Podzim je v plném proudu, konečně opadly skoro všechny listy ze stromů, lidé se nadobro zachumlali do kabátů a proti předminulému číslu Clavisu, kde jsem psala, že v půl osmé je tma, se stmívá okolo páté... Začínám mít divný stísněný pocit z toho, že ráno za tmy odcházím a večer se za tmy vracím domů.Dopoledne spím ve škole a odpoledne jsem zmatená z toho, že už zase nevím, kdy mám výstup.Aranže, korepetice, čtená, kostýmní...Večer přijdu domů a nestačím se divit, že zítra zase píšu nějakou písemku nebo mám odevzdat referát. A tak mi utekla jedna uzávěrka Clavisu a možná, že mi uteče i ta druhá...
Tentokrát vás nebudu zahlcovat autorovým životem a dílem.Jen vám povím, že báseň, kterou si přečtete jsem našla ve sbírce Květy zla. Prostě Charles Baudelaire.