Fata Morgana

Clavis 1 - září 2003

Na vlčáckou výpravu by jel jenom Michal (neboli Agent) a tak byla zrušená. Jako náhradní řešení nás napadlo vyrazit do Tróje a v Pražské botanické zahradě navštívit ještě novotou vonící obří skleník Fata Morgana s exotickými expozicemi rostlin. Neříkejte, že jste o této novince ještě neslyšeli.

Ferda byl pro a jako vedoucí výpravy se toho ujal s nehranou vervou. Sraz byl domluven na nedělní odpoledne na Nových Butovicích. Přestože na sobě Ferda v poslední době poctivě pracuje, přijel o čtvrt hodiny pozdě (Ferda: To není pravda, podle mých hodinek pouze o 4 minuty! :). V původně výpravové sestavě - tedy Ferda, Agent a já jsme nejbližším vlakem metra vyrazili do Holešovic na autobus. Tam se ukázalo, že nevíme do jaké zastávky máme jet a představte si, že velký šéf expedice se mě a Agenta zeptal, v kolik nám to jede. Samozřejmě to na nás hrál a vzápětí už zase pevně třímal opratě výpravy za exotickým rostlinstvem pevně ve svých rukách. Čekání na 112 jsme si zkracovali klepáním kos. Každý měl svoji a pilně na ní pracoval. Nějak nás pohled z oken teplých bytů zmátl a všichni tři jsme byli oblečeni jako v příjemném babím létě.

"Zoologická zahrada, konečná stanice. Prosíme vystupte." Tak jo, do ZOO bychom trefili bez problémů. Všude šipky, poutadla, reklama. Navíc je konečná zastávka autobusu v podstatě přímo před hlavní bránou. Ale kvůli zvířatům tu dnes nejsme. Jenom se dost špatně hledaly jakékoliv poutače a ukazatele k botanické zahradě. Jedna cedulka v dálce nás přeci jenom zaujala a my k ní vyrazili s nadějí, že nás dovede k vytouženému cíli. Když jsme k ní došli, našli jsme kromě šipky i nějaké povídání o otevírací době. Času jsme si vůbec nevšimli, protože nás naprosto odrovnalo poučení, že zahrada je otevřena od 1. 4. do 31. 10. Šestnáctý listopad se nám tam prostě pořád nemohl vejít, takže jsme chvíli před tou cedulí zmateně stáli a nevěděli co dál. Tehdy začaly padat další poznámky o tom, jak to ten chemický boss má divně ošéfovaný. "Ale no tak, když už jsme tady, tak dojdeme až k hlavní bráně, ať víme kudy tudy vede cestička, až sem pojedeme na jaře, že?", padlo do ticha a návrh byl přijat. Také jsme si říkali, že to je třeba jenom hloupý vtip s tím provozem jenom do konce října. Že prostě nechtějí mít takový nával, a tak se k zahradě dostanou jen ti dobře informovaní a ti, kteří se nenechají zmást kdejakou cedulkou.

Realita byla krutá. Žádný vtip to nebyl. Skleník Fata Morgana je přístupný veřejnosti pouze v sobotu a navíc výhradně po předchozí telefonické domluvě. Hotovo, tečka. Ale moment - co to tady vedle píšou? V zimních měsících je možné navštívit všechny ostatní prostory botanické zahrady a to zdarma. Vstup služebním vchodem o 50 metrů dál. Huráááá, přece jen nějaké ty kytky, stromy a keře uvidíme. Je teprve tři čtvrtě na čtyři, to je ještě zhruba hodina do tmy. Exotika ve skleníku se nekoná, ale s prázdnou neodejdeme.

Myslím, že přísloví "Neříkej hop, dokud nepřeskočíš", případně "Nechval dne před večerem" vymyslel někdo ve velmi podobné situaci té naší. Když jsme dorazili ke služebnímu vchodu, pán ho právě zavíral. No, je tu otevřeno pouze do čtyř a to už je za chvilku, takže nás tam nepustí. Chacha! To se povedlo. Šéf výpravy Ferda se nevzdává. Tak půjdeme alespoň do ZOO, přece se nevrátíme bez pořádného zážitku.

Vstupné je mírné a co, zvířata jsou také krásná, ne? Ale ouha, do kdy že to mají teď v listopadu otevřeno? Že by do čtyř? Tak to je správný odhad. Uznáváme, že příště sem vyrazíme raději dopoledne a rozbíháme se za přijíždějícím autobusem...

Po dvou a půl hodinách jsme znovu ve Stodůlkách a nad tím dnešním výletem kroutíme nevěřícně hlavou. Zhrzený velitel akce má jen trochu těžkou hlavu z toho, co budou říkat Michalovi rodiče, až jim bude dnešní zážitky doma líčit. Ale co, vlastně to byla legrace a do Pražské botanické zahrady teď trefíme bez jediného škobrtnutí. Jenom si raději předem zjistíme, jak je to s otevírací dobou.

Všechny potřebné informace o Pražské botanické zahradě a skleníku Fata Morgana najdete na www.botgarden.cz

Ferda: No jo, Michal na výletě na Říp o týden později (kam jsem mimochodem jel opět jen já a pět Vlčáků) říkal, že raději nemám chtít slyšet, co tatínek řekl na mou adresu, když se z této vypečené akce vrátil... Moje ospalá nálada se mi toho dne příliš nevyplatila, stejně jako přílišná důvěra v to, co slyšel jeden (Muwín) od toho druhého, který to slyšel od toho třetího... Ale to odpoledne byl můj nápad 9. Myslím, že pro příště už nehrozí, že bych něco špatně "ošéfoval"... :

zpětvpředdomů