Všechno je jednou poprvé

Clavis 1 - září 2004

Tak tohle velmi jednoduché a nezpochybnitelné ponaučení (nebo pravidlo?) může být často i velmi kruté. Nemá jedinou výjimku. Nic neděláte rovnou podruhé. Všechno je prostě jednou v životě poprvé. A nikdy to asi jiné nebude.

Mě tahle neošiditelná pravda připravila nehezký zážitek.

Museli jste někdy zabít nějaké zvíře? Jakékoliv. Tedy mouchy, komáry, klíšťata a podobné tvory teď nepočítám. Jaké to bylo? Řeknu vám, když jsem měl poprvé praštit králíka za uši, tak se mi vůbec nechtělo. Teď už ho umím majznout tak, aby to měl rychle za sebou. Zato husu nebo kachnu bych podříznout asi nedokázal. Vždycky, když to babička dělala, tak jsem se raději nedíval.

Fláknout rybu po hlavě už také zvládnu. Zviřátko, které nakonec sním prostě nějak zprovodit ze světa umím. Čím to je, to nevím. Ale když jsem měl zabít malé kotě, tak jsem musel svádět veliký vnitřní boj.

Teorii jsem zvládal - žádné trápení topením, prostě vezmete pořádný klacek, zoufale mňoukající koťátko položíte na zem, pořádně se rozmáchnete a ... Konec, hotovo. Che, praxe, přátelé, je úplně jiná. Už to, že jsem to měl udělat, mě vyvedlo z míry. Kotě sice pár dní nic nesnědlo a polomrtvé leželo v misce s jídlem, takže šlo vlastně o ukrácení jeho pomalé smrti, ale ani tak se mi to moc nezamlouvalo. Víte co je zvláštní? Kdybych o jeho pomalé smrti hladem a nemocí jenom slyšel, tak by mi ho bylo líto, ale trápilo by mě to podstatně míň. A přitom, když o tom tak přemýšlím, je pro toho tvorečka mnohem horší pomalá smrt hlady než jedna rychlá tvrdá rána. Ach jo.

Nakonec jsem ho vzal, odnesl do odlehlého kouta zahrady a připravil si klacek. Řeknu vám, že těžší věc jsem nikdy v životě asi nedělal. Zabít takového tvorečka, přestože by nakonec zemřel i bez mé pomoci mi dalo opravdu zabrat. Srdce mi bušilo a ruka se mi přece jen trochu třásla. A pak ta rozpláclá hlava. Trochu morbidní, co? Ale já z toho byl úplně hotovej! A pořád ještě jsem, přestože už je to několik dlouhých měsíců za mnou. Ta moje karma ale musí vypadat. Třeba budu v některém z příštích životů kočka - všechno je přeci jednou poprvé.

Až vás něco podobného někdy v životě poprvé potká, tak vám přeju ani ne tak pevnou ruku, jako pevné nervy. Když už to budete muset udělat, tak ať vás to moc nebolí.

zpětvpředdomů