Divíšek

Tak tuhle přezdívku jsem dal Ferdovi v pátek koncem listopadu na vlčácké tělocvičně. On se totiž pořád dokola divil věcem, které se daly očekávat a se kterými se dalo už dopředu téměř na 100% počítat. Docela jsem se při tom nasmál a napůl v žertu a napůl vážně jsem ho ujišťoval, že když se tolik diví tak snadno předvídatelným věcem, má ta nová přezdívka naprosto jasné opodstatnění a že se durdí a zlobí úplně zbytečně.

Jenže to všechno má jeden ne malý háček, ale přímo jeden obrovský hák. Věci, které Ferdu rozzlobily, kterým se divil a kroutil nad nimi nevěřícně hlavou, k smíchu bohužel nejsou. Padák nepřipomněl klukům na schůzce termín tělocvičny, takže z celého oddílu tam byli jen tři kluci. (Ferda: Na Padáka jsem se nezlobil, že to neřekl Vlčákům - on totiž nebyl a ani neměl být na schůzce - ale šlo o to, že to neřekl prckům ze "svého" oddílu.) Nikdo z mladších roverů si neudělal čas na sobotní oddílový výlet na Říp. Nikdo z mladších roverů nebyl ochoten přijít pomoct v neděli do klubovny s tolik potřebnou prací. Bobr nesplnil téměř nic z toho co slíbil. Padák nezaplatil za tělocvičnu a rychle zmizel. A ještě toho bylo dost, co Ferdu to páteční odpoledne rozlaďovalo a kazilo mu náladu. Jenže nejsmutnější je, že se to všechno dalo opravdu předem očekávat.

Tak lidičky, co se děje? Co s tím budeme dělat?