Moje role

Chtěl bych teď napsat, jak si představuji moje působení u oddílu, které jak se zdá není nikomu jasné. Slíbili jsme s Rychlíkem, že dáme dohromady jednu schůzku v měsíci. Tyto schůzky bychom se chtěli pokusit vést spíše netradičně, tak jak to dosud pro kluky nebylo "technicky" možné (sám jsem na to nestačil). Nemám zatím žádnou přesnou představu, protože musím vyčkat, jak se úvodní, oddílové záležitosti vyvinou. A na to musíme počkat všichni. Vůbec si nemyslím, že je špatně, že kdekdo pochopil to, o čem jsme diskutovali dlouhé měsíce trochu jinak než druhý nebo třetí. Záleží na tom, jak budou vypadat první týdny. To si nemůžeme do puntíku naplánovat a myslet si, že to tak bude. Nemůžeme si myslet, že máme a musíme mít všichni na všechno stejný pohled, protože to je nepravděpodobné, přesněji naprosto nereálné. Nikdo nemá pořád pravdu, mýlíme se, děláme dobrá i špatná rozhodnutí. Nezlobme se, nenadávejme, hned jak se nám něco nezdá. Vyvíjíme-li na někoho tlak, s cílem aby nám odpověděl na otázku, která nemá jednoduchou odpověď, dostane se nám nepřijatelné odpovědi. Kdo z nás jedná za takové situace jistě a skálopevně? Nevím jak vy, ale já si v takových chvílích někdy nejsem jistý, nakolik je moje mysl zatemněna přirozenou reakcí, bránit se napadení a tím, co nejspíš - a to může být naprosto mylná domněnka - ostatní chtějí slyšet.

Jak už jsem tedy zmínil, povedu jednu schůzku v měsíci. Bude-li to možné, přijdu se rád podívat na některou společnou schůzku a nehodlám do ní nikterak zasahovat. Chci jezdit na vandry, jak jen to bude možné a především tehdy, když pojede hodně Vlčáků. To proto, že na vandry jezdím rád a vzhledem k předchozímu roku příliš nevěřím, že se mi naskytne nějaká dobrá příležitost vyrazit do lesa s kmenem (nic proti). A také to souvisí s tím, že ač se těším dámské společnosti, na tři vandry po sobě bych jako jediný kluk nejel. Nejel bych ani na dva. Co vy na to chlapi?! S Rychlíkem, a Muwín se snad také připojí, se budeme snažit v ježdění na vandry střídat. Pojedu jako opora nikoli, abych zasahoval do programu, pokud to nebude vyložené přání. Zahraju si na louce ufo, zatímco se vedle bude připravovat něco velkého. To je to, co mi na výpravách loni chybělo. Byl jsem na to sám.

Pokud jde o nějaké nápady či zpestření, neudělám pochopitelně nic bez vědomí Můrky a spol. Pokud si oni budou myslet, že by o tom měl vědět někdo další, bude na nich, aby jim to řekli. Nehodlám "bojovat" na dvou a více frontách. Ale zase si nemyslete, že chci přicházet kdoví s čím a kdoví jak často. Jen kdyby mě něco napadlo a když bude chuť a čas (třeba jen dvakrát za rok). Nevidím na tom nic špatného. Nelíbí se mi, když musím něco řešit před někým, koho to možná zajímá, ale nemá do toho proč mluvit (holky z Minnehahy, opět nic proti). Taky jsem ze stejného důvodu nerad v opačné roli.

Tu a tam bych snad mohl sesmolit něco do oddílového časopisu a když za mnou přijde Ivo, že by chtěl s něčím poradit, udělám to hned a nebudu to probírat s nikým dalším! Řeknu mu, jak jsem to dělal já, nebo jak bych to udělal na jeho místě. Nic víc. Nehledejte v tom nic záludného.

Nehledejte nic záludného ani v celém článku, hledali byste něco, co neexistuje. Nevím, jak moc se mi povedlo vyjádřit se, protože to nebulo vůbec jednoduché, ale snad vás to uklidnilo.