Jan Werich

Clavis 1 - září 2003

Musím říct, že mě vždycky myšlenky Jana Wericha velmi oslovovaly, když jsem ale přijela do Ameriky určitý respekt k Janu Werichovi a jeho myšlenkám se ještě znásobil.

Člověku, který je v cizině, se stýská. Stýská se mu po lidech, někdy po věcech, městech, po domech, zvířatech....ale také po nějakém tom hřejivém českém slovu. No a díky panu Werichovi se mi stýská trochu min. Nejdříve jsem objevila mezi mnoha cédéčky, které naše rodina vlastní CD Jan Werich v USA kde si povídá Jan Werich s jeho dcerou Janou o tom, jaké to bylo v době, kdy žil v Americe. Toto mě oslovilo nejen proto, že je to pan Werich, ale i proto, že jsem si mohla vyslechnout i jiné zkušenosti a pocity, které člověk má v Americe. No a protože se nám toto CD moc líbilo nadělili jsme si pod vánoční stromeček další dvě CD s panem Werichem v hlavní roli. Jsou to Forbíny vzpomínek 1.,2. Na těchto cédéčkách jsou nahrávky z besed Jana Wericha z 60. a 70. let. Jan Werich povídá o všem možném o divadle, o Voskovcovi, ale i o životě jen tak. Na těchto páscích je zachyceno mnoho velmi moudrých myšlenek.

No ale protože mně nestačilo jen poslouchat, dala jsem se i do čtení a otevřela knížku Jiřího Janouška Rozhovory s Janem Werichem, která stojí za přečtení. Werich v ní hovoří o divadle, o rodině, škole, období před druhou světovou válkou, smíchu, pohádkách, Jaroslavu Ježkovi o přátelství a nakonec i o smrti. Kromě velmi zajímavého a na pestré zážitky bohatého života pana Wericha, mě oslovila velká moudrost a pravdivost jeho slov. On sám o sobě napsal knihu Jan Werich vzpomíná...vlastně potlatch kterou mám momentálně na nočním stolku a každý večer ji s radostí otvírám.

"Když už člověk jednou je,

tak má koukat, aby byl.

A když kouká, aby byl,

A je, tak má být, co je,

A nemá být to, co není,

Jak tomu v mnoha případech je."

"Někdo chytrý pravil, že zjistit, co je to smích a proč se lidi smějou, je jako zjišťovat, proč je králík naživu. Zjistíte to, když ho rozpitváte - jenže to už není naživu. U živého nezjistíte, proč je živ. Leda u mrtvého - proč byl živ. A tak je to i se smíchem."

"Nadávání je příznakem slabosti. Nadává ten, kdo si nevěří. A protože si nevěří, chce druhého ponížit. Potřebuje to jako štamprli. Na kuráž a proti srabu, ve kterým zrovna je."

"Čemu říkáte vydařené manželství?" "Aby bylo až do konce manželstvím. To jest tím, čím bylo na počátku, ovšem relativně - s ohledem na věk. Jinými slovy, zohledněno Einsteinem. Protože s věkem jendy věci ustupují do pozadí a jiné vystupují do popředí. Jádro pudla je v tom synchronu. Ten je těžkej. Někdy vyžaduje, aby jeden zbrzdil, když ten druhý nemůže přidat"

"Balzac přece řekl: Génius je člověk jako každý jiný. Jenže je jiný"

Jan Werich se narodil 6.února 1905 v Praze. Po maturitě studoval na právnické fakultě. Spolu s Voskovcem a Ježkem je jeho jméno spojováno s Osvobozeným divadlem. Svoji divadelní dráhu začal vlastně náhodou. Spolu s Voskovcem napsal první hru Vestpoket revue, která byla určena pro Voskovcovy bývalé spolužáky. Hra se ujala a oni začali psát dále. Většina jejich her měla základ v lidském nedorozumění, z čehož si oni dva díky svému inteligentnímu humoru a umění hrát si se slovy dělali srandu a zaujali tak široké spektrum lidí. Někdy se inspirovali i někým jiným jako například v jejich úspěšné hře Balada z hadrů, kde jsou inspirováni Francoisem Villonem a jeho verši. Při vědomí blížícího se nebezpečí nacismu, fašismu a války začali psát politickou satiru - Rub a líc, Těžká Barbora. Děl napsali mnohem více. Zde jsem uvedla jen některé, které mě zaujaly nejvíce.

V letech 1939-1945 žili Jan Werich, Jiří Voskovec a Jaroslav Ježek v exilu v USA. Jaroslav Ježek tam zemřel.

Nezapomenutelné jsou i Werichovy role ve filmech Císařův pekař a Pekařův císař, Byl jednou jeden král a Pan Tau. Krásná je jeho knížka pohádek Fimfárum.

Za manželku měl Zdeničku roz.Houskovou, která původně pracovala v pokladně Osvobozeného divadla a šila kostýmy. Měl s ní dceru Janu.

Zemřel 31.října 1980.

Život je jen náhoda (1932)

Život je jen náhoda
Jednou jsi dole jednou nahoře
Život plyne jak voda
A smrt je jako moře
Každý k moři dopluje
Někdo dříve a někdo později
Kdo v životě miluje
Ať neztrácí naději
Až uvidí v životě zázraky
Které jenom láska umí
Zlaté ryby vyletí nad mraky
Pak porozumí
Že je život jak voda
Kterou láska ve víno promění
Láska že je náhoda
A bez ní štěstí není

zpětvpředdomů