Polovandr

Clavis 1 - září 2003

Snad se nikdo nebude zlobit, že píšu příspěvek až po uzávěrce, ale někdo ty stránky zaplnit musí...

V sobotu 4. října jsem vyrazil s Ivem, Davidem, Agentem a Pavlem2 na vandr. Nebyl to ovšem tak docela vandr, protože nocleh byl naplánován v chatě rodiny Kavanových. Už v úterý mě opět poléval pot, když jsem zjistil, že z vedení jedu jediný. Zkrátka zase nikdo neměl čas... Byl jsem ovšem rozhodnutý jet za každou cenu, i kdybychom měli jet jenom ve třech a připravit pořádný program. Trnul jsem tedy až do večera následujícího dne, protože ani Vlčáci se nejsou schopní na schůzce vyjádřit, jestli pojedou. Nu což, moje peníze za telefon to nejsou... Nakonec jsme vyrazili ve výše popsaném složení. Ještě předtím mně však zarazila nízká účast na páteční tělocvičně. Z roverů , kteří měli přijít jsem se mohl spolehnout jenom na Janka...

Cestou vlakem jsme probírali, jak vytvořit oddílové stránky na internetu, takže nám cesta rychle utekla. Pří zpáteční cestě nabyly naše představy konkrétnějších rozměrů a vypadá to, že se velké plány podaří uskutečnit. O stránky by se měli starat sami kluci, sestavovat je budou Ivo a Agent. S rozjedem nám snad pomůže paní Šmilauerová (maminka Michala - Agenta).

K nelibosti kluků, kteří chtěli jet přímo do Kožlan, jsme vystoupili ve Všesulech u Rakovníka a vydali ke zřícenině Krakovec. Cestou nás lehce šimral po tvářích slabý déštík. Nevím kdy naposled jsem si zapomněl pláštěnku, ale nebesa při mně stála a příchodem k první zastávce se mračna počala trhat. Přišli jsme akorát po skončení kastelánovi polední přestávky. O prohlídku měl zájem pouze Agent a já šel s ním. Ivo, David a Pavel2 se plácali celou hodinu před vstupem. Co jsem se s Michalem dozvěděl:

Označení hrad pro sídlo zvané Krakovec není vůbec přesné. Jednalo se o "vesnický barák", který byl vystavěn jako honosné sídlo Jírou z Roztok. Tento pán se mohl chlubit velkou přízní Václava IV. a byl velice zcestovalý. Proto můžeme na Krakovci nalézt prvky architektury ze všech koutů Evropy. Toto sídlo je tak unikátní gotickou stavbou na našem území a ve své době to údajně bylo nejluxusnější sídlo v Čechách. Obývala ho větev rodu Kolovratů, posléze Lobkowitzů, v 18. století po zásahu blesku vyhořelo a od té doby je opuštěné. Toto místo pak sloužilo jako tzv. "veřejný důl" a mnohé domy v blízkém i dalekém okolí jsou vystavěny ze zdí Krakovce. Dodnes se přesně neví, odkud pochází název Krakovec (jsou asi tři teze), ale původně je znám jako "Chalupka".

Stavba celého komplexu trvala podle dochovaných pramenů 2,5 roku. Dnes trvá největším odborníkům oprava jediné klenby asi osm let! Dokladem toho, že se nejedná o hrad jsou poměrně slabé zdi, které rozhodně nemohli být vystavěny za účelem obrany. Stavba se někdy označuje jako "přechod mezi hradem a zámkem". Sídlo zdobilo mnoho velkých oken, které mu dodávali dostatek světla, mělo vynikající větrací systém a k jeho vytopení na obytnou teplotu stačilo jen několik málo krbů. Dochovaly se tu "krakorce", což jsou podpěry pro pavlač.

Znáte-li pohádku "Ať žijí duchové!", tak právě toto je hrad, který skřítkové tak rychle opravili. Tím padly moje poslední iluze o existenci tak krásného hradu na našem území - všechnobyl jen filmařský trik... Točila se tam ještě jedna pohádka, ale neznám přesně její název: "?????? a Večernice".

Je-li vám název Krakovec přece jenom více povědomý, pak vězte, že právě sem byl pozván Jan Hus panem Janem Leflem z Ležan těsně pře svou cestou do Kostnice. Kazatelna, odkud Jan z Husi kázal je dobře patrná i z vnějšku sídla. (Původně jsem myslel, že je to záchod, ale bylo mi divné, že je podepřen kamenným sloupkem až k patě stavby. Záchod je přesně na druhé straně, Michal se mi potom smál...)

Mladík, který nás provázel, Michala neustále zkoušel, jestli si pamatuje, kdo nechal Krakovec vystavět. Nakonec jsem mu poradil, že může použít vstupenku jako tahák a kastelán ho pochválil za všímavost. Když prohlídka skončila, vyprávěli jsme kus cesty klukům, co jsme se dozvěděli. Přeháněli jsme a náramně jsme se při tom bavili. Celý "vandr" byl vlastně ve veselém duchu. Namátkou největší "seky", na které jsem si vzpomněl a kterým jsme se smáli:

• David zná cestu a říká: "Tady budou brody!" (poznámka: cesta vedla několikrát přes potok). Ferda: "Havlíčkovy Brody jsou úplně jinde... Leda bychom tady vymáchali Pavla." Michal: "Proč?" "Bychom pak měli Brody Pavlíčkovi."
• Michal vymyslel pátou variantu pro název Krakorce: "Vypouštěli tam krakeny..."
• "Tak kluci ochutnejte, co mám za baštu k obědu já, ať příště nevaříte takový blafy." (poznámka: Ferda se vytahuje) "Cos tam dal?" "Koupíš rajče, papriku... (výčet pokračuje)" Michal: "A nezapomeneš na tlustou kuchařku." Ivo se chechtá a vysvětluje: "Cha... já si představil... chacha... tlustou kuchařku... cha... jako ženskou... chacha..." Smějí se všichni.
• Ivův vtip: Rodinka na nudapláži. "Mami, proč to mají někteří páni mezi nohama větší?" "To je podle toho, Mařenko, jak jsou chytří." Mařenka si jde hrát a za chvíli se vrátí: "Mamí, tatínek je u sprch s nějakou paní a je pořád chytřejší a chytřejší..."

Bylo toho spoustu a Agent pořád chtěl, abych řekl něco vtipného. Došlo to tak daleko, že jsem zpíval (?) "vandrovní blues".

Michal mě podezříval ze lži, když jsem řekl, že budeme v chatě mezi 16. a 18. hodinou a bylo skoro šest. "Ale to jsem nevěděl, že budeš chtít na tu prohlídku, do 19. hodiny tam budeme." Nakonec jsme plán o fous nesplnili, protože v závěru nám David vnutil zkratku oklikou do kopce přes farmu...

V chatě jsme uvařili oběd a zahráli si nějaké hry. Plácaná do kruhu se nejdřív neuchytila, ale pak se klukům moc zalíbila. Naučili se to a dávali mi na frak! (poznámka: neobvykle upřímné Ferdovo přiznání). Po hromadném čištění zubů jsme šli na kutě.

Následující den se zhoršilo počasí, ale naštěstí jen krápalo. Na rozcvičce jsme oprášili "šestnáctku" (myslím, že je to ideální protahovací sestava, hlavně je dobře vidět, kdo to fláká). Po snídani začal organizovaný úklid a moje vytí nad Ivem. Nakonec jsme vyrazili ještě dřív než bylo v plánu. Zapomněli jsme v chatě mapu a tak jsem musel trefit cestu popaměti. Chybička se ovšem vloudila - autobus nejel z Kožlan, do kterého jsme se (k počáteční nelibosti kluků) vrátili 6 km oklikou, ale ze 3 km vzdálených Kralovic! Naštěstí jsem počítal s časovou rezervou a ve svižnějším tempu jsme autobus stihli.

Hodnocení akce dopadlo zejména vzhledem k nedělnímu počasí takto: Agent, Ivo, Pavel2, Ferda 2; David 1. Já jsem dal dvojku spíše kvůli slabé účasti roverů... Jinak to byl super (polo)vandr!

zpětvpředdomů