Tělocvična

Tak to byla jedna velká paráda. Bylo nás sedm chlapů a hrál se jenom fotbal. Po hodně dlouhé době jsem si slušně zaběhal a nastřílel jsem 11 gólů (v první části 8, pak nastala krize umocněná Honzinovým rozhodnutím - ten trumbera si myslel, že jsem schopen hrát jako profík či co a postavil nás dva ještě s Bobrem proti nestřídající čtveřici!). Normálně to nepočítám, ono ani moc nebývá co, ale tentokrát jsem si udělal výjimku. Ačkoli tam něco spadlo náhodou, tak pár kousků se mi opravdu povedlo, a tak mám radost. To víte, když se někdo motá "jenom" na soupeřově půlce, tak je to o poznání jednodužší. :-) Největší radost však mám z toho, že jsem to vydržel celý dvě hodiny a ne jenom čtvrt hodinky, jak jsem si myslel. O to větší překvapení je, že mě dneska (druhý den na to) nic nebolí a celkem dobře se mi vstávalo. Takže tady veřejně děkuji sestře, která na tělocvičnu jít nemohla a přemluvila mě, abych šel místo ní. Nejdřív jsem jí sice ťukal na čelo, ale nakonec mi to nedalo a udělal jsem dobře.

Tak zase někdy na tělocvičně! Třeba se uvidím s vámi, co tam normálně nechodíte... :-)