Pozdrav zpoza velké louže

Clavis 1 - září 2003

Ahojte všichni Stodůláci, Stodůlačky, Clavisáci, Clavisačky a vůbec všichni :-)! Původně jsem měla ideu, co všechno napíšu, ale ta se začala rozplývat s ubývajícím časem, který jsem na to měla... takže tady je výsledek: ještě nevím, co z toho bude zřejmě nějaké volné tvůrčí psaní na předem nezadané téma... No nic... V první řadě vás všechny chci moc pozdravit! A pak se s vámi chci tak trochu podělit o zážitky, které člověk zažívá na druhém konci světa :-)... Jsem tu už pár měsíců a už se zase těším, až se aspoň na chvilku kouknu domů. Je to hodně zajímavá zkušenost a vůbec člověk toho hodně pozná.

První měsíc tady jsme cestovali. Procestovali jsme Jihozápad U.S.A. Viděli jsme Grand Canyon, Yosemite, Zion - určitě je to zážitek, ale je dobré na každý park mít aspoň týden, aby si to člověk užil. My jsme to všechno viděli spíše z rychlíku a dost povrchně, ale je to zážitek... něco, co člověk ještě nikde neviděl - obrovská "propast" v Grand Canyonu nebo nádherné vodopády a skály v Yosemitech. Ale chce to mít čas, protože jinak se člověk musí připojit k příšerným davům, které taky nemají čas, a tak se snaží stihnout aspoň to, co se dá. Opravdu v každém tom parku je šíleně moc lidí a občas je to opravdu děs. V Yosemitech taky byly zajímavé upozornění: "Pozor na medvědy!", " Nenechávejte jídlo v autě!" apod. Zpočátku jsme nevěděli, jestli to myslí vážně nebo jestli si dělají srandu, ale poté co jsme viděli medvěda asi z 200m jsme pochopili, že to sranda není.

Moc hezké bylo I San Francisco, to mě opravdu okouzlilo. Projížďka nočním San Franciscem v jejich "cable cab", což je taková lanovko-tramvaj... no vůbec celé San Francisco má takovou zvláštní atmosféru... stopy po beat generation, China town... architektura, kde nejsou jenom příšerné mrakodrapy... Moc hezké.

To byly asi tak místa, které mě poměrně nadchly a určitým způsobem oslovily. No a pak skončilo užívání a začali trochu nervíky... V srpnu jsem vůbec netušila, co tady ten rok budu dělat... jestli budu sedět doma a vařit oběd nebo co bude. Nakonec jsem udělala zkoušky z angličtiny a matematiky a díky tomu můžu studovat college jako "kreditní" student, tj. můžu studovat co si vyberu. Kdybych ty zkoušky neudělala, tak bych mohla studovat jenom English as second language, což člověku většinou moc nedá, protože se skutečnou angličtinou jako takovou se moc nesetká... asi je to otázka, jestli to člověku něco dá nebo nedá, ale myslím, že je nesporné to, že když má možnost studovat angličtinu, jako ji studují Američani, tak to je asi o něčem jiném. Ale další věc je samozřejmě otázka přístupu... ale to je vždy a všude :-).

Přístup "spolužáků" k nám "cizincům" tady je různý. Většinou nás "cizince" neberou zas za až takové exoty, protože přeci jenom všichni Američani jsou "cizinci", akorát že někteří tu už žijou delší dobu... Takže v tomto směru jsou celkem přístupní, i když samozřejmě, že se najdou výjimky. Člověka taky nesmí zaskočit otázky typu: Jo a ty jsi komunista? Nebo: A Česká republika to je v Anglii? Neříkám, že takhle reagují všichni, ale s pár takovými jsem se už setkala... Ale je fakt, že já jejich 50 států bych asi taky nevyjmenovala... No to jen tak pro zajímavost. Jinak je fajn, že nás "Evropanů" nebo nás "cizinců" je tu celkem dost. Většinou se cizinci baví s cizinci a Američani s Američany... Žádné velké kamarádství tady nevznikají (nebo alespoň ne v mém případě...), ale z velké části je to kvůli tomu, že tady všichni tráví dost volného času prací. Téměř všichni, s kterýma chodím do školy po škole každý den pracují. Zajímavé je i to, že například na hodině účetnictví jsme se sesedli 3 cizinci do jednoho kouta, aniž bychom jeden o druhém věděli, že není Američan... stejně tak na němčině... a stejně tak na speechi... asi my "neameričani" v sobě máme nějaké zvláštní magnety. Ale je to opravdu zajímavé. To je taky na Americe dobré, že tady nepoznáte, když je někdo cizinec. Když přijde černoch do místnosti, tak si na něj všichni nezačnou ukazovat: "Je hele černoch", tady je to prostě běžné. Ale nejlepší jsou černoši, Afričani... tj. "neameričani", ti jsou hrozně hodní a vtipní a mají takovej hezkej přízvuk... (no to jen tak pro zajímavost...) Na účetnictví přede mnou sedí jeden Afričan, mluví svahilsky, francouzky a bůhví jak ještě - dohromady umí 5 jazyků...

No co je tu ještě zajímavého... Co se týče kultury, tak jsem ještě nestihla poznat něco, co by stálo za to, nebo to všechno stojí za... Většina "mladých" Američanů tráví volný čas, když ne v práci, tak v kině... To je velká událost. V pátek a v sobotu jsou vždycky kina přecpaná... taky jsou tu nějaké kluby - tj. hudební, taneční a tak, ale vzhledem k tomu, že bydlím asi hodinu cesty od Downtownu - tak se mě to moc netýká... přeci jen na zdejší divoký způsob řízení na šestiproudých silnicích jsem si ještě nepřivykla. S přírodou to taky není žádná sláva. Většinou tady v Texasu můžete zajet na sobotu nebo na neděli do nějakého placeného parku, kde je několik značených tras, piknikové boudičky a tak... No nic moc, ale člověk se raduje z maličkostí... to pak vždycky s láskou vzpomíná na Brdy, Šumavu, Krkonoše a vůbec na Čechy... :-) Ale za domem se nám pasou koně, bizoni a krávy... farem je tu spoustu (někde i ta J.R.ova) a tam je taky spoustu zvířat... Taky jsou tu taková zvláštní zvířátka armadilla - má to krunýř, ocas a vypadá to jako jezevec. (příště pošlu obrazovou přílohu, teď si užijte ten text ať se máte na co těšit :-)). Je tu hodně veverek - dost je jich přejetých na silnici... dělají tady totiž závody (a závodí (jak) o život), komu se podaří přeběhnout silnici, tak aby ji nepřejelo auto. Jsou tady nádherné východy a západy slunce... to obloha hraje opravdu všemi barvami... no prostě "úžo" :-).

Taky tu dělají výborné "jumbo juicy" udělané z čerstvého ovoce... to je opravdu mňamka... Taky tu mají dobré karamelové kafe... ale to už jsem zase sklouzla k těm materiálním záležitostem ze? :-)

Taky je tady pořád dost teplo... u vás teď prý mrzne... tak to tady ani omylem... dokonce si musíme pouštět doma klimatizaci, aby nám nebylo vedro... Mně se stýská i po té zimě... otázka je taky po čem se mi nestýská, že?

Jo taky jsem si musela udělat texaský řidičák... no byl to zážitek... hlavně, když mi snímali otisky prstů a musela jsem přísahat... ale skoro všechny auta tu mají automatickou převodovku, tak aspoň v tomhle je to lehčí.

Jinak nevím, co bych vám ještě napsala a co by vás zajímalo. Možná vás nezajímá vůbec nic, ale já si říkám, že se aspoň jeden člověk najde, kterého to bude zajímat. A taky si říkám, že vám udělám radost, že budete mít o trochu tlustší plátek. Tak doufám, že taky napíšete do toho plátku něco o vás, ať se o vás něco dozvím... přece jenom sem žádné tamtamy nedozní... nikdo mi drby neposílá mailem... a tak nic nevím... ale já bych tak ráda slyšela nějakej drb... tak byste mi mohli udělat radost ne? :-) Ale nemusí to bejt ani drb (i když? :-) )... tak něco napište, ať si můžu něco zajímavého, úžasného, bombastického a hlavně českého a něco mně známého přečíst :-) (Ferdo, to jsem teď udělala reklamní kampaň co? tak doufám, že se někdo chytí...)

No, jen abyste si nemysleli, jak je to tu úžasné z toho mého líčení... úžasné to tu není, ale člověk musí myslet pozitivně (think positive)... ne, nebojte se, nebude následovat přednáška v americkém duchu... jen prostě, že vám je asi jasné, že člověku tu chybí kamarádi (mě teda jo) a Čechy... a Praha... a tak vůbec, ale myslím, že ta zkušenost za to stojí a taky má člověk jedinečnou možnost přehodnotit nebo upevnit hodnoty v životě, pozná, kdo je jeho kamarád... kdo si občas vzpomene... pozná spoustu věcí, takže jestli někdy budete mít možnost, určitě doporučuji... I když to třeba není úplně vždycky procházka růžovým sadem, stojí to za to... a to já to tu mám ještě dobrý... jsou tu rodiče, takže určité zázemí... ale někdy by taky člověk potřeboval uprchnout a nemá kam a nemá s kým... :-), ale to asi sami znáte...

Tak se mějte moc hezky. Těším se na vaše příspěvky a vůbec na zprávy o vás. Mějte se co možná nejhezčejc.

Obrovský pozdrav z texaské placky posílá. Káčula

P.S: Omlouvám se, že chybí interpunkce, ale ještě jsem zdejší počítač nenaučila česky... tak se mi to třeba do příště podaří :-) (red. pozn.: Kuba háčky a čárky elegantně doplnil nějakým prográmkem).

Jo, ještě jsem vám chtěla napsat o Halloweenu, kterej je právě dneška. Určitě všichni znáte z hodin angličtiny jak to probíhá. Děti jsou převlečené v maskách a chodí po domech a říkají: "Trick or treat" (což je něco jako peníze nebo život) a chtějí nějakou sladkost. No a vy byste jim ji měli dát. Už 3 měsíce dopředu jsou obchody přeplněné Halloweenskym zbožím - tj. Různé dekorace ve tvaru dýní, podzimních listů, strašidel, čarodějnic, hrobů atd. Asi měsíc dopředu se začínají zdobit i domy. Před domy stojí třímetrové čarodějnice, které v noci svití. Na křoví jsou navlečené pavučiny. Před dveřmi jsou dýně, buď opravdické nebo svítící, některé domy mají na zahrádce umělé hroby nebo visícího kostlivce... no je to zážitek. Trochu mi to připomíná náš Mikuláš - myslím tím v tom smyslu, jak to tady vnímají zdejší dětí. No a než se ty dýně dají před dům, tak si je lidi jezdí kupovat na tzv. "pumkin patch", což je pole, na kterém jsou v řadách za sebou postavené dýně a ještě je to přizdobeno nějakými strašáky. No a tam přijedete, vezmete si takový vozíček a vybíráte si dýni... No, to je asi tak všechno k Halloweenu. Tak se mějte hezky, listopadově :-)

zpětvpředdomů