Pane, snad byste se nebrečel...

Clavis 1 - září 2003

Tak se asi sluší, abych jako kapitán našeho týmu pronesl vítěznou řeč... Ano, bude to článek o Vlajkové.

Vážení přátelé, spolubojovníci. Přijeli jsme zvítězit a zvítězili jsme. Alča, Honzina, Kuba 11, Lentilka, Lišák, Můrka, Puštík, Ťap a má maličkost v barvách červené dokonce udělali rekordní výsledek. To opravdu není důvod k breku. Tak to je vše, co jsem vám chtěl sdělit a děkuji za pozornost.

No, ještě bych se vyjádřil z pohledu samotné akce nikoli výsledku. Když začnu úplně od začátku, tak jsem si dokonce začínal myslet, že se na žádnou Vlajkovou nepojede. Nakonec to vyšlo, i když mnoho lidí na poslední chvíli odvolalo, někteří se omluvit ani neráčili a tak dále a tak dále. Jak jsem ovšem prohlásil: "Když to bude za každého padlého rozvera jeden zkušený bijec formátu Puštíka a Honziny, tak je mi to šumák."

Ve vlaku jsme pročítali pravidla, abychom mohly vyreklamovat nesmysly, které tam podle nás byly. Ale ve výsledku, s odstupem, musím napsat, že i tak se to dalo hrát. Možná jsme byli trošičku málo přizpůsobiví a myslím, že jsme organizátorům lezli kapánek na nervy, ale je také pravda, že i oni byli velice nepřístupní k dotváření pravidel (v rozporu s prohlášením na jejich konci).

Nejvíc mi asi vadilo to, jakým způsobem byly vedeny kapitánské porady (každé dvě hodiny, to byla hrůza!). Podle nás by měla být hra přerušena a všichni by měli vyčkávat ve svém kempu příchodu kapitána, aby se mohli dozvědět případné změny pravidel apod. Taky mě zaskočilo, že kapitánské porady nevedl organizátor, ale když si člověk tuto skutečnost uvědomil, tak to bylo OK. Jenom je blbý, když se kapitáni zdržují hlasování, protože jim je to jedno a nic nechtějí řešit. Nejvíc to vadilo asi když se rozhodovalo o tom, jestli se přesune kemp hnědých, který byl ve strmém kopci mezi skalisky a balvany. Bezpečnost je přece to hlavní, ale vysvětlujte to... Jinak používání vysílaček, to je každého věc, jestli si myslí, že to do hry patří nebo ne, mně to nevadilo. Osobně si však myslím, že by měl mít každý stejné podmínky a hlavně, že to kazí náboj celé hry. Ale je mi jasné, že to kdekdo vidí jinak. Jiný kraj, jiný mrav. A to doslova. Místní hráči pojali hru jako nošení vlajek, setkání přátel... a asi to neberou až tak vážně. A na tom není nic špatného. Krom toho byli všichni jakoby smíření s tím, že modrý si kemp schovají tak, že ho nikdo za celých 12 hodin nenajde a vyhrají díky prémiím.

Hledání kempu modrých byla sama o sobě zvláštní kapitola. Jak většina z nás může dosvědčit, nevíce jsme si zabojovali do 15. hodiny a pak přišel nudný útlum, kdy jsme hledali ve špatné výseči, pak v té správné, ale přece špatné - kemp byl mimo ni. Pro mě a myslím, že i pro Lišáka přišlo zpestření alespoň na konci hry:

S vlajkami čekáme, až naši soukmenovci odlákají nebo zneškodní nepřítele a ono nic! Naši pryč, cizáci zůstávají a jiná cesta prakticky do našeho kempu nevede! Ležíme v mokrém listí u silnice a chytáme klíšťáky... Pár cizáků odchází, ale nezapomenou se zastavit hned u nás, aby si jeden zavázal tkaničku. Stačí, aby někdo z nich náhoně naklonil čelovku naším směrem a prcháme. Naštěstí se tak nestalo... Přichází další banda, o které jsme málem nevěděli a je div, že neslyší Lišákův "výkřik" na mě. Bílé tenisky nás mohou kdykoli prozradit, ale máme štěstí. Skupina odchází, na křižovatce je však stále rušno. Nezbývá již mnoho času do konce hry. Prcháme přes silnici a dolů k potoku, který brodíme (tohle byl můj plaán - brrr :-(). Zuby nám cvakají zimou, ale čeká nás dlouhý výstup k našemu kempu, takže se zahřejeme... Museli jsme to přejít! Začínáme pochybovat, jestli to stihneme. Blikačka (namísto svíčky ve sklenici mi připadá jako dobrý nápad, takže minimálně jedno plus Vlajkové) je otočená opačným směrem a nebyla vidět. V očekávání nepřítele rozsvěcíme baterky a vbíháme do našeho kempu. Jsme tam ovšem sami. Čas 23:59, stihli jsme to. Takže tohle a prvních pár okamžiků, kdy jsem s Kubou našel kemp mrtvých a on vynesl vlajku, zatímco já jsem úspěšně "vraždil", byly jediné mé opravdové zážitky během hry. Ale stály za to a víkend si zapisuji jako vydařený.

Závěr nás všech z týmu Clavis je takový, že příští rok rozhodně MUSÍME ZORGANIZOVAT zase jednou SVOJI VLAJKOVOU. Byla by však lež tvrdit, že se Vlajková nepovedla. Každá hra má své varianty, od místa k místu. A tyhle pravidla rozhodně nejsou špatná pro někoho, kdo je na ně zvyklý. Akce to byla rozhodně skvělá a organizátorům patří dík, protože díky nim se nám podařilo zmobilizovat síly a začít se po dlouhé době připravovat na jarní bitvu. Troufám si dokonce i tvrdit, že nám vyšlo počasí. Sice pršelo, ale ne moc dlouho a už vůbec ne tak, že by se nedalo hrát. Navíc pohostinnost organizátorů byla na jedničku a spali jsme ve srubu!

Ještě stojí za to vylíčit, jak jsem v pátek VĚDĚL kudy nás na tábořiště Nouzov dovést, ale netrefil jsem správnou odbočku ze Zásmuk (mapu jsem nestihl koupit, v Tesku byl v úterý vykoupený celý stojan!). Nikdo mi nevěřil, ale určitě by se našli tací, kteří se za mě postaví, že o udržení správného směru jsem povědomí měl :-). Mapa kterou pak Puštík vytáhl (!) to potvrdila. "Pořád na jih a 5 km" se tak protáhlo asi o 2 nebo 3 km. V táboře pak Slon kroutil hlavou, že jsme přijeli vlakem se dvěma přestupy, když prý jezdí přímý autobus. A všichni mě zavrhli! Po několikerém ranním budíčku z mého mobilu jsem byl na odstřel... Pak jsem prý "vylosoval blbou barvu a výseč - no, ta barva není tak špatná...". Cesta zpátky pak pro mě byla velkým ospravedlněním. Popojeli jsme na Slonovu radu autobusem do Kolína, odkud nás stál vlak stejně jako cesta tam (tj. 309 Kč). Popojet do cukrárny, kde na nás pohostili "zmrzlinou s příchutí salmonely" nás tak stálo 351 Kč! Ještěže to platí středisko... Jako jediný jsem si navíc zmrzlinu nedal a nemusel jsem ji vyhazovat do koše :-). Tak to už je asi opravdu vše.

zpětvpředdomů