Opět s oddílem

Začalo to zcela nevinně. Gimi mi zavolala, že mají schůzku, ale že si zapomněla klíče doma. A tak jsem se dozvěděl, že o víkendu bude výprava. Začal jsem přemýšlet, že bych na ni jel a když jsem ve čtvrtek udělal poslední zkoušku, bylo rozhodnuto. Rybička však nevěděla, jestli jede někdo z Vlčáků. No, na schůzce byli dva... Pojedu tedy a pokud bych tam byl z kluků jediný, asi bych se vrátil už v sobotu. Jenže jsem to nakonec nevydržel a napsal jsem Agentovi a Ivovi (+Honzovi) SMS, jestli jedou. A to byla chyba. Ivo o výpravě vůbec nevěděl, ale že by jel. Tohle mě vždycky přivádělo do stavu šílenství a nejinak tomu bylo i tentokrát. Co je to za přístup, jezdit na výpravy, podle toho, že náhodou zjistím, že se nějaká koná?! V rámci spravedlnosti jsem poslal SMS i ostatním. Ve čtvrtek večer mi zavolal Agent, že by jinak jel, ale nestíhá sraz a když nejede ani Ivo... A to mě zase překvapilo! Nakonec jsme se spolu domluvili, že může jet se mnou i v sobotu ráno, ať si to tedy rozmyslí.

V pátek jsem se zdržel v knihovně a u zápisu do dalšího semestru a tak jsem napsal Rybče daší zprávu, že dorazím později. Odpovědí mi bylo, že jsou tam jen ona, David, Gimi a Zuska. Na to machrování tam tedy bohatě stačil David a tak jsem se rozhodl, že zůstanu doma. Jenže večer mi zavolal Agent, že by s Ivem (!) jeli v sobotu na jeden den. A tak jsem opět měnil plán.

Přeskočím ranní cestu, i to jak jeden ajzboňák zblednul, když viděl, jak jdeme skoro po kolejích: "Dyť vás tady něco přejede!" "My tady hledáme bejvalou vechtrovnu, skauti tam maj základnu..." "Tak to jděte támhle po cestě, vždyť vás tady něco přejede!" Tak jsme šli po tý cestě a došli k vechtovně, skautské základně zvané Korno (zde zdůrazňuji velké Ká na začátku!). Otevřel nám David, který nevypadal moc překvapeně, spíš ospale. Holky byli taky rozespalý. To bylo asi 9:30. S Davidem jsme fotili velké krápníky visící ze skalního masivu nad tratí, pak byla snídaně.

Venku pršelo a cesty byli dost zledovatělý, ale nakonec jsme přece jenom vyrazili na výlet za "česnečkou". Akorát nevim, proč jsme na ni nešli rovnou v Srbsku, ale oklikou přes Karlštejn... Ve zlomku cesty jsme se rozdělili. Holkám nebylo úplně dobře (v noci byla zima a moc se nevyspaly), takže se vrátily a klukům jsme nedali šanci na výběr. Cesta ubíhala, Ivo a Agent se courali vzadu a povídali si o počítačích, já s Davidem jsme probírali focení. Někdy to nemělo hlavu ani patu, každý chtěl říct, co měl zrovinka na srdci - já o klasice, David o digitálech, ale ve výsledku jsme si docela rozuměli. Nevím, jak a kde k tomu došlo, ale sešli jsme z cesty a užili si trochu toho nefalšovaného dobrodružství. Podle Davida za to můžu já, stejně tak za ten šlic na jeho tváři. Nepopírám, že cesta křovím byl můj nápad... Pssst, byli jsme v CHKO! Výsledkem však bylo, že jsme nalezli nádherné místo, odkud jsme měli Karlštejn jako na dlani. To už ale klukům přišlo naše focení jako zdržování a byli napřed oni a my se courali. V Srbsku jsme konečně zašli na polívku. Kluky jsme museli přemlouvat, ale jak Agent prohlásil, jít do hospody byl nakonec dobrý nápad. David mu zaplatil polívku... :-) Tak je to skoro se vším, do čeho jsem Agenta přemlouval. Nejdřív že ne a pak hurá! S Davidem jsme si dali ještě meruňkový knedlíky. Nutno podotknout, že to vlastně nebyla žádná hospoda. Žádný kouř, málo hostů, žádný hluk. Zkrátka výchova neutrpěla.

Ve vechtrovně už došlo jenom na balení a úklid, chystal se předčasný odjezd do Prahy. S Davidem jsme si užívali focením jedoucího vlaku. Rybička nemohla pochopit, jak si někdo kvůli fotce může lehnout na nádraží na zem... Já bych věděl i do lehání si do kaluží... :-) A to je vše - tádydádydádydá... Cestu domů už snad popisovat netřeba.