovné gravitačnímu poloměru. Kdy bude její poloměr menší než gravitační poloměr? Později než v nekonečném čase?

A zde jsme právě svědky jedné z nejpodivuhodnějších skutečností, kterou teorie relativity objevila, totiž relativity časových intervalů, jejich závislosti na tom, jak se pozorovatel pohybuje. Už ve speciální teorii relativity, kdy se vliv gravitačního pole nebere v úvahu, má jeden a týž proces různé trvání z hlediska různých pozorovatelů: hodiny na rychle se pohybující raketě odměřují čas pomaleji než hodiny, jež má při sobě pozemský pozorovatel. Tento jev byl spolehlivě ověřen bezprostředními fyzikálními experimenty. V případě pádu k černé díře se relativita trvání procesů projevuje udivujícím způsobem.

Představme si řadu pozorovatelů rozmístěných podél přímky, která je prodloužením poloměru černé díry, přičemž tito pozorovatelé se vzhledem ke středu černé díry nepohybují. Mohou například sedět v raketách, jejichž motory pracují tak, aby zabránily jejich pádu k černé díře. Dále si představme jednoho pozorovatele v raketě, jejíž motor je vypnut, takže raketa na černou díru volně padá. V průběhu pádu míjí tento pozorovatel nepohyblivé pozorovatele v jednotlivých raketách se stále rostoucí rychlostí. Pokud pád začal ve veliké vzdálenosti, rovná se její velikost v jednotlivých bodech druhé kosmické rychlosti. Blíží-li se raketa ke gravitačnímu poloměru, roste její rychlost k rychlosti světla. Je zřejmé, že rychlost běhu času se na volně padající raketě s rostoucí rychlostí rakety zmenšuje. Toto zpomalení chodu hodin na raketě je natolik veliké, že ačkoli z hlediska libovolného nepohyblivého pozorovatele potřebuje volně padající raketa k dostižení gravitačního poloměru nekonečně dlouhý čas, je přírůstek času, který tomu odpovídá, na hodinách volně padajícího pozorovatele konečný. Časovému intervalu, který je nekonečný z hlediska pozorovatele na pohyblivé raketě, tedy odpovídá konečný časový interval měřený pozorovatelem volně padajícím. Přitom interval naměřený pozorovatelem, který volně padá, je ve skutečnosti velmi malý. Co může být názornějším příkladem relativity času?

Literatura: Novikov, I. Černé díry a vesmír. Mladá fronta 1989. Ilustrace Miroslav Barták.

Doufám, že do příště máte o čem přemýšlet. Za měsíc nás čeká nebeská mechanika černých děr.

zpět na začátek stránky

"Na táboře se Mirkovi líbilo vše. Oblíbil si tábornický život se vším všudy, i s jeho záludnostmi, nad nimiž se již učil vítězit. Okouzlen čichal vůni smolného dřeva v táborových kamnech, rád se brouzdal do orosených jiter, rád poslouchal i kapky deště bubnující na plátno stanu. Miloval veselé zábavy, hry a romantické toulky po okolí..." (Foglar, J.: Pod junáckou vlajkou. Olympia 1969, str. 132.) Avšak na táboře nebylo na každých pět táborníků jedno umyvadlo a na chlapeckých latrínách chyběl pisoár. Přichází hygienik. Idyla končí...

Normativním dokumentem, který upravuje hygienické předpisy pro táboření, je vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČR č. 185 z roku 1990 a 445 z roku 1992 o zotavovacích akcích pro děti a dorost.

Tento text má svůj původ v době, kdy kromě unifikovaných "velkovýkrmen" pro sto nebo i několik set dětí nebyly jiné formy dětské rekreace běžné. S pádem monopolní PO SSM se vrací tradice skautského, indiánského a pionýrského táboření (srovnej: pionýr - první osadník v neobydlené krajině), které naopak preferuje malé stanové tábory (10 až 40 táborníků) pro uzavřenou komunitu dětí ze zájmových oddílů s celoroční aktivní činností. Stálé chatičkové základny charakterizuje zázemí v pevném objektu, kuchyň zařízená pro potřeby hromadného stravování, bojlery na teplou vodu, vykachlíkované sprchy, splachovací záchody, společenská místnost s televizí nebo kinosálem. Přírodní stanové tábory jsou naopak typické svou jednoduchostí, improvizací, úsporností plynoucí z dočasnosti, vedoucí a děti si budují tábořiště svépomocí a z omezených finančních zdrojů. Rozdíl je zřejmý. Přesto tu platí jeden metr na všechny a lze snadno rozpoznat, že předobrazem zmíněných vyhlášek byly chatičkové tábory. Protože výklad nepřipouští více variant, záleží pak jen na libovůli pracovníků hygienické kontroly, jak ortodoxně dbalí budou litery zákona a jestli po Vás budou na stanovém táboře vyžadovat podlážku, která pokrývá celou podlahovou plochu tepee (§13, odst. 2), trvalou nebo dočasnou stavbu pro sportovní činnost o výměře 1 m² na dítě (§13, odst. 4), noční osvětlení latrín (§13 odst. 7), 20 balení kinedrylu v lékárničce (příloha č. 1) nebo oddělené ubytování osoby činné při stravování, tj. jednoho z vedoucích (§16). Interval mezi jednotlivými jídly je nejvýše tři hodiny, a tak nelze lovit bobříka hladu... Pokud budou na vašem táboře shledány tyto a jiné závažné hygienické nedostatky, můžete dostat pokutu i 100 000,- Kč.

Těchto několik vybraných příkladů demonstruje absurditu toho, že jsou chatičkové tábory spolu se stanovými strkány do jednoho pytle. V žádném případě se nechceme vzdávat odpovědnosti za dodržování zásad osobní a kolektivní hygieny dětí! Měla by však být brána v potaz skutečnost, že míra hygienických rizik je přímo úměrná počtu táborníků a celkovému objemu zatížení tábořiště.

Proto požadujeme novelizaci vyhlášky Ministerstva zdravotnictví ČR č.185/1990 a 445/1992 Sb. o zotavovacích a jiných podobných akcích pro děti a dorost ve smyslu rozvolnění hygienických předpisů tak, aby byly respektovány základní charakteristiky stanových a chatičkových táborů. Požadujeme, aby byly vytipovány skutečně potencionální zdroje epidemiologické nákazy a hygienické normy odvozeny od pravděpodobnosti a míry hygienických rizik táborů v závislosti na počtu táborníků, délce akce a množství turnusů a formulována jednotlivá hygienická minima zvlášť pro každý typ dětské rekreace. U stanových táborů doporučujeme dvě kategorie: do třiceti a do padesáti osob.

Za tímto účelem byla sepsána petice, jejíž text je přílohou tohoto čísla. Pokud máte podobné zkušenosti a souhlasíte s námi, připojte se svými podpisy a dejte vědět i ostatním. Formulář a Vaše názory, prosím, zasílejte na adresu Mgr. Jan Voda, Na Folimance 15, 120 00 Praha 2, e-mail: voda@biomed.cas.cz. Jan Voda v Praze, 23.11. 1999

zpět na začátek stránky