Reportáž z výstavy WPP 04´

Clavis 1 - září 2004

Na stránkách tohoto Clavisu již bylo napsáno o všemožných akcích, které jsme spolu podnikli a jedna se nám trošičku zatoulala. A protože si myslím, že když mohu umožnit napsat o takových akcích se zpožděním, platí to dvojnásob o mé osobě. Tou zapomenutou akcí byla výstava World Press Photo 2004.

Kdybych ji měl hodnotit z hlediska kvality fotek, tak bych si pěkně naběhl, protože o tom tahle výstava nikdy nebyla a ani nikdy nebude (tím nechci tvrdit, že vystavované fotky nemají žádnou kompozici!). Má totiž především poukázat na problémy, které lidé mají v odlehlých koutech světa, takové o nichž bychom jinak neměli přes denní shon ani ponětí. Fotky většinou zobrazují utrpení, ale i přes něj také lásku, naději, víru. Je to publicistická výstava a těžko tedy můžete vybírat, která fotka je nejlepší nebo nejhezčí. Jde spíše o aktuality, které mají ukázat, že svět není ideální - je plný náboženských rozdílů a často s nimi souvisejících válek, teroru a jiných forem zla, které v globálním hledisku nedovolují pohlížet na svět jako na ideální matrici pro spokojený život.

Teď trochu od výstavy odskočím k akci "Postavme školu v Africe". Ačkoli se do ní bezprostředně nezapojím, jsem rád, snad i pyšný na to, že se toho dokázal ujmout někdo z řad našeho kmene. Je to důkaz, že my o "lepší svět pro všechny", nejen pro nás, opravdu stojíme. Junák jako organizace si konečně udělal i dobrou reklamu (byla i v televizi).

Ale zpět k výstavě a trochu méně vážně. Stihnul jsem si "střihnout" hned dva trapasy. Za prvé jsem se sestrou "jakoby okrádal" Mílu a Faithy. A nějaký pán měl chtěl praštit přes prsty, ale pak se musel smát, když mu došlo, že se známe... A pak jsem málem shodil jeden reflektor a přivodil jedné slečně srdeční příhodu... Zkrátka to byla dobrá výstava se vším všudy. Byl jsem středem pozornosti, sestra za mě zaplatila vstupné... Prima polovina odpoledne.

Ještě bych chtěl upozornit, že tam nebylo na obrázcích jenom to utrpení, ale i některé zajímavé věci - třeba série úředníků ze zemí třetího světa nebo fotografie ze sportu či přírody. Ale těch bylo tak nějak míň.

Foto: Mezinárodní porotu 47. ročníku soutěže World Press Photo nejvíce zaujal snímek francouzského fotografa agentury The Associated Press Jeana-Marca Boujua, který 31. března 2003 zachytil muže držícího svého čtyřletého syna v zajateckém táboře v Iráku poblíž Nadžáfu. [server Novinky.cz] Zajatcům byla nasazována pouta a kápě, která měla krýt jejich identitu. Vězni na snímku byla pouta sundána, aby mohl utěšit plačícího syna.

Zajímavost: Letošního ročníku soutěže se zúčastnilo 4176 fotografů ze 124 zemí světa, kteří zaslali rekordní počet fotografií - 63 093. Oproti loňskému ročníku se rovněž zvýšil podíl fotografií pořízených digitálními fotoaparáty. Letos jich bylo již 80,7 procenta, zatímco loni 69 %. [server Novinky.cz]

zpětvpředdomů