O čem se také mluví?

Clavis 1 - září 2003

Snad se nikdo nerozzlobí, že něco takového píšu. Nevím, jak moc jsem k tomu oprávněný, ale přijde mi, že se o tom mluví tak nějak potichu, bez vědomí "řadových" členů kmene. Co mám na mysli? Určitě si vzpomínáte na to, že jsem prohlásil, že bych rád někomu předal funkci vedoucího oddílu (to zní lépe než, že končím a je to výstižnější). A asi si vzpomínáte i na to, že Marka skládá funkci vedoucí střediska. Od té doby se mluví o tom, že hrozí, že středisko skončí docela.

Mně připadá, že je jediná možnost, jak z toho ven. A nemyslím si to jenom já. Jaká to je možnost? Že právě vy začnete přebírat důležité funkce ve středisku. Hrůza! Ferda se zbláznil! Ale kdepak. Já jsem přece nenapsal, že my starší (fuj!) od toho utečeme a necháme vás v tom bez pomoci. To bychom to byli pěkní lotři! Ale kdy myslíte, že jsme začali my? Ilustrujme si to na známém případu.

Já jsem přišel do vedení oddílu, když mi bylo 17. Nebýt Bobra, nikdy by Vlčáci nedošli tam, kde jsou teď. Kdyby nic jiného, tak stál vedle mě a jeho přítomnost byla prospěšná. Jistěže měl Bobr své chyby, ale ty jsem měl a stále mám i já. Na spolupráci, při níž od začátku (tehdy jsem si to neuvědomoval) šlo o předání funkce vedoucího oddílu, vzpomínám jenom v dobrém. Během prvního roku jsem již cítil velkou zodpovědnost za oddíl. To jsem s ní ještě neuměl nakládat (a i dneska to občas drhne). Začal jsem vydávat časopis, obnovil bodování, plánoval nábor... - snažil jsem se neustále hledat to, co bychom mohli SPOLU dělat pro oddíl lépe, do všeho jsem mluvil. A tahle spolupráce fungovala. Bylo to asi nejkrásnější a nejplodnější období, které jsem za svého působení ve vedení oddílu zažil. Bylo mi 18, 19. Přesně tolik kolik už mnohým z vás je. Šákul, Rychlík, Padák, Můrka a další to čeká. A takřka stejný případ se dá ilustrovat na oddíle Parádnic. Taky jsme se báli maturity, mnohdy neměli moc času, ale to už je za námi. (Teď si ve svém psaní připadám jako nějaký kmet.) Byli tu tací, kteří stáli při nás.

Moc bych si přál, kdybyste přemýšleli o tom, jestli chcete v tom, co mi jsme převzali od těch před námi, pokračovat. Věřím, že ano a že po vás přijdou ještě další. A že se budete snažit dávat dalším dětem ALESPOŇ tolik, co oddíl dal vám. Jen mi často připadá, že mnozí jdou jenom od akce k akci a celek nevnímají. Brzo se bude rozhodovat o tom, jestli dojde ke spojení Parády a Vlčáků nebo druhý jmenovaný oddíl zanikne (jistě bude nějaká schůzka). A s Rybičkou jsme za jedno, že pokud ve vás neuvidíme pokračovatele, nemá to smysl.

"Skautovat" je velká ZODPOVĚDNOST. Ale často slyším, jak na někoho není spoleh. V článku "O čem se mluví..." třeba "tak nějak vypadlo", že Šákul stále ještě neodevzdal vyúčtování Jarňáčů... Jak si vysvětlit, že Janek zmizel a místo vysvětlení mnohé jenom rozzlobil? Jak je možné, že většina na březnový Clavis zapomněla? Mohl bych jmenovat dál, ale tohle je asi to, co mě pálí nejvíc. Původně jsem však chtěl upozornit na něco úplně jiného a zvýrazním to dalším odstavcem se samostatným názvem.

Chodíte připraveni?

Když přijdete na domlouvání programu nějaké akce, jste připraveni? Máte svůj nápad? Jak dlouho před tím jste se přemýšlení věnovali? To jsou otázky, na které někdo odpoví, aniž by se musel začervenat. Ale ne každý.

O jedno vás teď za sebe poprosím. Když přijdete s nápadem, snažte se ho prosadit. Pokud se to nepovede, strčte si ho doma do šuplíku a snažte se ho prosadit příště. Mezitím se ho snažte trochu vylepšit. Jestli se vám to zdá neefektivním plýtváním vašeho času, tak nám starším zase leze na nervy, když se dlouho dohadujeme jenom na tom, co vlastně bude za téma hry. Za sebe můžu říct, že už dlouho se nestalo, abych neměl v kapse nápad, že bych přišel nepřipravený. Někdy ho ani nevyslovím, protože někdo přijde s něčím vhodným dřív, ale mám ho pořád v tom pomyslném šuplíku.

Dávejte všichni na domlouvacích schůzkách chvíli pozor a bavte se potom, co vyřešíme program. Vždyť všichni "tak strašně pospícháme". A pak se nic nedořeší a musíme se scházet třikrát. Ač někdo pospíchá, není vyloučeno, že při efektivním dohadování zbude i tomuto uspěchanému jedinci čas na pár slov s přáteli.

Ještě popíšu, jak "nám to leze na nervy". Když přijdu a mám náladu, tak neukázněný dav ukočíruju. Ale štve mě to. Když náladu nemám, tak s davem nehnu. A štve mě to ještě víc. Na tom jsme se shodli při jedné debatě s Rybičkou a s Johny.

Na závěr vám přeju hodně nápadů a chuti do vymýšlení programu. Snažme se NEOPAKOVAT a přicházet S NOVÝM. Právě opakování se přichází s nepřipraveností.

zpětvpředdomů