Černou tuží
Robin

Tento příspěvek bude zřejmě pro mnohé z vás nepochopitelný, ale berte to jako jisté vysvětlení toho, co dělám a proč to dělám... K napsání tohoto příspěvku mě přimělo jisté sezení v jisté místnosti, kde se odehrálo cosi, co jsem si ještě dlouhou dobu vysvětloval jako akt agrese namířený zejména proti mě. Ano, mluvím o letošních vánocích a musím říci, že ještě dnes 5.3.1997, kdy píšu tento článek, na to myslím s dosti podivnými pocity.

Pravidla, podle kterých se pozná pravý rover jsou pro mě totiž nesplnitelná. Nikdy nebudu moct splnit limit účasti na akcích a už vůbec ne nějakou akci pořádat. To jsem zkusil jednou, když jsem pořádal Vlajkovou a jak to dopadlo. Moc velká účast se nekonala, takže jsem se definitivně rozhodl, že z mé strany to byla na dlouhou dobu akce poslední. Napsat dva články do Clavisu, hmm, ale o čem. Akcí se neúčastním, o původu článků popisujících stavbu krmítek, vývoji dávných civilizací nebo pěstování hadů si myslím jen to nejhorší a články o architektuře, současných trendech bydlení, vývoji a současnosti stavebních konstrukcí a materiálů vás obtěžovat nehodlám, protože dobře znám znechucení a nezájem Petry o to, co dělám a co mě zajímá.

Ve škole se ode mě očekává stoprocentní nasazení, ale tady taky. To je pro mě bludný kruh. Z tohoto začarovaného kruhu vede jen jedna cesta. Pro něco se musím rozhodnout. Myslím, že užitečnější bude, abych se naučil dělat dobře svojí práci, než plnil požadavky, o kterých kdosi řekne, že jen takhle je to správně a hodí mě do jednoho pytle s lidmi, kteří přišli kdoví odkud a kouří na našich akcích ...

Asi jsem vás svým rozhodnutím trochu zaskočil, ale už na začátku jsem psal, že to asi málokdo pochopí. Pravda, nemám žádný kurz lesní školy a nevím, jak správně řídit roverský kmen, ale poznal jsem pocit opojení ze své práce. Uvědomil jsem si, že do školy nechodím proto, že musím, nebo abych zabil čas před vojnou, ale proto, že tam chci chodit dobrovolně.

Pochopit mě může asi jen ten, kdo poznal stejné opojení jako já. Ten kdo poznal magickou moc probděné noci strávené nad něčím, co vás posune o kousek dál v poznání, ať už to bylo cokoliv. Vy, co víte, o čem mluvím (vlastně píšu), mi snad rozumíte, proč jsem zvolil, jak jsem zvolil.