Zeleninový měsíc

Příležitost jet na měsíc do Německa se mi naskytla díky Elze, která tam před pár lety působila jako aupair. Původně jsem měl jet pomáhat do kravína, nakonec ovšem po vysilujících emailech v němčině bylo dohodnuto, že pojedu k rodině Fallenbacherových se vším, co bude zapotřebí. Cestou vlakem do Německa mě sužovala myšlenka, zdali četli můj poslední email, že místo do Donauworthu přijedu do Pappenheimeru. Naštěstí četli a na nádraží mě opravdu čekal sympatický chlapík v klobouku. U nich doma mě představil členům rodiny, propůjčil mi jednu menší cimru a přenechal na pospas dětem. Známé trapné chvíle po příjezdu do cizího prostředí a bloumání po bytě pominuly celkem rychle, jelikož děti byli hodně přátelské (alespoň zezačátku) a nedali mi ani chvilku klidu. Z toho důvodu mé sblížení s rodinou proběhlo poměrně rychle.

Trochu vám popíšu rodinu, jak jsem ji za měsíc stačil poznat. Tatínek (Wolfgang) byl moc milý, pracoval jako truhlář se specializací na dělání stolů. Maminka (Christa) připravovala těhotenské kurzy a různé sezení pro maminky. Starala se také o včely, které dávaly výborný med. Měla za den vždy strašnou spoustu telefonátů a do toho všeho byla na své děti milá v době, kdy bych je já už dávno vraždil. To ovšem neznamená, že na ně byla milá pořád, jelikož občas se to zkrátka nedalo. Společně se s manželem starali ještě o pozemek, který je v letních měsících zásobil zeleninou. Jejich děti byli Marwin (5) milý klučina, leč někdy ho už bylo dost a taky mu nebylo vůbec rozumět. Isa (8) strašně uřvaná a hysterická. Neměla ráda studenou vodu, ve které jsem jí koupal v případě, že už to s ní opravdu nebylo k vydržení. David (13) pohodový kluk bez problémů. Rodina celkově žila značně ekologicky, což se projevovalo v častém vaření cukety a roztodivných zeleninových pokrmů, na které si ke konci můj žaludek skoro již málem zvykl. Většina jídel co kupovaly bylo BIO a maso vařily taktéž dost pomálu.

Moje pracovní náplň spočívala v pomoci doma, starání se o děti, (už nikdy více) mytí nádobí, věšení prádla u kterého jsem si vždycky připadal jak ženská, (dámy prominou) a nebo třeba pomoc na pozemku. Práce to nebyla až zas tak náročná. Občas bylo i volno, takže jsem se mohl jít projít nebo zajezdit na kole, jelikož okolní příroda byla opravdu přenádherná. Dokonce jsem se stíhal učit i na reparát. Občas se stala i nějaká mimořádná situace, jako třeba účast na německé barbcue. Na těchto oslavách pro mě bylo největším přínosem různorodost jídel a hlavně hojnost masa.

Abych nezapomněl rodina Fallenbacherů byla velice muzikální. U nich doma byly k nalezení snad veškeré hudební nástroje a já měl v pokojí dokonce i bicí soustavu do které jsem taky sem tam bušil. Za svůj pobyt jsem poznal jsem spoustu zajímavých i nudných lidí a měl jsem možnost si alespoň trochu vylepšit svůj jazyk. Zdaleka ještě nerozumím všemu a nedokážu říci vše, ale alespoň mám teď do studia cizích jazyků větší chuť, (alespoň na pár týdnů) jelikož bez něj se dneska prostě neobejdete. Tak: "Sprechen Sie Deutsch...?"