Hudba
Akce
Pozvánka na výstavu
Předvánoční basketbalový turnaj (Muwín a Peggi)
Druhé pozvání do brdských hvozdů (Muwín)
Nářadí (Ferda)
Deník čarodějky Rozarie (Psyché)
Blízká setkání (Ferda)
Obecná opatření pro zabezpečení domácnosti (Vojta)
Pozdrav zpoza velké louže (Káčula)
Hudba (Faithy)
Kulturistika v krizových situacích (Vojta)
Co se skrývá v šálku čaje (Honzina)
"Jsme jinak stejní" (Ferda)
obálka 2
celé číslo
dokument Wordu (ZIP 402 KB)
verze pro tisk
Cítil hudbu. Kdesi tady zněla hudba. Někde byla. Potřeboval ji. Toužil po ní po výrazných basech, které ho celého rozechvívaly a nutily k tanci. Potřeboval to mrazení po zádech při jakémkoli výrazném tónu, který jakoby rozřízl sáček s kuličkami a ty mu poté přejížděly po páteři, mrazili, ale bylo to naprosto úžasný pocit.
Potřeboval ji. Šel po paměti. Lezl kam mohl aby tam nalezl to, co potřeboval Hudbu. Hudba byla jeho srdcem, láskou, touhou, manželkou, milenkou hudba byla vším. Hudba byla životem. Životem, který se rodil z lidí a přece byl tolik odlišný jak lidé.
Bloudil temnými ulicemi plnými výběrem všech ztracených existencí jaké jen na ulici můžete potkat, mysleli si, že je jako oni, ale nebyl. Jediné co potřeboval byla hudba. Všude bylo zavřeno.
Nikde žádná otevřená náruč říkající pojď ke mně. Všude se ozývaly jen tóny strachu, smutku a sebevraždy. Dveře zabarikádované a hudba nikde.
A tu jí ucítil, po jeho zádech se skutálelo několik mrazivých kuliček. Vnořil se do tónů, pustil se do vln, pomalu ale důrazně se pouštěl na moře jako statečný Odysseus. Plul vlnami dál a dál a ty si ho hýčkaly dlouhou dobu. Jeden tón přecházel v další. Únava nepřicházela, prostě plul, nechával se kolébat, kolébat davem. Tu si uvědomil, kde je, tančilo sám uprostřed ulice na hudbu, kterou nikdo jiný neslyšel.
Extáze najednou zmizela. Jenže Oni už byli tady. Přicházeli opatrně stále blíž a blíž, snažili se tvářit jako lidé, ale pro něj to byli Kyklopové. On znal pravdu. Ale viděl jí sám. On cítil hudbu, ale oni ne. A skončil za mřížemi. Chtěl tančit, ale byl v kleci, chtěl slyšet svou hudbu a ona nepřicházela, ani jediný tón. Potřeboval jí. Potřeboval z klece.
Zaznělo pár tónů, ale nebyly veselé. Byly to tóny smutku. Smrti. Sebevraždy, ale nebyl zde nikdo komu by se kuličky kutálely po zádech. Ozvala se rána. Kuličky spadly na zem. Lidé na chodníku pod klecí se otočili. Slyšeli dopad kuliček. Třeba jednoho dne uslyší i celou jeho hudbu. Třeba jí i oni začnou cítit.