Vojtovo bezpečnostní okénko

Clavis 1 - září 2003

Obecná pravidla společenského chování (část 1.)

Do výbavy každého člověka patří nezbytně znalost pravidel společenského chování, neboť každý člověk by měl bojovat za své bezpečí zejména inteligencí a schopností nepříjemným situacím předcházet. Střetný boj následuje vždy po hrubé taktické chybě, které se dopustíme jen a jen mi sami, ne útočník!!!

Při vystupování na veřejnosti bychom měli mít stále na zřeteli skutečnost, že se prakticky všude setkáváme s lidmi, ať už je to na ulici, ve veřejných dopravních prostředcích, ve veřejných místnostech, v práci atd. Při dnešní přelidněnosti planety lze již jen těžko najít na zemi obyvatelné místo, kam by noha člověka nebo turisty nevkročila. Lidé jsou tak nuceni přizpůsobit se ve vzájemném spolužití jiným, ať chtějí nebo ne. Někteří tak činí s větším, jiní s menším nadšením.

Moderní uspěchaná doba příliš nepřeje vzájemné lidské úctě a ohleduplnosti. Dnes je ceněna spíše dravost, bezohlednost a schopnost urvat co nejvíc na úkor svých bližních. To ovšem neznamená, že na tato pravidla musíme nutně přistupovat i my. Je nesprávné myslet si, že v dnešním shonu a zmatku ztrácí společenská pravidla svůj význam a stávají se pouhou formalitou. Je tomu právě naopak. Pokud budeme sami uplatňovat pravidla slušného chování vůči jiným, můžeme jim být dobrým příkladem a nastolit tak alespoň ve svém nejbližším okolí ovzduší vzájemné spolupráce a přátelství. Staré přísloví praví: "Co nechceš, aby jiní činili tobě, nečiň ty jim." Takže pokud sami předbíháme ve frontách, nemůžeme se bránit, když předběhne někdo nás. A nebo můžeme, ale pak se pobijeme všichni na jedné velké hromadě, což může mít v měřítkách celé planety následky definitivní.

Pravidla společenského chování, nazývaná stručně etiketa, charakterizuje Ottův slovník naučný následujícím způsobem: "Etiketa je soubor jistých zvyků a obyčejů ve vnějším styku společenském, jež jsou výrazem vztahu a odvislosti, společenské hodnoty a ceny osob, spolu se stýkajících. Původ etikety je náboženský a vyjadřuje odvislost, úctu a bázeň před tím, jemuž se prokazuje". Tolik naučný slovník. V dnešní době samozřejmě již etiketa přešla z oblasti náboženských struktur do běžného života jako nezbytná soustava pravidel vzájemného soužití většího množství lidí.

Čím více lidí žije pohromadě, tím větší je potřeba určitého řádu a systému pro jejich společné soužití. Existují nepsaná pravidla morální a pravidla společenská. Pravidla morální jsou souhrnem lidské slušnosti (spadají sem takové zásady, jako že by lidé neměli krást, lhát, zabíjet, intrikovat, pomlouvat, chovat se neuctivě k rodičům i ostatním lidem atd.). Etika (neboli pravidla společenského styku) je souhrnem společenských zvyklostí, zvyků, obyčejů, náboženských předpisů a etických norem společnosti, jež jsou praktickým návodem pro konkrétní situace, chrání nás před společenskými úrazy a usnadňuje vzájemný kontakt i s lidmi, které neznáme.

Tento souhrn zvyků není neměnný, prochází vývojem, stejně jako se vyvíjí celá lidská společnost. Zvyky se liší nejen podle doby, ale také podle zemí, oblastí, podle podmínek společenských, náboženských, kulturních, ekonomických, klimatických apod.

Je třeba, abychom znali základní společenské normy, případně jejich obměny podle podmínek, ve kterých se nacházíme, nebo předpokládáme, že se budeme nacházet. Při cestách do zahraničí je velmi užitečné se předem seznámit s místními zvyklostmi psanými i nepsanými, protože se tím můžeme ušetřit nepříjemné komplikace. Z těch ještě méně závažných je velmi ilustrativní následující skutečný případ:

V Los Angeles v USA jistý mladý muž z Prahy chtěl projevit, že je slušný a galantní člověk, a pustil sednout ženu, která nad ním v autobuse vrávorala s nákupními taškami. Za tento čin, který v našich zeměpisných šířkách považujeme za běžný projev společenského vychování, se však ke svému nezměrnému překvapení dočkal od oné ženy žaloby pro sexuální obtěžování. Stálo ho hodně úsilí na policejní stanice vysvětlit, že tuto ženu nechtěl ani v nejmenším obtěžovat, ale že v jeho rodné zemi běžně tímto způsobem projevujeme ženám úctu a že to patří k slušnému vychování.

V zemích kulturně blízkých našim podmínkám, to znamená v Evropě a Severní Americe, se základní společenská pravidla neodlišují příliš extrémně, ale zvyklosti v zemích Afriky, Asie, Jižní Ameriky jsou značně odlišné od našich.

Vždy je třeba mít na paměti, že zvyklosti jedněch mohou jiným připadat nesmyslné - o tom se můžeme přesvědčit i v podmínkách dvou rodin z jednoho města v Čechách, natož pak u osob z různých částí světa. Chováním, které je v našich podmínkách povařováno za velmi zdvořilé a přátelské, může příslušníka jiného národa smrtelně urazit nebo přímo vyprovokovat k útoku na vaší osobu. V našich podmínkách vyjadřujeme například potleskem uznání a svůj obdiv. V Asii však existuje národ, který potleskem vyjadřuje svůj nesouhlas a nenávist. Bez vzájemného poznání zvyklostí se příslušníci takto rozdílných národ jen těžko shodnou.

Tento článek, který se pokusím rozdělit do několika čísel, nemá za úkol (ani by to z hlediska rozsahu této problematiky nebylo možné) podrobně seznamovat se všemi detaily pravidel společenského styku v jednotlivých zemích, ale má pouze dát základní vodítko pro podmínky naší země. Jako u všech oblastí lidské činnosti, i zde je nezbytné neustálé vzdělávání a zdokonalování. K tomu může posloužit již úzce specializovaná literatura.

zpětvpředdomů