Doteky...

Clavis 1 - září 2003

Začíná to vypadat, že letošní říjen bude krásně smutný. Už teď když se podívám z okna ven, vidím pomaličku opadávající stromy, lidi v kabátech (a to ještě v úterý měli trička s krátkým rukávem a někteří dokonce sandále...) a podzimně šedou oblohu. V centru pomalu ubývá turistů a v půl osmé už je tma. Léto je pryč a sním přišel ten starý dobrý zaběhnutý řád. Asi na mě přichází podzimní melancholie a když se tak dívám po lidech kolem sebe, nejspíš nebudu sama.

V rámci boje proti trudomyslnosti jsem pro vás vybrala něco "lehčího" a to texty písničkáře Jana Vodňanského. Pod ruku mi totiž přišla sbírka jeho tvorby z let 1960-67 s názvem "S úsměvem idiota". S jejich skládáním začal už na vysoké škole a v roce 1963 se seznámil s hudebníkem Petrem Skoumalem. Spolu vystupují dodnes.

Vodňanský si dokáže úžasně hrát se slovy. Jeho texty působí lehce a nenuceně a člověk nemusí dlouhosáhle přemýšlet, co tím chtěl básník říct... Chvílemi se dokonce blíží Cimrmanovu absolutnímu verši. Třeba jako v tomhle kratinkém textu:

O otoman

Lesní panna
A pan Toman
Hádali se o otoman
"Ukradla jsi
otoman"
řekl Toman
kleptoman.

A nakonec jedna nočně toulavá:

Cesta beze stop

Přede mnou je cesta dlouhá
Cesta beze stop
Tma je jako v pytli
Sotva někde chytnu stop
Nic nejede silnicí
Tou nocí tajemnou
Jen dva vozy nade mnou
Malý vůz a velký vůz
Tou nocí tajemnou
Malý vůz a velký vůz
Tam jede nade mnou
Jede, jede a v tom voze
Jedou hvězdy po obloze
Jedou tmou
Do rána je cesta dlouhá
V dálku zakletá
Nikde není vidět auto ani raketa
Pročpak jsem se vydal tmou
Kterou nic nejezdí
Jen po mléčné dráze souhvězdí

zpětvpředdomů