Prázdniny s nohama nahoře

Clavis 1 - září 2004

Mé prázdninové zdravotní peripetie jsou nejspíš všem známé, a tak asi nikoho nepřekvapí, že jsem prázdniny prožil s nohama nahoře. Strávil neobvykle mnoho času sledováním televize a čtením novin. Protože jste mi svými články příliš první číslo zaplnit nepomohli, nezbylo mi, než se pustit do psaní toho, co jsem o prázdninách prožil. Jak moc zábavné čtení to bude, nemohu teď ještě soudit, ale účel to splní...

Jednou jsem takhle v novinách četl, že každý rok Česká pošta rozešle kolem 600 miliónů listovních zásilek. Protože se říká, že mladí lidé už na psaní dopisů příliš nedají a raději komunikují prostřednictvím svých "mnohačudlíkových miláčků" (a nejlépe se svými miláčky), znamená to, že se babičky docela činí. Tolik dopisů a pohlednic znamená, že bych měl zhruba každý týden dostat jedno psaní a to i v době, kdy jsem byl ještě kojenec. Padesát psaní ročně. Nevím kam se podělo mých 48 dopisů, které jsem neobdržel (jedno psaní je obvykle od jedné ekologické organizace, jejíž petici jsem kdysi podepsal a jedno bývá přání k narozeninám od příbuzných - ještě donedávna pohlednice se zvířátkem), ale snad udělaly někomu radost. Jsem průměrně pasivní pisatel 48 dopisů. Zní to zvláštně a pomateně, ale mně to nevadí. Jenom doufám, že se mezi těch 600 miliónů listovních zásilek nepočítají soudní obsílky a úřední psaní. To bychom na tom totiž ve výsledku byli všichni dost bledě. Proto piště a piště, ať mají druzí radost.

A abych dokázal, že jen nekecám, koupil jsem si tuhle pohled a přispěl na "lidi, co žijí ve tmě" a napsal babičce. Normálně to nedělám, jsem opovrženíhodný případ a nemám se rozhodně čím chlubit. Na psaní mně neužije a nejednou si to vyčítám. A co vůbec říkáte té reklamě na Mastercard, kde mladík koupí jahody a navštíví babičku...? Je skvělá!

Pozor, teď přijdou dva nejnudnější odstavce článku...

V televizi se na "dvojce" vysílala Olympiáda. Jako každý rok bylo jedním z témat užívání dopingu. A tak jsem se zamyslel. Nemůžu opovrhovat těmi, kdo užívají zakázané prostředky, mohu je pouze litovat. Oni milují sport a milují pocit vítězství. Milují ho natolik, že chtějí být nejlepší za každou cenu. Jsou to pomatení blázni. Kdo jiný než blázen by si dobrovolně ničil své zdraví? Lže, kdo tvrdí, že takoví sportovci nevkládají do závodění srdce. Mají pouze slabou vůli. Nedokáží unést, že jsou věčně pod stupni vítězů nebo že už na ně nedosáhnou. Možná někteří sami sebe dokázali přesvědčit, že nedělají nic špatného, že jim medaile náleží právem. Přijdou na ně a nechtějí ji vrátit, někdy se nachytám, že jim uvěřím i já. Média dokážou i z darebáka udělat hrdinu.

Když tolik sportovců bere doping, nebylo by nejsnadnějším řešením jednoduše povolit jakékoliv prostředky, vedoucí k lepším výkonům? Z hlediska výkonů ano. Ale popřeli bychom smysl sportu, který má vést ke zdraví člověka. Ze zpráv bychom denně slyšeli, který slavný sportovec zase zkolaboval, aby ho druhý den nahradil někdo jiný - na výsledkové listině i na seznamu mrtvých. To bych asi jen těžko hledal motivaci jít si zasportovat.

Krom dopingu jsem stále slýchal i slovo korupce. Korupce ve fotbale, korupce ve vládě. Těžko se mi chce věřit, že někdo může uvěřit politikovi, který jeden den tvrdí, že nikoho za poslancem Kořistkou neposílal a druhý se přizná, ale s tím, že žádných deset miliónů ve hře nebylo. Také nevím, jestli je pan Kořistka takový borec, aby ošálil detektor lži, ale vím, že ostatní aktéři celé kauzy takovou "šaškárnu" podstoupit nehodlají. Možná je pan Kořistka jenom nastrčený populista, ale zatím ho nikdo, na rozdíl od jiných, ze lži neusvědčil. Naštěstí první, co pan Gross ve funkci ministra vnitra udělal, je že nechal zakoupit odposlouchávací zařízení za desítky miliónů korun a tak se teď snáze ukáže, kdo je lump a ani na sebe nemusíme donášet. Ať je to jakkoli, jestli se v politice korumpuje, je mi to úplně jedno. Ve fotbale taky pořád stojí obě branky a platí, že kdo dá víc gólů, vyhraje. Jen aby se na to dalo koukat.

Mimo to padla vláda a máme zase novou, v Rusku se teroristi neštítili zabíjet děti, Sparta postoupila do Ligy Mistrů... A z Olympiády jsme nakonec přivezli krásných osm medailí. Kroutil jsem jenom hlavou, když jsem zaslechl hospodské řeči o tom, že nemá cenu posílat na Olympiádu někoho, kdo je nakonec čtvrtý, pátý nebo jedenáctý. Jakoby to taky nebyl senzační úspěch, který možná ke sportu, ať už vrcholovému nebo rekreačnímu, přitáhne další vlnu dětí, ze kterých se možná "vyklubou" příští medailisté. Díky ČT se o výsledcích našich i zahraničních sportovců doslechl snad každý. Profesionální přístup jak má být! Jestli má v budoucnu takhle vypadat sportovní kanál, moc se na něj těším.

Později se také dovídám, že Ivan Hlinka tragicky zahynul a nemůžu tomu uvěřit. Neznal jsem ho, ale byl to pro mě šok, stejně jako pro statisíce dalších Čechů. Trochu paradoxně po hubených letech ukázali naši hokejisté, že se v té naší zemi hraje špičkový hokej (to se mi to chlubí, když sotva stojím na bruslích). Škoda jen, že se "našim zlatým hochům" nepodařilo utnout zlatou šňůru Kanadského výběru. Ale přejme jim to.

A ještě jedna věc se stala. Po sérii vražd spáchaných nezletilými se nahlas začalo hovořit o snížení věkové hranice trestní odpovědnosti. V Anglii to ještě nedávno bývalo, myslím, 8 let teď mají asi 10, v EU se jinak pohybuje někde mezi 12-15 lety. Těch 15 ale nejspíš brzo bude výjimka, protože nejsme jediným státem, kde probíhají kolem tohoto tématu horké diskuse. Docela by mně zajímalo, co si o tom myslíte vy. Troufne si někdo publikovat a obhajovat na stránkách Clavisu svůj názor? Však jsme někteří léta, o kterých se mluví prožili teprve nedávno!

A protože se "okurková sezóna" letos náramně vydařila, stalo se, že jsem se doma zas až tak "nenudil". Kterak vás tyto řádky pobavily je ovšem otázkou...Raději napříště napište, co jste o prázdninách dělali vy!

zpětdomů