V děcáku

Pepsi
Clavis 3 - listopad 2004

aneb taková malá sondopozvánka

Na začátek malý slovníček: Děcák = DDS, Dětské divadelní studio Prahy 5 nezávisle fungující při Švandově divadle. Děcka = členové DDS, věkové rozmezí od 6 do 22 let. Teta = lektorka DDS, zpravidla herečka, scénografa nebo korepetitorka, která se stará o umělecké blaho děcek. Praktikábl - zkráceně prakťák. Podivná bednička , která se používá jako náhražka za jeviště ve zkušebně. Většinou je plná třísek, vrže a nebo se rozpadá. Nočka - noční zkouška.Vzniká v době dramaturgické krize. Začíná po páté odpolední a končí nejdřív v deset večer.

Přemýšlela jsem takhle jednou, o čem bych napsala do Clavisu, abych nebyla jen obyčejným konzumentem předložených výtvorů, ale taky něco sama stvořila a podílela se na našem kmenovém plátku.Řekla jsem si, že by t mělo být něco humorného, ale vzápětí jsem si uvědomila nedostižitelnou konkurenci ve formě koňakové špičky. Tak ne, bude to něco praktického a humorného, jenže ouha.Nemůžu konkurovat originalitě zapojování pračky a reportu ze sklizně brambor, na to nemám.

Fajn, takže co jsem dělala včera?? Hmm, včera jsem byla v divadle.Tak předevčírem! Předevčírem jsem byla v divadle...A dneska? Dneska jsem se učila žonglovat. Kvůli divadlu. Hmmm. Jednoduchou logickou úvahou jsem dospěla k tomu, že když stejně nic jiného pořádně nedělám, tak vám alespoň napíšu v čem to spočívá. Muhehe! (zlověstný smích)

Náš děcák je unikátní projekt divadla od dětí pro děti. V Praze se o něco podobného snaží ještě dva soubory. Jenže ty si víc než na divadlo, hrajou na profesionální líheň.

Děcák je zvláštní v tom, že nás nikdo do ničeho nenutí, člověk dělá jen to, co ho opravdu baví a k tomu všemu si užívá veškerého komfortu profesionálního divadla.Kdo rád tancuje, může.Kdo rád čte, chodí do městské knihovny dělat Hravá čtení.Naši lektoři jsou tu pro nás a my jim to vracíme naším nadšením.

Na druhou stranu DDS není dramaťák a proto se od nás očekává naprosto jiný přístup.Tak už dva měsíce před premiérou třikrát až čtyřikrát týdně vesele jucháme po prakticích, rveme si těla a hlasivky.Kvůli roli se občas člověk musí naučit šišlat, žonglovat, prát se nebo dávat bezbolestnou facku.Holky musí umět chodit na podpatcích, kluci šermovat. Prostě odevšeho trochu.Když se zkouší, vyžaduje se naprostá připravenost, koncentrace a časová flexibilita (už to zní jak inzerát z anonce :-)).Pokud je v divadle příliš souborů, které zkouší, přicházejí nočky.Tenhle měsíc mě čekají moje první.Čas je taky jeden z důvodů, proč se teď příliš nevyskytuju na kmenových a střediskových akcích.Kvůli divadlu "zabitý" půlrok. Nelituju.

Miluju to. Divadlo je jako droga. Přináší euforii, adrenalin, stavy šílenství a radosti. Je nádherný přijít do divadla zadním vchodem, sednout si do šatny ke zrcadlovému stolku, vyndat věci.Povídat si s kamarády, blbnout. Potom jít zkoušet, dodělávat poslední drobnosti a za odměnu si dát kafe.Nasávat divadelní atmosféru a pak sejít dolů do studia.Obléct se, nalíčit a po očku ze zvukárny pozorovat, kdo že to dneska přišel do divadla.Do toho všeho dělat hloupý vtípky a v posledních deseti minutách zjistit, že mám trému.Ve chvíli, kdy se zhasne nervózně čekat ve foyeru.V člověku se mísí tisíce pocitů a všechny jsou najednou pryč, když vyleze z oblouku.Myšlenky jdou stranou, člověk je někým jiným.Necítí bolest, únavu, nevnímá čas.Nakonec potlesk, radost a děkování diváků, že přišli a že tu celou dobu byli s námi.Kdo nezažil, jen těžko pochopí.

A mimochodem, kdyby se někdo z vás chtěl podívat na naše nové představení o životě,pocitech a básních Jana Nerudy, tak přijďte 26.listopadu nebo 11. prosince do Švanďáku na představení DDS Chtěl bych lidstvu svítit dál.Osobně bych doporučila druhý termín, premiéry jsou jen pro silné a nekritické publikum:-).Lístky jsou k mání v předprodeji za 80 korun.Můžete si je buď koupit sami a nebo mi zavolat a já vám je můžu zamluvit v pokladně.



zpětvpředdomů