Co mi udělalo radost

V sobotu 20.12. bylo domluveno, že půjdeme pomoct Rybičce s poslední fůrou z Parádnické klubovny. Zaúřadovala náhoda. Potřeboval jsem sehnat elektrickou pilku, a tak jsem zavola k Větvičkům. Ejhle, ze sluchátka se ozval Bobr! A tak jsem domluvil, že k němu odvezeme nové stany a zapomenutá prkna z roverské klubovny. Rybička zajela pro zahrádku a začal velký kolotoč. Nakonec jsme se za přispění něco málo peněz na zákusky ze střediskové pokladny (ta Johny je úžasná, za odměnu jsme ji nechali omýt plesnivé hrnky) vyhecovali k totální debordelizaci klubovny. Všem, kteří se o tento husarský kousek zasloužili patří srdnaté díky.

A protože klubovna byla vygruntovaná, mohly se konat 25.12. roveské "Možnávánoce". Je škoda, že nový telegraf nefunguje, tak jak má. Koukněte se všichni ještě jednou, komu máte zprávu volat dál. A taky byste měli vědět, že když neseženete první osobu pod vámi, tak jste povinni informovat osobu v telegrafu o řádek níže!!! To je ovšem problém SMS, pokud máte vypnuto doručování výpisů... Nakonec jsme se sešli čtyři: já, ségra, Můrka a Lentilka. Přesto mám velkou radost. Akce se náramně vydařila. Vytvořili jsme nefalšovanou a nenucenou vánoční atmosféru, povídali jsme si, mlsali cukroví a zobali sušené poldy a oříšky, smáli jsme se na sebe, rozdali si dárečky, hráli Člověče nezlob se! - světe div se, já jsem vyhrál! - a domů jsme odcházeli po třech končetinách - promiňte, hodinách - někdy v půl desáté.

Pozvání mě a ségry na návštěvu ke Křemle a Muwínovi bylo taky moc fajn. Letos jsem byl asi opravdu moc hodný, protože jsem dostal nůž na vraždění (já totiž nevím, na co jiného bych ještě mohl takovou dýku - kro krájení chleba - použít :).

Prožil jsem opravdu překrásné Vánoce.