Skáčou klíšťata ze stromů?

Clavis 1 - září 2003

Co myslíte? Skáčou nebo ne? Nebojte se, odpovědi se v tomto příspěvku určitě dočkáte. Hned na začátku se připravte i na trochu té odborné biologie, protože mým cílem je kromě jiného vnést do tohoto tématu, v rámci mých možností, trochu jasno.

Na to jaký je klíště prcek, tak je dosti výkonné - na člověka totiž může přenést nejméně osm různých nakažlivých nemocí. Kromě notoricky známé virové encefalitidy a lymeské borreliózy to mohou být ještě např. riketsióza, ehrlichióza, tularémie nebo Q horečka. Klíšťata jsou hned po komárech přenášejících malárii nejlepší přenašeči nemocí.

Jak k přenášení chorob dochází? Klíště má při sání zájem o krev. Ovšem jak jistě z hodin biologie víte, krev obsahuje hodně vody a o tu klíště z mnoha důvodů moc nestojí. Situaci řeší velmi jednoduše - přebytečnou vodu vylučuje již v průběhu sání spolu se slinami zpět do těla hostitele. A to je cesta pro přenos infekce.

Vývoj klíštěte.

Klíšťata se líhnou z vajíček. Teda klíšťata, to je samozřejmě nesmysl. Z vajíčka se vylíhne šestinohá larva a hned se začne shánět po krvi. Po úspěšném nasátí na prvním hostiteli, kterým je nejčastěji nějaká malá myška nebo její příbuzný, se svleče a přemění se v osminohou nymfu. Nymfa získala větší sebevědomí a tak jejím hostitelem a zdrojem krve je nejčastěji tvor typu zajíc nebo liška. Po úspěšném sání vývoj pokračuje přeměnou v dospělce. I dospělé klíště má osm nohou. Patří totiž tak trochu k pavoukům, do čeledi klíšťatovitých, podřádu klíšťat. Dospělce čeká poslední sání, které se odehrává především na všelijaké vysoké zvěři (srčí, jelení, dančí, mufloní) a nezbytné je zejména u samiček kvůli vývoji vajíček. Samci krev nesají.

Samičky po nakladení několika tisíc vajíček (nejčastěji kolem 3000) hynou. Vajíčka samičky kladou na listy různých rostlin na vhodná místa - klíšťatům se nejlépe daří v místech, kde je vlhko a teplo a to do výšky přibližně jednoho metru nad zemí (opravdu to nejsou stromolezci). Vedro na přímém slunci příliš nemilují. Dospělosti se dožívají asi tak 1-3% vylíhlých larev.

Nenašli jste ve výčtu hostitelů člověka? To je v pořádku. Klíšťata se po Zemi potulovala o něco dříve než člověk a tak ani dnes nepatří lidé k hlavnímu menu na jejich jídelníčku. Když už se ale člověk k hladovému klíštěti přiblíží, pak nepohrdne a rádo ho jako příležitostného hostitele využije. Obecně totiž platí, že během celého vývoje sají klíšťata krev z teplokrevných savců a jejich velikost (hostitelů) se v jednotlivých vývojových stupních zvětšuje. Na člověku tedy nejčastěji sají dospělé samice, které se chystají naklást vejce a zemřít.

Jak klíšťata vyhledávají hostitele.

Zapomeňte na pověry o tom, jak klíště sedí ve větvích stromů a rozhlíží se po krajině, aby ani jediný možný hostitel neunikl jeho bystrému zraku a ono pak na něj z výšky skočí a radostně se do něj zakousne. Tak to opravdu není.

Hlavními smysly klíšťat jsou čich, chuť a hmat a tyto smysly také ze všeho nejvíc využívají při vyhledávání hostitele. Zrak je smyslem poněkud podřadným. Ovšemže existují některé druhy, které mají vyvinuty primitivní oči a hostitele mohou vyhledávat na větší vzdálenost i zrakem. Takové druhy žijí např. na poušti. Ale zpět do českých luhů a hájů.

Naprostá většina klíšťat, včetně klíštěte obecného, čeká na budoucího hostitele v záloze. Klíště obecné má pouze světločivné buňky a s jejich pomocí dokáže rozlišit tak maximálně světlo a stín, nikoliv pohyb. Takže jak nás najde a zachytí? Centra pro fyzikální, chemické a mechanické podněty má umístěny na svrchní straně chodidel 1. páru noh a také na vrcholku makadel. Tyto smyslové orgány jsou poměrně složité. Zjednodušeně řečeno vnímá klíště podněty pomocí smyslových brv, které podle své funkce registrují buď vjemy čichové, chemické nebo mechanické. Pomocí těchto receptorů je klíště svojí oběť schopné zaregistrovat na vzdálenost 1-2 metry. Přitom vnímá např. zvýšenou koncentraci oxidu uhličitého, pachy oběti, zvýšenou teplotu a vlhkost kolem hostitelova těla nebo jemné chvění vzduchu a vegetace způsobené jeho pohybem. Docela dobré na takového drobečka, ne?

Jak a čím klíšťata sají krev.

K sání mají klíšťata vytvořený speciální ústní orgán, který je jejich typickým morfologickým znakem. Tento speciální ústní orgán se jmenuje hypostom a klíšťata jsou díky němu velmi dokonale vybavena k přichycení na hostiteli a k sání krve. Je to takový vyztužený miniaturní chobotek, který je zvenku plný ostrých a zpět namířených zoubků. Tyto zoubky jsou umístěny v příčných řadách (to je vidět i na obrázku), takže žádná šroubovice - doporučovaný způsob odstranění klíštěte otáčením proti směru hodinových ručiček tedy nemá příliš opodstatnění. Vhodnějším způsobem je spíše vyviklávání do různých směrů.

Uvnitř hypostomu je žlábek a v něm jsou umístěny malé klíšťky (chelicery). Ty jsou vysunuty ven a s jejich pomocí se klíště přichycuje na kůži nebo srsti hostitele. Když najde vhodné místo k přisátí, zahákne klíšťky na povrchu kůže a začne je zasouvat (zatahovat) dovnitř do hypostomu. Jak klíšťky postupně mizí uvnitř hypostomu dochází k jeho postupnému zabodávání a zasouvání do kůže a sání krve může začít.

Touto promyšlenou úpravou ústního ústrojí ovšem přizpůsobení klíšťat k sání krve zdaleka nekončí. Dalším důležitým přizpůsobením je změna trávicího a zažívacího traktu. Žaludek a střevo totiž vytvářejí mnoho laloků a záhybů, které vybíhají až do nohou a umožňují tak přijmout velké množství krve. Když už jsem na to narazil - co je to velké množství? Větší druhy klíšťat přijmou během jediného sání 0,6-1,2 gramů krve, no a takové klíště obecné o kterém to je ze všeho nejvíc 0,2-0,6 gramů krve. Krev je myslím jen o málo těžší než voda, takže zhruba to odpovídá i množství v mililitrech.

Ovšem určitě už vám vrtá hlavou problém "kůže" klíšťat. A velmi správně. K čemu by byl roztažitelný žaludek a střevo, když by to nebylo kam roztahovat? I tělní pokryv klíšťat (jmenuje se odborně integument) je jemně zvrásněný a po roztažení jednotlivých záhybů umožňuje klíšťatům výrazné zvětšení objemu těla a to dokonce 80-120krát. Můžete si to představit třeba jako takovou tahací harmoniku. V klidu není tak široká, ale když ji roztáhnete, všechno je jinak a prostor uvnitř se také několika násobně zvětší.

Jak se tělo brání.

Jsme bez šance na obranu? Jasně, že ne! Máme mechanismy vyvolávající srážení krve nebo neprostupnost cév. Ale to by nebyl správný parazit, kdyby nevymýšlel, jak nás obelstít. Sliny klíšťat obsahují látky bránící srážení krve a také látky s anestetickým tedy znecitlivujícím účinkem. Ve slinách některých klíšťat jsou dokonce látky způsobující ochrnutí svalstva končetin a trupu. Ale ani přesto nejsou hostitelé klíšťat včetně člověka bezbranní. Po opakovaném sání totiž může vzniknout určitá odolnost, která se projeví např. zpomalením sání, nižším množstvím vysáté krve a také určitou odolností vůči případné infekci ze slin klíšťat.

Na tomto místě se zmíním také o očkování. V současné době u nás existuje možnost očkování proti klíšťové encefalitidě, tedy proti virovému onemocnění. Očkuje se inaktivovaným virem a to postupně ve třech dávkách. Po první dávce ještě chráněni nejste a to v podstatě ani malinko. Teprve po druhé dávce, která následuje obvykle po jednom až třech měsících od první, se v těle vytvoří protilátky. Ty vás ochrání s 90%-ní jistotou po dobu jednoho roku. Pro stoprocentní ochranu je nutné po 9 až 12 měsících od druhé podat ještě třetí dávku. Ta vás ochrání po celé tři roky. Pak už stačí vždy jediné přeočkování a další tři roky jste před virem klíšťové encefalitidy chráněni. Co z toho také vyplývá? Nejlepší doba pro zahájení očkování je v říjnu nebo v listopadu, tedy na podzim, hned jak klíšťata zalezou k zimnímu spánku a nehrozí jejich přisátí. Pak totiž budete v další sezóně chránění prvními dvěmi dávkami a následující zimu si necháte aplikovat i třetí očkovací dávku. Zjistěte si také, zdali a jak moc přispívá na toto očkování vaše zdravotní pojišťovna. Velmi často nějaký ten příspěvek pojišťovny ve svých nabídkách mají.

Klíště obecné (Ixodes ricinus)

• klíště obecné patří do čeledi klíšťatovitých a podřádu klíšťat
• Znaky:
  tělo je černé
  délka 0,2-0,3cm, plně nasátá samice až 1,1cm
  saje na teplokrevných obratlovcích
• Biologie:
  vajíčko - larva - svlékání - osminohá nymfa - dospělec
  každá larva, nymfa, dospělá samice musí min. 1x sát, aby pokračoval zdárný vývin
  přisáté zůstává několik dnů
  samičky po nakladení několika tisíc vajíček hynou
  dospělosti se dožívá pouze 1-3% vylíhlých larev
• Ostatní:
  je to kosmopolitní druh (setkáme se sním po celém světě)
  přenáší řadu chorob (encefalitida, borrelióza, tularémie)

Jak poznat nákazu.

Co si budeme povídat, nejlepší je se nenakazit a zůstat zdravý. Když už ale na sobě objevíte klíště a úspěšně ho odstraníte, dejte si tu práci a několik dnů nebo týdnů sledujte místo přisátí a také svůj zdravotní stav.

Horší varianta je klíšťová encefalitida, která bez patřičné léčby vždy končí smrtí a někdy je smrtelná i přes veškerou snahu lékařů. Příznaky této nemoci se objevují asi po dvou týdnech od infekce, tedy od přisátí klíštěte. Hlavními příznaky jsou úporná bolest hlavy, horečka, třes, nevolnost a také zvracení. Vaše nebo lékařovo podezření může bezpečně potvrdit nebo vyvrátit pouze laboratorní vyšetření. Budete-li nakaženi, počítejte s pobytem na infekčním oddělení nemocnice a s léčbou vysokými dávkami antibiotik.

Lymeská borrelióza je zákeřná zejména dlouhou inkubační dobou. První příznaky se totiž mohou objevit až třeba po deseti letech od setkání s infikovaným klíštětem. U této nemoci je proto zvláště důležité sledovat po odstranění klíštěte místo vpichu. O infekci svědčí červená skvrna kolem místa přisátí, která se pomalu zvětšuje a nakonec začne od svého středu blednout až do úplného vymizení. Obvykle je tato fáze provázena také zvýšenými teplotami a bolestí kloubů, ale obojí záhy vymizí, stejně jako zmiňovaná skvrna. Po mnoha letech se problémy vrátí v podobě chronických zánětů končetin, nervů nebo i srdečního svalu. Nepodceňujte proto žádné kousnutí. K bezpečnému odhalení borreliózy jsou opět nutné laboratorní testy a k léčení kupa antibiotik.

Literatura: 1) Deníky Bohemia, 15. 5. 2004; 2) Reichholf-Riehmová, H.: Hmyz a pavoukovci. Ikar Praha, 1997; 3) Živa 2/2002 (fotografie samičky klíštěte obecného připravené zaútočit a ústrojí samičky klíštěte obecného přizpůsobené k probodávání pokožky hostitele a k fixaci klíštěte v jeho kůži).

zpětvpředdomů