Hrdý Budžes

Clavis 1 - září 2003

Hrdý Budžes byl jediný, kdo vytrval. Všichni ostatní to vzdali, ale on vytrval. Velký vzor Helenky Součkové, žákyně druhé třídy základní devítileté školy. Jestli chcete vědět, jak to s hrdým Budžesem a s Helenkou dopadlo, budete si muset přečíst knihu spisovatelky Ireny Douskové nebo budete muset zajít do divadla. Hru Hrdý Budžes hrají třeba v divadle Bez zábradlí. Já jsem neudělal ani jedno a přesto dobře vím, co byl hrdý Budžes zač. A jak se mi to podařilo? Zrovna přišel den, kdy se potvrdilo rčení, že výjimka potvrzuje pravidlo. Program televize stojí večer asi tak odhadem 25-30 dní měsíčně za starou belu, ale jeden sobotní březnový večer byl jiný. Na ČT2 byl k vidění záznam představení hry Hrdý Budžes z Malé scény příbramského divadla (takže jsem tak trochu v divadle vlastně byl). A věru to nebyl zabitý čas před obrazovkou!

Hrdinka příběhu je zmíněná Helena Součková, osmiletá holka, která svým dětským pohledem popisuje okolní svět. Ne ledasjaký svět. Tahle mladá slečna totiž vyrůstá v době komunistické normalizace za vlády soudruha Husáka na počátku 70. let. Líčí svoje průšvihy, trapné zážitky, komické příhody a zcela originálně je hodnotí a komentuje. Setkat se můžete s výroky jako: "patolog znamená něco jako trpělivej..." nebo "Jóga to je totiž takový cvičení, při kterým se člověk skoro nehejbe, ale vezme třeba jednu svoji ruku a jednu nohu, zaváže je na uzel a musí to půl hodiny vydržet...".

Knihu jsem nečetl, tu posoudit opravdu nemohu, ale divadelní zpracování mě naprosto uchvátilo. Obrovský podíl na tom má Bára Hrzánová, představitelka Helenky, a její herecké kreace. Děj je z doby stále ještě nedávné a tak jsem si kromě velké zábavy i zavzpomínal (přestože jsem mladík v nejlepších letech, že).

Jak nás v Pelhřimově naložili ve druhé třídě do autobusu, odvezli do nějaké fabriky, tam jsme hromadně složili slib jisker a pak šup na slavnostní odhalení pomníčku v parku. Jak se šílelo kolem nácviků na spartakiádu, což mě naštěstí minulo, protože jsem nebyl vybrán, ale moje sestra nacvičovat musela. Jak jsme si lepili lampióny do průvodů na listopadové výročí VŘSR. Jak nás v Pelhřimově na prvního máje budila v šest ráno pochodující řízná dechovka. Jak jsme nacvičovali v páté třídě ruskou pohádku o třech prasátkách, co si stavěli domky a pak s ní objížděli nějaké soutěže, kde ostatní recitovali ruské básně a jinak opěvovali velkého ruského bratra a my tam poskakovali kolem maket domečků a chrochtali. Neuvěřitelná doba. Ale jako dítě jsem si to asi docela užil. No stručně a prostě řečeno, jak stálo v jedné recenzi - "...uroníte jak slzu smíchu, tak i nudli nostalgie...".

Když se dílo podaří, tak na příštím promítání (koukám, že z toho už taky bude za chvíli tradice) bude k vidění právě tato hra. Dáme vám s Křemlou včas vědět. Jo a mimochodem - při sobotním (27. 3.) slavnostním vyhlášení a udílení divadelních cen Thálie 2003 získala v kategorii hereček Thálii právě Bára Hrzánová za výkon v roli Heleny Součkové ve hře Hrdý Budžes.

Více si o divadelní hře Hrdý Budžes můžete přečíst na http://www.bezzabradli.cz.

Protože Pepsi stále vzdoruje a já potřebuju články nějak výrazně oddělit, pokračuju ve svém neoblíbeném předělávání názvů:

zpětvpředdomů